Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

S autem se nemusíte rozjíždět na první rychlostní stupeň, možná jste někoho viděli - a možná to sami praktikujete - dělat na dvojku. Je to v pořádku? A jaká to má plus a jaká minus?

Plynulý rozjezd patří mezi ty těžší disciplíny při řízení automobilu, alespoň v případě vozů s manuální převodovkou. Každý pohyb z místa je soubor koordinovaných procesů mezi řidičem a mechanickým ústrojím, při němž jediný omyl může vést k čemukoli od nepříjemného škubnutí přes zhasnutí motoru až po zbytečné přetěžování techniky. Odjakživa se osobní automobily rozjížděly na první převodový stupeň, ostatně kvůli tomu jej mají, ale patrně jste si všimli toho, že se někdo rozjíždí na dvojku a možná to i sami děláte.

Proč to někteří dělají? A představuje to nějaký problém? Přesně na to si posvítil náš přítel a zkušený strojař Jason Fenske z Engineering Explained, jehož pohled na věc vám jako už tradičně přiblížíme.

Případy, kdy rozjezd na dvojku můžeme vidět či zažít v praxi, jsou různé. Sám Jason říká, že z kopce se někdy rozjede rovnou na dvojku, protože jednička by byla moc pomalá a stejně by musel hned přeřadit dál - s pomocí gravitace by se nakonec auto rozjelo i samo. Někteří si vyšším stupněm pomáhají při rozjezdu na kluzkém povrchu, aby na kola neposílali příliš velký točivý moment a tak neprokluzovala. Další tak činí u aut, která mají jedničku velmi krátkou - ať už třeba kvůli možnému off-roadovému využití SUV nebo jde o sporťáky, u nichž dojde využití jen při snaze o maximální akceleraci z místa. Všechno to jsou relevantní případy, kdy takový postup nevadí, ale je jich relativně málo a jako dobré univerzální řešení jej rozhodně nelze doporučit.

Přeskakování první rychlosti na řadicí páce manuální převodovky totiž může vést k vyššímu opotřebení spojky. Na prvním stupni stačí mít nízké otáčky a pomalé pouštění spojky a automobil se pohne lehce vpřed během zlomku sekundu s minimálním opotřebením komponentů. Rozjezd na druhý stupeň při stejných otáčkách vyžaduje delší zapojení spojky, auto se rozjíždí na vyšší rychlost, tím pádem musí spojka prokluzovat delší dobu, což vede k větším nárokům na ní.

Klasické automatické převodovky jsou jiná kapitola, protože používají měnič točivého momentu. Tato náhrada za spojku se stará o převedení rotačního pohybu z motoru na převodovku prostřednictvím kapaliny. Ta se sice také podléhá degradaci, ale k prokluzu je určena. Proto je u ní podstatné jen to, zda-li má motor dostatečně vysoký točivý moment, aby se auto dokázalo rozjet. Některé automaty tak při rozjezdu samy řadí rovnou dvojku, aby zrychlení bylo efektivnější a komfortnější. Pokud měnič momentu není přítomen (např. některé dvouspojkové automaty), opakuje se situace jako u manuálního mechanismu - i u nich sice někdy dochází k rozjezdu na dvojku, jsou to ale podobné případy jako ty zkraje popsané.

Při rozjezdu z kopce je možné zařadit dvojku celkem beztrestně, ale to jen v případě, že se řidič vyhne delšímu prokluzu spojky, než je nezbytně nutné. Obecně hodně záleží na výkonu motoru a zpřevodování - se sedmilitrovou Corvette to zvládnete o poznání snáze, neboť si prokluzem nemusíte pomáhat k vyšším otáčkám, motor má dost výkonu už na volnoběh. Dělat totéž s litrovým turbem s „europřevody” ale bude přesným opakem - půjde o hotové trápení techniky.

Sami tedy musíte s ohledem na vůz, který používáte a situaci, ve které se nacházíte, zvolit to správné řešení. A pokud nevíte, kudy kam, obecně platí, že rozjezdem na jedničku ještě nikdy nikdo nic nezkazil. Dvojka je možnost, jak autu či sobě ulehčit, ale je to jenom možnost, ne nutnost. Základem je citlivě zacházet s pedálem spojky a pokud máte zrovna s tím problémy, kupte si samočinnou převodovku - u ní takové dilema nebudete muset řešit, vyřeší jek za vás...

Zdroj: Engineering Explained@Youtube

Mirek Mazal