Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Je tomu přesně 50 let a nešlo o jen tak ledajaké auto, ale rovnou o nejrychlejší sedan na světě. Jeho překvapivý úspěch stál u zrodu několika legend.

Od chvíle, kdy Karl Friedrich Benz představil svou první motorizovanou tříkolku a zahájil tak éru automobilismu, uplynulo již více než 130 let. Je tedy logické, že řada výrobců či modelů oslavila dvacáté, padesáté či dokonce sté narozeniny. My dnes vzpomeneme na jeden konkrétní vůz, který právě v tyto dny slaví půlstoletí od svého zrodu. Přílišných gratulací a bujarých oslav se ale kupodivu nedočkal, přestože v době vzniku šlo o nejrychlejší čtyřdvířko na světě. Zároveň šlo také o vůz, se kterým se poprvé výrazně proslavila firma AMG.

Řeč je o Mercedesu 300 SEL 6.3. Za jeho zrodem stojí technik Erich Waxenberger, který se v roce 1966 rozhodl, že zkusí, zda půjde napasovat 6,3litrový osmiválec z vrcholné limuzíny 600 alias Grosseru pod kapotu tehdejšího předchůdce třídy S, jenž byla v té době nabízena pouze se šestiválcovými motory. Pozoruhodné je, že šlo o jeho ryze soukromou iniciativu, kterou držel Waxenberger v tajnosti před kolegy i vedením - zpočátku o něm tak nevěděl ani tehdejší technický šéf značky, legendární Rudolf Uhlenhaut.

Jelikož se ale řev zkoušeného osmiválce nakonec donesl i do jeho kanceláře, tajemství bylo venku. Padáka ale Waxenberger přes neoprávněné využití firemních prostředků nedostal. Místo toho měl Uhlenhaut ihned vyrazit na testovací jízdu a prý již na prvních semaforech zastavil a otevřel kapotu, aby zjistil, jak se vlastně povedlo osmiválcovou jednotku do stísněného prostoru napasovat. Ještě překvapivější pak bylo, že tak konzervativní firma, jakou Mercedes tehdy byl, vyrukovala na jaře roku 1968 se sériovou verzí.

Třícípá hvězda doufala v úspěch, který na sebe nedal dlouho čekat. Nicméně sama nebyla připravena na tak velký zájem. Značka totiž v letech 1968 až 1972 vyrobila 6 526 exemplářů, zatímco dárce pohonné jednotky, Mercedes 600, vznikl pouze v 2 677 vozech. V nabídce přitom byl skoro 20 let od roku 1963 až do počátku 80. let minulého století. Je samozřejmě nutné dodat, že „Grosser“ byl absolutním vrcholem třícípé hvězdy, přímým předchůdcem dnešního Maybachu a o poznání dražším autem. Zmíněným se snažíme pouze naznačit, o kolik více osmiválcových motorů najednou Mercedes potřeboval.

Jednotka 300 SEL 6.3 dávala k dobru 250 koní, jenž sice byly spojeny s nemalou hmotností 1 780 kilogramů, nicméně které stačily na zrychlení z klidu na stovku za 6,6 sekundy a na stošedesátku za 14,6 sekundy. Nejvyšší rychlost pak končila hodnotou 220 km/h, což bylo maximum, kterého tehdy jakékoliv čtyřdvířko dosahovalo. V tomto tempu pak Mercedes zvládal svézt až pět osob.

Vedle civilních vozů vzniklo i pár závodních exemplářů, se kterými nastoupila na start závodu 24 hodin Spa v roce 1971 tehdy ještě samostatná firma AMG. Ta byla o pár let dříve založena někdejšími techniky Mercedesu, kteří třístovce navýšili objem motoru na 6,8 litru. Výkon tak vzrostl na 420 koní, zároveň ale narostla na dvě tuny i hmotnost. Vůz byl tak nadmíru žíznivý, zároveň měl problémy s vyšším opotřebením pneumatik. Nicméně díky své rychlosti a spolehlivosti nakonec dosáhl druhé příčky.

AMG vyrobilo celkem pět kusů, z toho dva byly testovacími prototypy. Vůz ze Spa přitom díky rudé barvě karoserie a dechberoucímu tempu dostal přezdívku Rote Sau neboli Rudá svině. Po závodě byl přitom prodán francouzské společnosti Matra, která jej následně začala užívat pro testování přistávacích podvozků stíhacích letadel. Poslední vyrobený kus pro změnu najdete ve finském muzeu Mobilia Automotive.

Dnes je z Mercedesu 300 SEL 6.3 ceněný sběratelský artikl, čemuž se ve výsledku nelze ani divit. Nejde totiž jen o objemný osmiválec a s ním spojenou dynamiku, ale také o výbavu. Již standardně totiž vůz disponoval vzduchovým podvozkem, chlazenými kotoučovými brzdami na všech čtyřech kolech, elektrickým ovládáním oken či centrálním zamykáním. Ceny šplhající k desítkám milionů korun tak nejsou překvapivé. A to u zrodu všeho stál nápad jednoho trochu bláznivého technika...

Petr Prokopec