Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Když se řekne „horská silnice”, patrně si vybavíte něco jako cestu na Grossglockner. V Indii takto označují jiné věci, úplně jiné věci.

Nářky nad kvalitou českých silnic tak nějak patří k místnímu koloritu. Že to jinde na světě není lepší, není moc velkou útěchou; třeba v Itálii nebo ve Velké Británii jsou silnice na podobné úrovni jako u nás, o Slovensku či Polsku ani nemluvě. Na všech těchto místech je ovšem naprostá většina silnic bez potíží sjízdná normálním autem a za nebezpečné lze některé úseky označit leda na základě statistik nehodovosti. Věřte tomu, že je to stav, za který by stamiliony, možná i miliardy lidí na celém světě byly vděčné.

K velmi dobrým příkladům míst, kde jízda autem může být skutečnou výzvou, je severní Indie. Začínají tu Himaláje a je snad pochopitelné, že hlavní silnice do 7 500 výškových metrů nevedou. Ale dostat se třeba přes čtyři tisíce metrů nadmořské výšky není zas takový problém. Právě do jedněch z těchto míst, do údolí Pangi, vede silnice mezi městy Chamba a Killar, konkrétně přes průsmyk Saach.

Tahle silnice je otevřená jen část roku kvůli sněhu, třeba teď se na ni vůbec nedostanete. Jenže i po dobu, kdy je otevřená, není jízda po ní žádný med. Na asfalt nebo i dobře upravenou šotolinu zapomeňte, říkat této stezce „silnice” je evropskýma očima velmi nadsazené. Přesto to v daných podmínkách silnice je a používaná k normální dopravě - jezdí po ní dokonce autobusy. Je dlouhá asi 170 kilometrů a výrazně zkracuje cestu mezi dvěma zmíněnými městy.

To ale není ta, o které dnes chceme hovořit především. Pokud totiž nechcete jet touto vpravdě náročnou silnicí, existují pro cestu mezi Chambou a Killarem další možnosti. Jedna je dlouhá asi 570 kilometrů, druhá asi 510 - a ani jedna z nich není dálnice. Ta kratší z těchto dvou variant má pak za součást zkratku, která platí za jednu z nejnebezpečnějších silnic světa, místní ji dokonce označují za tu úplně nejnebezpečnější.

Vede z Kishtwaru do Killaru (docela příznačné jméno pro označení silnice, která vás může zabít...) nad údolím řeky Chenab. Přesněji, několik stovek metrů nad jejím údolím. Je totiž doslova vysekaná do skály, leckdy i téměř svislé. Opět můžete na asfalt, svodidla či jakoukoliv zábranu před pádem do propasti zcela zapomenout; to nejlepší, v co lze doufat, je šotolina, ale leckdy jedete prostě po kamenech. Mezi vámi a hlubokým údolím není nic, jen bez nadsázky brutální sráz, který si můžete prohlédnout na některých fotkách - jsou to stovky metrů, kde se ani není čeho chytit, jen nekonečná pole holé skály.

Cesty navíc četné vodopády činí dost kluzkými, ovšem bahno, které zde voda vytvoří z prachu, asi není o moc lepší. Cesta je to široká zhruba na jedno auto, míst, kde se lze vyhnout, je pomálu, ale existují, pochopitelně - i tady panuje relativně čilý ruch, jakkoli ne tak moc jako v případě průsmyku Saach.

Tato silnice zkrátka není místem, které by bylo přeplněno turisty. Není to bolivijská Silnice smrti, proslavená tisícovkami životů, které si vyžádala, ani krásný, i když náročný Col de Turini, který se svým asfaltem působí vedle těchto míst tak trochu nudně. I tak sem někteří dobrodruzi jezdí lidé jen kvůli ní, jen aby si projeli tuto cestu, která je mnohými označována za tu vůbec nejnebezpečnější. Nevíme, zda z pouhého pocitu strachu či nějakých statistik, k nejúžasnějším silnicím na světě ale patří bezesporu.

Killar a celé údolí Pandi je se zbytkem Indie spojeno jen 4 - 5 měsíců v roce. Během této doby jezdí z Killaru do Chamby a do Kishtwaru autobusy a vozí se zásoby tak, aby zbylých 7 - 8 měsíců toto území přečkalo bez úhony. Za těmito horskými cestami se vydávají často motorkáři, ale jak vidno na dvou videích níže, i taková Audi Q5 či Q3 tyhle trasy zvládnou, třebaže u nás se s nimi majitelé nevydají pomalu ani na polní cestu...

Fotografie a videa cesty z Kishtwaru do Killaru

Po cestě lze jet i crossoverem Audi...

... a dokonce i na motorce, ale snadné to není

Fotografie a videa cesty průsmykem Saach

Průsmyk Saach je také velmi náročný, ale vypadá spíše divoce než hrůzostrašně

Zdroj: India Mike

Petr Miler