Autoforum

/

Foto: Ford

Po tomhle autě v bazarech pomalu neštěkne pes, díky čemuž je velmi levné. Přehlížený vůz se ale statisticky řadí mezi vůbec nejspolehlivější auta pro rodinu. Je tedy Grand C-Max pomyslným trumfem v rukávu zájemců o levnou ojetinu, která vydrží?

Ford C-Max již v nabídce modrého oválu nenajdete, stejně jako řada konkurentů se i tato automobilka zaměřila hlavně na SUV. Je to škoda, neboť její MPV se od „zbytku stáda“ lišily hlavně tím, že dokázaly potěšit i nadšené řidiče. Stál za tím hlavně podvozek první generace vycházející z modelu Focus. U té druhé pak Ford vedle pohlednějšího zevnějšku i přidal koně pod kapotou. Nebyl tedy problém sáhnout po 182 benzinových či 170 dieselových koních, což jsou cifry, které u podobně koncipovaného auta neurazí.

Na C-Max jsme si mohli obecně posvítit před rokem, kdy jsme zmínili, že u první generace je hlavním zdrojem problémů motor 1,6 TDCi, zatímco u té druhé je třeba dávat pozor na převodovky. Nyní nastal ideální čas se k MPV modrého oválu vrátit, neboť naši kolegové z Německa otestovali exemplář z roku 2017. Jde tedy o druhou generaci vozu, která dorazila nejen ve standardní formě, ale také jako o 14 centimetrů delší Grand C-Max. Toto provedení tedy mohlo hostit i třetí řadu sedadel, zrovna testovaný vůz jí ale vybaven nebyl.

To nicméně znamená, že někdejší majitel mohl počítat se zavazadelníkem o objemu 600 až 1 867 litrů, což stačí nejen na převoz poloviny hračkářství - Grand C-Max totiž zvládne pobrat až 724 kilogramů nákladu. A pokud vám to nestačí, je možné připojit až 1,2 tunový přívěs. To v případě kousku testovaného kolegy možné bylo, původní vlastník totiž sáhl po příplatkovém tažném zařízení. Na tom se pak sice objevuje rez, samotný vůz ale na „oranžový mor“ netrpí.

Nač je nicméně třeba dávat pozor, to jsou ložiska přední nápravy. Kolegové dodávají, že jde o problém spojený hlavně s vozy soukromé klientely, která postupně začala zanedbávat pravidelný servis. Firemní auta jsou na tom mnohem lépe, na druhé straně u nich však musíte počítat se značným nájezdem. Ten má ostatně na kontě i testovaný exemplář, jenž za uplynulých šest let najel 161 461 km. K mání je díky tomu za velmi přijatelných 8 920 Eur (cca 227 tisíc Kč).

Dopřát si samozřejmě můžete levnější i dražší exempláře, stejně jako na výběr z nemalého množství pohonných jednotek. Před atmosférickou jedna-šestkou ovšem kolegové varují, neboť jejích 85 koní na tak velký vůz zkrátka nestačí. Litrové turbo sice na tom je s dynamikou lépe, ovšem i přesto je tím pravým ideálem turbodiesel 1,5 TDCi se 120 koňmi. Asfalt totiž sice trhat nebude, ovšem průměru 5,7 l/100 km zvládnete dosáhnout i bez nutného sebezapření.

Pokud ovšem po této jednotce zasazené do kousku s větším množství najetých kilometrů sáhnete, velmi pravděpodobně se připravte na výměnu vstřikování a opravu systému EGR. Bez ohledu na jednotku je pak nepříjemným nešvarem možnost utržení dveřních pantů, často velmi tvrdé plasty v interiéru pak mohou nést podpis původních vlastníků. Na druhé straně ale aspoň nedrnčí. Volba je tedy na vás, není však až tak riskantní jako u mnohé konkurence.

Zdroje: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec