Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Smrt čtyřech dívek při víkendové rallye v Lopeníku je tragédií. Ještě větší tragédií je ale hysterie, kterou tato událost vyvolala.

Ubezpečuji vás, že nejsem cynik. Když zemře člověk, je to tragédie, když naráz vyhasne život čtyřech mladých dívek, je to velká tragédie. A slabošsky přiznávám, že ani nedovedu dokonale odhadnout, jak bych na věc reagoval, kdyby se mě osobně týkala. Jednu věc ale vím jistě - za žádných okolností bych neklesl k hledání příčin tam, kde nejsou a volání po paternalistické ochraně těch, kteří si ji nepřejí.

Ještě více než z celé události jsem totiž zděšen z toho, co ji následuje. Čest výjimkám, ale jinak mi během včerejšího průletu médii všeho druhu zůstával rozum stát nad tím, jak se novináři, „dopravní experti” i samotní organizátoři rallye předhánějí v tom, kdo hlasitěji začne volat po nějakém pseudořešení, které vzbudí dostatečně silný potlesk vyděšených mas. Je zde přitom vůbec co řešit?

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že rallye je sport. Ano, ze sportu se stala show, která by z ekonomických důvodů bez diváků nemohla fungovat, podstatou sportu ale není to samé jako u vystoupení Felixe Holzmanna (aby byla legrace), ale dosažení nějakého výkonu, který překoná všechny ostatní. Že to zároveň může být zábavné, napínavé a tudíž i divácky atraktivní je pravda, je to ale jen průvodní jev, ne podstata. Na rallye se každý snaží dosáhnout co nejlepšího výsledku a tomu může být ochoten obětovat v podstatě vše - na to, že se na něj někdo dívá, prostě nemůže brát ohled.

Proč o tom mluvím? Protože právě z tohoto důvodu je tento sport nebezpečný. Je, byl a bude. Tím neříkám, že má smysl rezignovat na snahu o maximální umenšení potenciálních rizik a hnát pořadatele k odpovědnosti, pokud něco zanedbají. Eliminovat všechna rizika ale nelze nikdy. Můžete udělat dokonale promyšlené bezpečnostní zóny a vstupu do nich zabraňovat minovým polem, přesto se může stát, že někomu na rovince upadne kolo ve 200 km/h a jeho neovladatelné auto skončí po mnoha kotrmelcích v místech, kde by jej nikdo nečekal. Konec konců, nedávno ve Zlíně se stalo něco velmi podobného. Jak tomu lze předejít? Nijak. Má ale kvůli tomu smysl takový sport zakazovat? Rozhodně ne.

Lidé, kteří se na rallye chodí dívat, o tomto riziku ví. A pokud neví, je třeba jej o něm informovat, to je to jediné, co má smysl dělat. Nelze rozdělit účastníky rallye na vědomě riskující piloty a nevinné diváky, kteří chtějí odejít domu leda s pěkným zážitkem. To jistě odejít mohou, musejí si ale uvědomit, že mu něco obětují - riziko, že nemusejí odejít vůbec. Jsem přesvědčen, že většina z pravidelných návštěvníků rallye to sakra dobře ví, ale stojí jim to za to. Toto riziko podstupují stejně vědomě jako piloti na rychlostních zkouškách - jedni kvůli zábavě (práci, obživě, čemukoli) za volantem, jiní pro totéž po okrajích cest.

Kdo chce zážitek bez rizika, může zvolit a také zpravidla zvolí jiné jeviště. Můžete jít do kina (kde na vás ovšem může spadnout střecha), můžete vyrazit do divadla (kde vás třeba zavalí Marián Labuda), můžete zamířit do cirkusu (kde vás ale může rozdupat slon). Můžete leccos, všechno má svá pro a proti, každý se ale musí rozhodnout sám, jaké riziko je pro svůj zážitek ochoten podstoupit. Jestli už mu stačí být pět metrů od filmového plátna, stejně daleko od slona, nebo si více užije stáním pět metrů od rozjetého rallyového speciálu. Všechno něco dává a něco může vzít, takový je život.

Nechápu proto, jak mohou organizátoři uvažovat o zrušení dalších letošních rallye, jak mohou novináři nebo takzvaní experti volat po úplném zákazu podobných soutěží. Pan Huml, který vždy překvapí mírou své blbosti, řekl doslova: „Není přece myslitelné, aby se doslova celý národ před každým takovým závodem třásl strachy, kolik lidí zase zemře!” Ptám se: komu tím chcete pomoci? Sobě? Tak na rallye nechoďte, pokud vám přijdou být nebezpečné. Jiným? Ty nechte být, jistě se dokážou sami rozhodnout, co jim za určitě riziko stojí a co ne. Za dobrý pocit národa? Ten laskavě pusťte z hlavy úplně.

Pokud bychom akceptovali takový přístup, co bude hodné zákazu zítra? Letecké show? Silvestrovské ohňostroje? Sjezdové lyžování? Jízda na kole? Přijde zákaz vycházení? Kde je ona hranice? To všechno jsou přece potenciálně nebezpečné věci - a lidé rizika s nimi spojená podstupují vědomě, výměnou za prožitky, které jim nabízejí. Není tohle život? Mělo by přece zůstat na svobodném rozhodnutí každého, aby si řekl, jaké riziko je ochoten pro aktivity podstoupit, které mu něco přinášejí a naplňují jeho čas něčím jiným než pohledy do tváře pana Humla v exhibujícího v televizním zpravodajství.

Proto prosím všechny, aby i v emotivně vypjatých zachovávali trochu chladnější hlavu. Rallyový sport je nebezpečný, pokud je ale provozován odpovědným způsobem (a to u nás obvykle je), nemá smysl jej potírat jen kvůli rizikům s ním spojeným. Ta náleží ke každé aktivitě a z této nemá smysl kvůli pár tragickým, medializovaným nehodám dělat výjimku. Pokud zrovna vám přijdou být rallye nebezpečné, mám pro vás skvělou radu: nechoďte se na ně dívat, nikdo vás nenutí. Nesnažte se ale „pomáhat” ostatním, nestojí o to.

Foto: Pozary.cz

Pavel Janda