Autoforum

/

Foto: Opel

Dnes naprosto nepředstavitelná věc byla na spadnutí nikoli v časech studené války, ale vlastně docela nedávno. Plány na stále lidové, a tedy relativně dostupné auto, které by ovšem bylo luxusní a pod kapotou mělo motor V8, vyletěly komínem za 5 minut 12.

Většina z vás jistě ještě bude mít v živé paměti Opel Omega, téměř pět metrů dlouhý sedan nebo kombík z Rüsselsheimu s pohonem zadních kol a čtyř- a šestiválcovými motory pod kapotou. Čas od času se o něm zmiňujeme a naposledy jsme se k němu vraceli teprve před pár dny. Vyráběl se ve dvou generacích v letech 1986 až 2003, a tak lze označit za obvyklé, pokud o něm máte nějaké povědomí. Co už se ví méně, je, že s faceliftem dostali Němci nápad namontovat pod kapotu tohoto stroje osmiválcový motor.

Tehdy byl Opel ještě součástí koncernu GM a na Omeze byl založený také australský Holden Commodore (toho času též součást GM), který bylo možno mít s 3,8litrovou V6 nebo s V8 o objemu 5,0 a později 5,7 litru - motor LS1, který se montoval i do Chevroletu Corvette té doby. Měl ventilový rozvod OHV a hliníkový blok i hlavu.

Právě tento motor se dostal pod kapotu Omegy V8, kde dával výkon 315 koní a 450 Nm. Díky jeho vysokému objemu dával 400 Nm a adekvátní výkon již od 1 800 otáček. V kombinaci s automatickou pětistupňovou převodovkou, která se měla stát jedinou možností, zvládly tyto stroje zrychlit na 100 km/h pod sedm vteřin a maximální rychlost byla elektronicky omezena na 250 km/h. Kombinovaná spotřeba benzínu činila 13 litrů na 100 km.

Nejen pod kapotou se ale udály změny - šasi vozu s označením DSA (Dynamic Safety) bylo převzato z modelu Omega MV6 a díky němu měl vůz téměř dokonalé rozložení hmotnosti 51:49 na přední resp. zadní nápravu. Speciální nastavení tlumičů dále pomáhalo držet vůz na silnici. Osmiválcová Omega také měla elektronickou kontrolu trakce a bohatě dimenzované brzdy - přední kotouče měly průměr 330 mm, zadní 300 mm a všechny měly vnitřní chlazení.

Sedmnáctipalcová kola designu unikátního pro tento model obouvala pneumatiky Michelin Pilot Sport o rozměru 235/45 ZR17. Za nimi se schovávaly grafitovou barvou vyvedené brzdové třmeny. Od ostatních, o něco více plebejských verzí odlišovala Omegu V8 ještě jiná maska chladiče, dvojitá koncovka výfuku z kartáčované oceli a logo V8 na víku zavazadelníku. Americké svaly pod kapotou tedy nebyly na první pohled nijak zvlášť vidět.

Uvnitř dostala Omega V8 hliníkové obložení, zatímco čtyř- a šestiválcové verze měly buď standardní černý plast, nebo hnědé plastové dřevo. Nová byla také grafika přístrojů, lepší kůže na sedačkách a volant potažený perforovanou kůží Nappa. Výbava také standardně obsahovala navigaci, vestavěný telefon a audiosystém Bose.

Po stránce bezpečnosti měly být vepředu standardně čelní a boční airbagy a také aktivní opěrky hlavy, boční airbagy pro zadní místa měly být za příplatek spolu se senzorem obsazení všech sedadel a indikací nezapnutí bezpečnostních pásů. Verze kombi měla mít speciální systém ALIAS (Advanced Load Intrusion Avoidance System), chránící posádku před letícími zavazadly zezadu.

Tento stroj se ukázal světu i jako koncept Omega V8.com, který bal založený na verzi kombi. Dostal 13 centimetrů navíc k rozvoru a uvnitř byl upravený tak, aby mohl být mobilní kanceláří. Zadní lavici nahradila křesla a všichni pasažéři kromě řidiče před sebou měli počítače s 9,5palcovými monitory LCD a bezdrátovými klávesnicemi. Ani ten za volantem však nebyl ochuzen o technické vymoženosti - dostal head-up displej.

Byl to skutečně pokus o lidový luxusní vůz, neboť Omega vždy chtěla být dostupnější alternativou k pětkovým BMW či Éčkovým Mercedesům. Varianta V8.com zacházela snad i moc daleko, „běžná” osmiválcová Omega ale do výroby skutečně měla jít, dokonce se zkraje roku 2000 objevovaly zprávy, které oznamovaly uvedení do prodeje na podzim. Automobilka však nakonec od výroby upustila. Proč, není jasné. Některé zdroje hovoří o tom, že osmiválec nebyl dostatečně „vollgasfest”, tedy odolný plnému plynu po delší dobu na německých Autobahnech, zejména po stránce chlazení.

Před stopkou Opel přesto zvládl vyrobit celkem 32 sedanů a kombíků, které si ponechal a nikomu je neprodal. Škoda. Kdyby dostala Omega s osmiválcem zelenou, mohla pro Opel znamenat trochu lepší šance na nabourání profláknutého německého trojlístku. To už se dnes zdá být nereálné pro kohokoli, natož pak pro Opel.

...kombík, ... Foto: Opel

...i jako koncept V8.com, což byla v podstatě pojízdná kancelář se třemi počítači, head-up displejem pro řidiče a třinácticentimetrovým prodloužením rozvoru. Žádný z těchto vozů se ale přes výrobu 32 prototypů do prodeje nedostal. Foto: Opel

Petr Miler