Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Hloupá otázka? Soudě podle toho, co slýchám od lidí kolem, si všichni krom jistého Andreje B. myslí, že líp už bylo. Takže kdy přesně bylo ještě dobře?

Pokud se o automobily dlouhodobě zajímáte, je skoro jisté, že jste někoho ve svém okolí, v internetových diskuzích nebo přímo v článcích „odbojovějších” médií slyšeli říkat, že auta už nejsou tak dobrá, jako bývala. Že líp už prostě bylo. Že ten či onen moment byl vrcholem evoluce a od té doby to jde s auty jen z kopce. Pokud tedy chceme vadný stav napravit, šancí je jedině zastavit vývoj mířící nesprávným směrem a vrátit ty staré dobré časy, kdy auta byla prostě fajn.

Je dokonce docela pravděpodobné, že jste něco takového slyšeli říkat i nás a nejen proto nepopírám, že na takovém uvažování je něco pravdy. Stejně tak ale musím říci, že podobné řeči slýchám někoho vést prakticky celý svůj život. Snad nikoho, kdo během chvíle nepřesedl ze starého, mizerného auta do něčeho nového a o řád lepšího, jsem nikdy nezaslechl říkat, že „ten jeho starší auťák byl vážně šmejd a teď má konečně káru, co si přál”. Buď se změna přešla mlčky a nebo prostě bylo líp.

Slyšel jsem to tolikrát, že jsem začal pociťovat nutkání zjistit, kdy opravdu bylo dobře. V jaké době se vyráběla ta auta, která byla na vrcholu a pak to šlo celé do kopru. A tak jsem se s touto otázkou obrátil na lidi ve svém okolí.

Většina věděla, že se ptám tak napůl vážně, přesto jsem se dočkal docela pestré směsice upřímných odpovědí. Zeptal jsem se skoro 30 lidí, kteří mají k autům více či méně blízko a častěji se opakovala snad jen zmínka o době mezi roky 2000 a 2010, jinak prostě každý říkal něco trochu jiného. Někdo fixoval své představy k vrcholu vývoje objemnějších atmosférických motorů, jiný k rozmachu elektroniky, další k počátku Euronorem či jejich určitého stupně (typicky EU 3), ti radikálnější ke konci karburátorů a jiní zase k dobám, kdy se i hmotnost malých aut začala dostávat přes hranici 1 tuny. Někdo si zamiloval časy, kdy si mohl opravit všechno sám, další „lankové” plyny, jiný řízení bez posilovače, další naposledy ty hydraulické. A našel se i člověk, pro kterého auta přestala být dobrá v momentě, kdy prakticky zmizelo ze scény cokoli zajímavějšího z aut pro každý den bez automatické převodovky.

Jsou to všechno relevantní pohledy na věc a některým dokonce osobně dobře rozumím. Dohromady ale dávají jedinou možnou odpověď: skutečně dobrá nebyla auta prostě nikdy. Neexistuje žádný moment v minulosti, který by značil reálný vrchol vývoje a všechno ostatní jsou jen pocity, které v nás zanechala přetrvávající náklonnost k pár věcem a opomenutá nenávist ke všemu ostatnímu.

„Dobré auto” je zkrátka nekonečně subjektivní pojem a pokud se takto rozhodneme označit některý z vozů, které jsme poznali v minulosti a upřednostnit ho před čímkoli z pozdější doby, hovoří z nás obvykle nostalgie, nikoli zdravý rozum. Málokdo si totiž uchoval ta „dobrá auta” až do dob, kdy je může rozumně srovnat s „těmi horšími”, a tak srovnává jen nedokonalou realitu s dokonalou iluzí.

Psychologové popisují nostalgii jako „touhu po dezinfikovaném dojmu z minulosti” a hlavně o to tu jde. Nechápejte mě špatně, neříkám, že jsme všichni idioti, když na něco s láskou vzpomínáme a když v srdcích chováme skutečně výjimečná auta jako dobrá. Objektivně vzato byla ale ona „dobrá auta” v 98 bodech ze 100 překonána „těmi horšími” a jiný dojem dává pouze neschopnost situaci vnímat nezabarveně a vidět něco jiného než ty zbylé dva. 98 horších věcí bylo více či méně „dezinfikováno”, zapomenuto, vytlačeno z paměti.

Sám nemám to štěstí, abych si mohl dovolit udržovat sbírku větších či menších veteránů a srovnat je s čímkoli novějším, někteří z mých kolegů si to ale dovolit mohou a jsou schopni být otevření. Jeden z nich doma schraňuje Porsche 911 Carrera S generace 997, jistě navěky výjimečný automobil. Jezdí s ním velmi zřídka a když jej naposledy vytáhl ven, napsal mi něco v tomto duchu: „Je to úžasné auto a asi nikdy mě nepřestane bavit to, jak moc dokáže vtáhnout do děje, jak moc vyžaduje pozornosti. V podstatě tím samým mě ale rozčiluje. Strašně se nadřu, abych z něj dostal 95 % jeho potenciálu a nejsem si vůbec jistý, jestli bych v reálném světě byl v rychlostech do 200 km/h byl rychlejší než s hloupým moderním hot hatchem.”

Byl jsem též osobně u souboje BMW M3 E46, další ikony svého druhu, se Superbem TSI 280, dnes nejrychlejšího policejního auta. A byť znovu říkám, že E46 je po právu ikonou, kterou bych si z těchto dvou aut vybral ve 100 případů ze 100, racionálně vzato neexistuje mnoho aspektů, v nichž by jeden z někdejších vrchol mnichovské produkce (a ne zase tak starý) stačil obyčejnému Superbu. Byl rychlejší z místa, byl srovnatelně rychlý kdykoli později, v zatáčkách neztrácel na brzdách též ne. A nejde tu zdaleka jen o rychlost, Superb je také o mnoho prostornější, pohodlnější, vybavenější. A ještě o hodně levnější, obyčejnější. Je to prostě jiné auto a stejně díky evoluci v naprosté většině aspektů M3 zastiňuje.

Svou roli jistě hrál fakt, že M3 E46 je dnes 14 a více let staré auto a ani řidič jej nemusel dokonale ovládnout. Ale to je znovu ono - dostat rychlost z moderního auta je mnohem snazší a ještě si u toho hovíte ve ventilovaných sedadlech sledujíc zprávy o počasí z internetu. M3 vyhraje leda zvukem, ovladatelností motoru a pokud vás to baví, tak schopností jezdit bokem. Tři věci, z asi sta hodnotitelných. Možná jsou pro vás těmi nejdůležitějšími, ale ruku na srdce - kolik takových lidí je?

Tohle je realita, bohužel, bohudík. Auta kvůli evoluci posledních dekád - dílem vinou regulací, dílem zásluhou většiny preferencí zákazníků - jistě přišla o část své schopnosti zapůsobit na emoce (či jak to nazvat), ale to je v podstatě všechno. V ostatních ohledech udělala obrovský posun vpřed a dokáží být zejména o hodně rychlejší, jejich rychlost je o hodně dostupnější a současně jsou i mnohem komfortnější a každodennější. A řeči o komplikovanosti, potenciální nespolehlivosti a netrvanlivosti si nechte. Jakkoli mohou znít logicky, dříve než za 20 let nemůže nikdo soudný odpovědně říci, že Volvo z roku 1998 vydrží víc než to z roku 2018. To se prostě teprve ukáže, však nakonec i ono Volvo z roku 1998 bylo o hodně komplikovanější než z roku 1978 a stejně dnes o tom druhém nikdo nemluví jako o etalonu trvanlivosti.

Nechci tím říci, že všechno je skvělé a Andrej B. má pravdu. Není to tak, zejména pod tlakem evropských regulací udělala auta některé zbytečné úkroky stranou a mohlo být lépe. Ale také to zkrátka není tak, že lépe už bylo. Lépe je podle mě teď.

Je to můj názor a nemusíte se mnou souhlasit, přes veškeré své výhrady k vývoji posledních let jsem ale přesvědčený, že si nevážíme současnosti především proto, že ji nejsme schopni správně vnímat. Vsadím se s vámi, že na to, čím dnes leckdo z nás pohrdá, budeme za pár let zase vzpomínat jako na to dobré. Až se nostalgie postará o „dezinfekci” věcí, které nám dnes nevoní, realita současné nedostatky přebije jinými a zůstane jen iluze krásy...

...jiný na první Ford Focus...

...další na BMW 3 E46. Má to mnohdy ospravedlnitelné důvody, nic to ale nemění na tom, že ve srovnání s dnešními tato auta lepší prostě nebyla, ne racionálně

Petr Miler