Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Možnost připojení telefonu a zavolání s využití reproduktorů a mikrofonu je dnes skoro samozřejmou součástí i nejobyčejnějších aut. Někdo ale s takovou věcí musel někdy začít a byl to Nissan v roce 1988.

Mobilní telefon a jeho propojení s autem přinejmenším pomocí Bluetooth je v současnosti takovou samozřejmostí, že to v základní výbavě nového auta dostanete spíše než klimatizaci. A velmi rychle se rozmáhá i širší propojení prostřednictvím systémů jako Android Auto nebo Apple CarPlay, které udělají z vašeho auta tak trochu mobil na kolečkách.

Nebylo tomu tak ale vždy. Jistě si pamatujete autotelefony, které tvořila sluchátka s tlačítky na kabelu, připevněná v držáku na palubní desce. Zbytek telefonu byl např. v bedně v zavazadelníku. Nazývat je mobilními v dnešním slova smyslu ani nelze, i když mobilní pochopitelně byly - byla to prostě možnost „mít telefon v autě”, nic více a nic méně.

Některé automobily mohly mít už před několika dekádami takové telefony integrované v interiéru už z výroby. Sluchátko bylo třeba v loketní opěrce na středovém tunelu, aby na něj mohli dosáhnout i pasažéři na zadních sedadlech a fungovaly jako tehdy běžné pevné linky - když jste chtěli s někým mluvit, bylo třeba zvednout sluchátko a držet jej v ruce jako normální telefon.

To vážně nebyl přelomový vynález ani v době, kdy jsme u nás napjatě sledovali světovou premiéru Škody Favorit. Takové věci existovaly od 60. let minulého století a v 80. letech už se v „západních” zemích dočkaly slušného rozmachu. Telefon s možností použít jej bez nutnosti držet za jízdy sluchátko v ruce se ale poprvé objevil právě až tehdy, a to ve vrcholových japonských vozech pro domácí trh.

Obrázky níže pocházejí z plně vybaveného Nissanu Cima z let 1988 až 1991, který měl na palubě telefon značky NEC. Klasické sluchátko bylo v loketní opěrce a na středu volantu bylo ovládání rádia a telefonu. Nebyla tu ale jen tlačítka k přijmutí nebo odmítnutí hovoru, ale také normální číselník, třebaže trochu podivně uspořádaný do dvou řad.

Zatáčelo se jen věncem volantu, střed se nehýbal, zůstával na svém místě podobně jako v některých modernějších Citroënech, takže řidič nemusel nad tlačítky tolik přemýšlet. Informací není mnoho, takže nemůžeme potvrdit třeba dostupnost rychlé volby pomocí podržení jednoho z čísel na volantu, ale hlasitý odposlech tu samozřejmě byl.

Dnes už mobilní telefon napevno zabudovaný v novém autě nenajdete, ale dá se koupit dost starších aut, která jsou takto vybavena. Aby ovšem měla takovou handsfree, to se vážně nevídá. Inu, někde pokrok vedoucí k integraci mobilu do auta začít musel...

Zvenčí už to zdaleka tak zajímavá podívaná není. A o interiéru v nižší výbavě bez integrované handsfree to platí též

Petr Miler