Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Kotoučové brzdy jsou dnes na autech standardem bez ohledu na třídu - vepředu vždy, vzadu většinou. V 50. letech je neměly ani některé závodní speciály a Mercedes se jim i v těchto vodách pokusil vyhnout. Neuspěl, přesto psal historii.

Mercedes-Benz 300 SL, řečený Gullwing, je známý zejména pro své dveře připomínající racčí křídla a ještě dnes úchvatný vzhled. Také to ale bylo auto, které bylo jízdně skutečně schopné, byl to první závodní stroj určený pro běžné silnice. Měl označení W198 a vznikl ze soutěžního stroje označeného jako W194.

Ten sice nebyl moc silný, ale byl velmi lehký, takže v roce 1952 v Le Mans dosáhly tyto vozy na první a druhé místo. Tehdy se ještě na rovince Mulsanne jezdilo skutečně rovně, nebyly tam dvě později vytvořené zatáčky, sloužící ke zpomalení aut, jako dnes. Na jejím konci se tedy muselo brzdit z rychlostí blízkých třístovce, což znamenalo pro W194 velkou zátěž - používal totiž bubnové brzdy.

Ve světě nejlepších závodních speciálů se tehdy začaly rozmáhat dnes běžné kotoučové brzdy, Mercedes ale chtěl zůstat u osvědčených bubnů. Nebyly s nimi žádné problémy, potíže měly právě jen při brzdění z extrémně vysokých rychlostí. A tak Němci zkusili zůstat u bubnů a doplnit je tím, co vidíte na obrázcích níže.

To ohromné křídlo není křídlo, ale historicky první aerodynamická brzda. Při zrychlování či jízdě konstantní rychlostí byla vodorovná, aby byl její odpor vzduchu co nejmenší, při brzdění se však zvedla a generovala dodatečnou brzdnou sílu, podobně jako křídlo Bugatti Veyron. Jeho efektivita je u něj ohromná, ve vysokých rychlostech se stará o asi třetinu brzdného výkonu, který Bugatti udává hodnotou 5 900 kW - to je ohromná síla ještě mnohonásobně překračující výkon mocného motoru Veyronu.

I u Mercedesu tedy mohla v Le Mans fungovat, v závodě v roce 1952, pro který byla testována, ale nakonec z neznámých důvodů nebyla použita - podle všeho se Němcům nepodařilo dosáhnout dostatečně spolehlivého fungování. S brzdou tedy dobře nedopadlo, bez ní ale v závodě dosáhli velkého úspěchu.

To samé se nedá říci o účasti značky v ročníku 1955, kdy byla namontována na Mercedes 300 SLR. Stroj s karoserií ze slitiny hořčíku, který byl schopen dosahovat rychlostí blízkých třístovce, pilotoval mimo jiné Pierre Levegh. I 300 SLR měl bubnové brzdy, zatímco největší konkurenti, Jaguary D-Type, měly schopnější kotoučové. A právě tento nepoměr nakonec zčásti stál za nejtragičtější nehodou v historii automobilového závodění, která stála život Levegha a 83 diváků.

Aerodynamická brzda v ní podle všeho žádnou roli nehrála, přesto ani toto nasazení pozitivně hodnotit nemohou. Nehoda nakonec na dlouho znamenala odchod Mercedesu z automobilových závodů, to všechno už je ale docela jiná historie.

Zdroj: Mercedes-Benz

Petr Miler