Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Podobně jako silniční předpisy, liší se i autoškoly. Co musí uchazeči o řidičák splnit v různých zemích?

Řada lidí se stěhuje do Velké Británie za lepší prací, životem či z mnoha dalších důvodů - argumentů pro i proti existuje spousta. Většina z nich tam pochopitelně chce, potřebuje či musí řídit auto. Z ankety britského Auto Expressu vyplývá, že většině britských motoristů by se líbilo, kdyby přistěhovalci museli skládat normální britské zkoušky, aby tam mohli řídit vozidlo, a to i pokud mají platný řidičský průkaz ze své domovské země. To se pochopitelně týká jen některých zemí mimo EU - řidičské průkazy vydané členským státem Unie normálně platí i ve Velké Británii a není to případ jen evropských řidičáků.

Takovýto názor vyslovilo 81 % dotázaných. Další čtyři procenta by souhlasila s krátkým školením, sestávajícím z kondičních jízd, a šest procent si myslelo, že by přistěhovalci měli automaticky získat britský řidičák, pokud jsou držiteli platného oprávnění ze své země. Právě takto to funguje u nás, ale opět pouze u lidí ze zemí mimo EU a má-li cizinec na území ČR trvalý pobyt na základě víza déle než rok. Tehdy si musí zažádat o výměnu svého průkazu za český; pokud tu je kratší dobu, může používat svůj průkaz.

Výsledky britského průzkumu každopádně naznačují, že Britové nevěří řidičským schopnostem cizinců. Může to být dáno i tím, že se na většině míst na světě jezdí vpravo, nikoliv vlevo, ale také tím, že zkoušky na řidičské oprávnění jsou v různých zemích rozdílné, a to až ohromujícím způsobem. Postup k získání řidičáku v České republice snad všichni čtenáři znají, pojďme se však podívat na některé další země.

Ve Velké Británii můžete o provizorní řidičský průkaz zažádat v šestnácti letech, ale za volant smíte sednout až v sedmnácti. Vůz musí být označen červeným L jako Learner a můžete jezdit jen s doprovodem osoby starší 21 let, vlastnící řidičské oprávnění nejméně tři roky. V této době také musíte složit teoretický test a po dvou letech také praktický test, na jehož základě dostanete „plnotučný” řidičák. Nemusíte tedy chodit do autoškoly jako u nás, i když takové instituce existují.

Spojené státy na tom jsou trochu odlišně. Každý stát má trochu jiné podmínky, někde se může řídit už od 14 let, jinde až od jednadvaceti, ale jde o výjimky - typickým věkem je 16 let. Každý žadatel musí projít půlroční autoškolou, na jejímž konci je zkouška, a i potom může nějakou dobu jezdit jen pod dohledem osoby starší 21 let. Zákony také omezují například počet pasažérů v autě nebo jízdu v noci.

V Kolumbii je možno autoškolu začít v šestnácti letech, ale musíte také navštěvovat autoškolu. Nejdříve je nutno složit test a až potom vás pustí za volant, kde je nutných 40 hodin praxe, abyste mohli skládat praktické zkoušky - na provizorní řidičák. Po dovršení 17 let věku či po půlroce s provizorním oprávněním lze zažádat o oprávnění méně omezené, jehož získání bude jistě také podmíněno zkouškou. Až v jednadvaceti letech a po další praktické zkoušce dostanete kompletní řidičský průkaz.

Oproti tomu v Mexiku, zemi Kolumbii ne tak moc vzdálené, si v osmnácti letech řidičský průkaz prostě koupíte za 626 pesos, tedy asi 1 020 korun. Nemusíte se účastnit autoškoly, skládat zkoušky, nemusí s vámi nikdo ani jezdit, prostě si koupíte průkaz a máte vystaráno. Podle toho to však na mexických silnicích údajně také vypadá - jen v Mexico City je na čtyři miliony registrovaných automobilů a nehody jsou tam na denním pořádku.

V Jihoafrické republice se řídí od 18 let jako u nás a praktický test na získání řidičského oprávnění se skládá ze zkoušky na uzavřeném prostranství a pak v provozu. Body ztrácíte i za to, pokud se dost dobře nepodíváte, zda z auta něco neteče, anebo za to, když při každém zastavení nezatáhnete ruční brzdu (?). A pokud vám při rozjezdu do kopce auto couvne byť jen o malý kousek, automaticky si zkoušku dáte znova. Projde jen 39 % uchazečů; testy jsou náročné záměrně kvůli silniční bezpečnosti, ale hodně lidí komisaře raději uplatí.

Získání řidičáku v Pákistánu tak složité není, je potřeba zvládnout psaný test a pak na dvorku projet trať mezi kužely. Není ani stanoveno, kolik hodin praxe v rámci tréninku musíte mít za sebou. Napoprvé projde 80 % uchazečů, ale stav na silnicích této asijské země tomu odpovídá - 16 mrtvých na silnicích na 100 tisíc obyvatel ročně.

Vietnamci musí být 18 let, aby mohl skládat zkoušky na řidičské oprávnění. Teoretický test na „noty” na automobil má skoro neuvěřitelných 450 otázek, na motocykl 150. Je možné se účastnit autoškoly, ale není to povinné. Praktická zkouška se pak koná ve stejný den a na stejném místě, jako ta teoretická, a jezdí se na uzavřeném prostranství. Zajímavostí je, že každý cizinec musí takto získat řidičské oprávnění, pokud chce ve Vietnamu řídit auto či motorku, jak demonstrovali i moderátoři britského Top Gearu v jednom ze svých speciálních dílů. Také je pozoruhodné, že motocykly s motory do 50 ccm objemu jsou považovány za kola a není na ně nutné mít vůbec žádný řidičák.

Japonsko je místem, kde je získání řidičského oprávnění jedno z nejtěžších na světě. Praktický test se koná na polygonu v simulaci reálných podmínek. Nesmíte přesáhnout třicetikilometrovou rychlost, najet na obrubník, nezastavit na křižovatce nebo se nepodívat, zda se neblíží jiné auto, kterému byste museli dát přednost. Z těchto důvodů můžete propadnout, ale není to všechno - „vyletět” lze také proto, že se nebudete držet dostatečně blízko krajnice nebo že se při kontrole, zda pod autem nejsou zvířata nebo děti, nesehnete dostatečně hluboko. Není se moc co divit, že zájem o auta v Japonsku klesá, tohle už se moc smysluplné nezdá.

V Austrálii s začíná s výukou v šestnácti, kdy člověk dostane žákovský řidičák. Dalším krokem je provizorní, stále omezené oprávnění na dva roky a až pak je možné skládat zkoušku na finální průkaz. Studenti autoškol také musí vykazovat hodiny strávené za volantem s instruktorem, aby bylo zajištěno, že mají dost praxe.

Francie, jinak známá svou snahou veškerou silniční dopravu umrtvit stěží pochopitelnými nařízeními, vás pustí za volant už v šestnácti letech, ale musíte za sebou mít dvacet hodin v certifikované autoškole a zvládnout teoretický test. A pak můžete tři roky jezdit jen za doprovodu dospělé osoby a i na dálnicích maximálně 110 km/h, oproti 130 km/h běžného limitu. Praktická zkouška na kompletní řidičák přichází až v osmnácti letech a po třech tisících kilometrech naježděných pod dohledem.

V Německu je, podobně jako u nás či v dalších státech Unie, povinné chodit do autoškoly. Spousta autoškol údajně nabízí kurz i v angličtině, ale zkouška je vždy v němčině. V rámci autoškoly je povinný také kurz první pomoci, který musíte pro zkoušku doložit. Test má praktickou a teoretickou část; v té praktické je nutno prokázat, že umíte jezdit bezpečně a plynule. Pokud v praktickém testu propadnete třikrát za sebou, můžete to zkusit znova až za tři měsíce.

A konečně - Polsko. O polských řidičích se říká, že jezdí, mírně řečeno, agresivně. Získání řidičáku tam však není o nic snazší než třeba u nás. Před zkouškou je nutné podstoupit po třiceti hodinách teoretické výuky i praktického tréninku. Teoretický test je možné kromě polštiny psát také v německém či anglickém jazyce. V technické části zkoušky se vás komisař zeptá na něco pod kapotou, praktický test se skládá z jízdy dopředu a pak pozadu v zatáčce vymezené kužely, rozjezdu do kopce a jízdy městem.

Česká autoškola a zkoušky na jejím konci tedy nejsou ničím moc výjimečné. Také je potřeba mít odježděný určitý počet hodin, splnit autoškolu včetně zdravovědy a také i při sebeméně významné chybě vzhledem k pravidlům silničního provozu automaticky končíte, i kdybyste uměli zacouvat s kamionem do krabičky od sirek. Jen ve většině států na západ od nás dostanete celý řidičák až po delší praxi, což může být prospěšné bezpečnosti na silnicích, ale jistě to je pro uchazeče frustrující.

Zdroj: Auto Express

Marek Bednář