Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Už mnohokrát jsme mluvili o tom, že cukr a bič by na umravnění řidičů fungovaly lépe než dva biče. Nyní se to ukázalo i v praxi.

Není to vlastně nic až tak překvapivého. Behaviorální psychologie už dávno prokázala, že pozitivní motivace se o změnu lidského chování pokouší s mnohem rychlejšími a udržitelnějšími výsledky než ta negativní. Lidštěji řečeno - pokud někoho odměníte za to, aby udělal, co chcete, udělá to mnohem spíše, než když mu budete hrozit nepříjemnými následky za to, že to neudělá. V řadě případů pak při snaze o dosažení co nejlepších výsledků pomáhá i kombinace obou zmíněných přístupů. Zní to vědecky, ale je to velmi prosté a zcela lidské - známý cukr a bič používáme ve svých životech v jednání s ostatními nevědomky každý den.

Přesto nenajdeme na světě snad jedinou zemi, která by v případě vymáhání dodržování pravidel silničního provozu sázela na něco jiného než na bič. Dodržujete pravidla? Pak je to normální a neděje se nic. Nedodržujete je? Pak jste vyvrhel a dostanete napráskáno.

Že tato „strategie” v praxi selhává je více než zřejmé, pravidly silničního provozu se nikde bezmezně neřídí a podobnému stavu se ani zdaleka neblíží. Mohli bychom diskutovat o tom, čím je to především (a za nás můžeme říci jasně, že zejména rychlostní omezení jsou v mnoha případech tak neadekvátní, že se jimi rozumní lidé prostě odmítají řídit, třebaže s rizikem citelné sankce), celkem bez diskuze ale je, že státním autoritám to vlastně ani nevadí. Pro ně je neustálé drobné porušování silničních pravidel typu těch rychlostních vítané, neboť nikoho neohrožují a příjem do státní kasy je významný.

Že se z pokut rozdávaných za porušování nejvyšší povolené rychlosti stává v prvé řadě dobrý byznys je snad zřejmé i u nás. Nejen různé soukromé firmy, ale nakonec ani policie nemá problém jej tak prezentovat. Kolikrát jsme už mohli slyšet, že „ty Passaty si na sebe rychle vydělají”, na nějaký přínos bezpečnosti v rozhovorech nedošlo (a praxe ostatně ukazuje, že efekt je mnohdy opačný). O skutečné přimění naprosté většiny řidičů pravidla dodržovat tu zkrátka nejde, a tak se ani nehledají cesty, jak toho dosáhnout - pokuty se rozdávají, Passaty (a další auta) jezdí, nová se nakupují... Z toho má řada zainteresovaných prospěch, ať si daňový poplatník říká co chce.

Proč o tom všem mluvíme? V Americe se totiž rozhodli názorně ukázat, že to jde také jinak. Čerstvá studie realizovaná pod záštitou tamní NHTSA (řekněme Národní správa bezpečnosti silničního provozu, jde o státní instituci) totiž zkoumala, jak budou řidiči reagovat na to, když za dodržování pravidel dostanou zaplaceno a každé porušení pravidel jim pouze odečte nějakou částku z toho, co by jinak mohli dostat.

Sledovaná skupina řidičů tak do aut dostala zařízení měřící rychlost na bázi GPS, část z nich pak prostě jezdila pod hrozbou dnešních sankcí, zbylí pak mohli obdržet 25 dolarů za týden (asi 500 Kč), pokud se nedopustí žádného překročení nejvyšší povolené rychlosti. Pokud rychlost překročili o 5 až 8 mil v hodině, odečetly se jim za každý takový případ z kreditu 25 dolarů 3 centy (0,6 Kč), za každé porušení o 9 nebo více mil v hodině 6 centů (1,2 Kč). Čím rychleji tedy jezdili, tím menší odměnu dostali.

Srovnání výsledků pak ukázalo, že řidiči žijící pod hrozbou sankcí, třebaže s permantnením monitoringem rychlosti v autě, své chování prakticky nezměnili. Naopak ti zbylí se snažili získat maximum z dostupných 25 dolarů a pravidla prakticky přestali porušovat.

„Zjistili jsme, že systém pozitivní motivace byl neobyčejně účinný ve snaze přimět řidiče přestat porušovat nejvyšší povolenou rychlost, ” řekl k věci Ian Reagan z NHTSA a dodal: „Porušování rychlosti o 9 a více mil v hodině (cca 15 km/h - pozn. red.) bylo prakticky zcela eliminováno."

Věčné pokutování za sebenevýznamnější přestupky řidiče neumravňuje, frustruje je ale zcela evidentně...

To jsou dost pozoruhodné výsledky, nestojí ovšem jen na samotné pozitivní motivaci, ale i na způsobu nastavení celého řešení. Podle psychologů se lidé úzkostlivě vyhýbají drobným, ale kumulujícím se ztrátám, proto i zdánlivě nevýznamné „pokuty” za porušení rychlosti v praxi v podstatě ani nedošly svého uplatnění - lidé chtěli co nejvíce z nabízených 25 dolarů. Řada z nich to navíc brala jako hru, soutěž, ve které chtějí uspět na maximum.

Tato studie jistě nenabízí univerzální řešení pro zklidnění řidičů, už proto, že něco jako GPS monitoring pohybu auta - třebaže takto míněný - nemá v autě svobodného člověka co dělat. Stejně tak je nám jasné, že je v praxi nereálné, aby stát, mající řidiče za věčně „naducané” dojné krávy se v souladu s výše zmíněným nejenže připravil o všechny příjmy z pokut, ale dokonce byl ochoten lidem něco platit. Přesto přináší několik zajímavých zjištění, ze kterých by si příznivci nekonečné represe mohli vzít ponaučení.

Předně se ukázalo, že samotný permanentní monitoring rychlosti nepřináší prakticky žádné výsledky, přitom právě o něčem takovém aktuálně (i když v „posarkozyovské” éře už možná nikoli) uvažuje Francie. Naopak je zjevné, že lidé jsou ochotni reagovat na pozitivní motivaci, která nemusí být nutně finanční. Nepřimělo by třeba Pražany, věčně žijící pod dohledem až nechutného množství úsekových meření, k umírněnému chování třeba to, kdyby jim ten obrovský aparát věčně rozesílající jen pokuty a pokuty, jednou poslal třeba dopis: „Spící Pražané vám děkují, že jste v pondělí 18. června jeli ulicí XY v 5:33 jen 49 km/h?” Dobře, to je trochu patetické, ale neudělalo by vám něco podobného radost? A nepřimělo by vás to příště k zamyšlení, jestli to či ono omezení nemá pro někoho nějaký smysl?

Složenku zaplatíte, dopis roztrháte, zapálíte a večer si na dvojkou červeného zanadáváte na úřednický šiml. To asi těžko někoho změní. Konec konců, kdyby to fungovalo jinak, kamer by postupně zase ubývalo, nikoli naopak. Úplně bez biče to patrně nepůjde, ale nestálo by za to k němu jednou zkusit přidat alespoň trochu cukru? Chovat se slušně není samozřejmé a někomu za to jakýmkoli způsobem poděkovat není projevem slabosti...

Represe francouzské státní moci zašla tak daleko, že se pokusila zakázat i pouhé „upozorňovače” na stacionární radary. Že by řidičům také za něco poděkovala, to nikoho ani nenapadlo...

Zdroj: NHTSA přes NPR

Petr Miler