Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

U stacionárních radarů řidiči prudce brzdí až 11krát častěji než jinak. To bezpečnosti pochopitelně nepřispívá.

Stacionární radary vedou k horšímu chování řidičů a v důsledku i k menší bezpečnosti na silnicích. Ukazuje to studie britské společnosti s příznačným názvem „Radary nefungují”, která se zaměřila na chování řidičů u stacionárních radarů na britských silnicích. A zjistila, že u 80 % z více než 5 500 radarů řidiči prudce brzdí jen a pouze kvůli onomu radaru, ne kvůli jinému nebezpečí.

Motoristé před radary prudce zpomalují, aby se vyhnuli postihu za překročení rychlosti, zjistila studie. Je to pochopitelné a člověk by řekl, že k pro takový závěr není třeba realizovat složitou studii, někteří ale jinak neuvěří. A i pro ty ostatní může být překvapivý rozdíl v pravděpodobnosti, že řidič před vámi, z objektivních příčin bezdůvodně prudce zabrzdí uprostřed poloprázdné silnice - v extrému je až jedenáctinásobná a i v průměru šestkrát větší než za běžných podmínek. To jsou obrovské rozdíly.

Tyto výsledky přinesla analýza více než miliardy naježděných kilometrů a zmíněných přes 5 500 stacionárních radarů. Můžete se ptát, jak někdo mohl takové množství najetých kilometrů na takovém množství míst analyzovat, ale odpověď je jednoduchá. Autorem je firma Wunelli, která třeba pro pojišťovny online sleduje telematická data z aut, která ji řidiči poskytnou. Typickou motivací pro řidiče je dosažení nižšího pojistného těmi, kteří se považují za slušné a nemají problém to s pomocí tohoto řešení pojišťovně dokazovat. Ale jsou tu i jiné aplikace.

„Prudké brzdění” je pak ze strany Wunelli definováno jako zpomalení o více než 10,5 km/h za 1 vteřinu. To je - pro představu - údajně dost na to, aby taška položená na sedačce spolujezdce sklouzla do prostoru pro nohy. A pokud někdo jede za vámi příliš blízko, na takového prudké brzdění nestihne včas zareagovat, i kdyby se jmenoval Hamilton.

Aby se radar dostal do užšího výběru, musel splnit několik kritérií. Musel to být pochopitelně radar měřící rychlost, tj. „speed camera”, nikoliv jiná „traffic camera” na křižovatce či u železničního přejezdu. V blízkosti radaru nesměly být jiné věci, které by mohly být příčinou prudkého brzdění, např. vedlejší ulice nebo křižovatky. A konečně, do 50 metrů od radaru muselo být zaznamenáno více než 25 zabrzdění.

Srovnáván pak byl počet brzdění ve vzdálenosti do 50 metrů od radaru a ve vzdálenosti 50 - 100 metrů od radaru, aby byly zohledněny podmínky prostředí každého z radarů specificky a dobře porovnáno brzdění z jiných příčin a kvůli přítomnosti měřícího zařízení.

Výsledkem byl již zmíněný šestinásobek prudkých zabrzdění oproti normálu na silnici, kde radar není, a to v průměru. Maximum byl jedenáctinásobný nárůst, který byl pozorován u radaru na dálnici M4 východním směrem u vlakové stanice Boston Manor v Londýně. Zde byl nárůst největší; těsně druhý se umístil radar na Rochdale Road v Manchesteru, jak ukáže i tabulka vybraných výsledků studie.

Studie také vysledovala určité trendy v chování řidičů. Zjistila, že ženy za volantem překračují rychlost o 12 % méně než muži a prudce brzdí o 11 % méně často. Motoristé bez rozdílu pohlaví podle Wunelli nejvíce překračují rychlost v 5:59 ráno a nejméně v 17:16 v podvečer. V oblasti, kde je rychlostní limit 30 mph (48 km/h), je rychlost překračována 12 procenty motoristů a nejméně o 18 %, tedy o 5,4 mph (8,7 km/h).

Celkově motoristé nejméně překračují rychlost v Londýně a jeho aglomeraci konkrétně v 8 % případů, a v oblasti Caithness na severu Skotska to je naopak nejvíce s 36 procenty. Také bylo zjištěno, že v případě zpětné vazby pomocí smartphonové aplikace či jiného zařízení motoristé sníží svou rychlost o 30 %, pokud rychlost běžně překračují. A konečně, nejméně případů překročení rychlosti bylo napočítáno u kombíků zlaté barvy s pohonem všech kol - pozoruhodné.

„Tyto nálezy pokládají otázku, zda radary skutečně slouží svému účelu jako nástroj zlepšování silniční bezpečnosti, či zda spíše znamenají nárůst horšího řidičského chování,” říká Paul Stacy, zakladatel a ředitel firmy Wunelli. Můžeme dodat, že také můžou radary existovat pro co největší výběr peněz na pokutách.

„Základem by mělo být, že zákon je zákon, takže nikdo by neměl mít potřebu před radarem brzdit, protože nepřekračuje rychlost,” uvádí Steve Gooding, ředitel Nadace Královského automobilového klubu. „Pokud jsou radary umisťovány u skutečně nebezpečných míst, měly by být dobře viditelné,” pokračuje.

Obě dvě tyto premisy jsou však čistě teoretické - i řidiči běžně dodržující rychlostní limit se radarů „lekají” a brzdí u nich. A zdaleka ne všechny radary stojí u nebezpečných míst. Řada z nich, alespoň v ČR, stojí na místech naprosto bezpečných a existuje z důvodů zcela odlišných, než je zvyšování bezpečnosti provozu, jak stojí i výše. U takových radarů dává jejich maskování jistý zvrácený smysl. A domníváme se, že oněch 80 % britských radarů, u kterých řidiči prudce brzdí, bude mít podobný příběh. Bohužel, šance, že tato studie situaci citelně zlepší, jsou značně omezené...

Stacionární radary mohou znamenat víc nebezpečí než přínosu

Zdroj: Wunelli

Marek Bednář