Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) BMW proslulo sportovními sedany, kupé, jedním supersportem a horou SUV. A pak tímhle, autem, o které se zdráháme tak vůbec nazvat.

Pokud jste se někdy alespoň trochu zajímali o historii BMW, museli jste o něm slyšet - o vozítku zvaném Isetta. Vedle toho, s čím si BMW přirozeně spojujeme, působí až absurdně, ale je to skutečně auto a skutečně vyráběné a prodávané BMW. Mrňavý stroj z 50. let 20. století přitom původně nebyl BMW - za nápadem na toto... stvoření stojí italská firma Iso, známá nejvíc grand tourerem Iso Grifo ze 60. a 70. let. Ostatně, slovo „Isetta” znamená „malé Iso”.

Iso vyrobilo asi tisíc kusů Isetty, poté se ale rozhodlo zkusit štěstí právě výrobou sportovního Grifa. Aby na získalo peníze na jeho vývoj, prodalo licenci na Isettu hned několika firmám, mezi kterými bylo i BMW - a tak se zrodilo BMW Isetta, které se prvně ukázalo světu v roce 1955. Není to ovšem jen Isetta s jiným logem, BMW poupravilo snad každou část vozu tak, že s původní Isettou ta německá nesdílela ani jedinou součástku. Odlišný byl i motor, BMW zabudovalo vlastní čtyřtaktní jednoválec o objemu 247 ccm, který dával 13 koní. A také šlo o auto se čtveřicí kol, třebaže se to nezdá, ne všechny verze Isetty to tak měly

Mnichov vyráběl Isettu do roku 1962 a vzniklo jí přes 160 tisíc kusů. A jeden z pozdějších let, červený, se dostal do rukou Douga DeMura na krátkou testovací jízdu. Půjčil mu ho fanoušek BMW, který nedaleko Philadelphie provozuje prodejnu evropských vozů. Isetta ovšem patří do jeho soukromé sbírky, stojí tam vedle M4 GTS, které též můžete vidět na fotkách.

Je to bizarní stroj už z podstaty, abychom ale pochopili celý jeho svéráz, je třeba se mu podívat pořádně pod kůži. Čím začít? Třeba důvodem, proč se s ním BMW vůbec obtěžovalo. V 50. letech v Německu stačilo k řízení malého, lehkého a slabého auta, jako je Isetta, oprávnění pro řízení motocyklu. Do uzavřeného auta ale méně pršelo a mohli jste si v něm zatopit, takže to bylo pro leckoho docela lákavé.

Snad nejsvéráznějším je na něm nastupování, které probíhá skrze příď vozu. Skutečně, dveře tu jsou jen jedny a jejich součástí je nejen čelní sklo, ale i volant a... zdráháme se to nazvat palubní deskou nebo přístrojovým štítem. Když nastupujete, pomocí kloubů se volant odklápí spolu s dveřmi, které jsou samy o sobě ujeté. Nezavírají se tak, že byste je zabouchli, jsou jako dveře od starých nebo řeznických ledniček - musíte je jednou rukou zavřít a druhou rukou klikou zajistit.

Nastupování do tohoto auta je bláznivé, stejně jako manipulace s jeho jedinými dveřmi

Uvnitř je podivné snad úplně všechno, i když můžete vidět, že usednout do tohoto vozu jde i vzrostlému DeMurovi docela dobře a stejně tak musí konstatovat, že místa je v interiéru překvapivě hodně. On se do něj vejde a jak sám dodává - i dvě sobě poněkud bližší osoby toto auto ubytuje s nadhledem. Horší je to s odkládacími prostory - jeden větší lze spatřit v prostoru za sedadly a druhý... v malé kapse ve dveřích.

Světla se ovládají na pravém... kolečku pod volantem a stěrač (jeden) podivným kovovým čímsi o kousek nad tím. Na povel vydaný tímto udělátkem mimochodem zareaguje asi za 2 sekundy a sklo otře rychlostí kráčejícího bagru. Klakson byl původně ve středu volantu, ale některý z předešlých majitelů ho přestěhoval na sloupek řízení. Přesně tam, kde máte levé koleno, takže za jízdy řidič každou chvíli troubí. Aby toho nebylo málo, levou rukou se ovládá řadicí páka čtyřstupňového manuálu. Pochopitelně, uprostřed auta by překážela, posádce.

Místa je uvnitř překvapivě dost, pro lidi. Pro zavazadla je jich už méně

Ta první věc ovládá světla, druhá stěrače

Páčky pod volantem jdou dvě, ovšem levá nedělá nic a neobvykle pravá ovládá blinkry. Poblíž řadičky je ruční brzda, na které nic zvláštního není, a pak dvě páčky. Menší na sytič, větší na topení. Má jen dvě polohy - zapnuto nebo vypnuto. Buď do kabiny proudí horký vzduch, nebo nikoliv. Nějaká regulace teploty tu vůbec není, ale když venku mrzne, je to lepší než nic. Můžete ale ovládat množství horkého vzduchu, a to na jediném výdechu pod sedačkou. Velmi podobný, leč již neregulovatelný výdech míří na čelní sklo, aby se nemlžilo. Chcete naopak čerstvý chladný vzduch? Je tu otevírací okno, posuvem, po odjištění.

Páčky pod volantem tu jsou, ta pravá ovládá blinkry

Ovládání topení a jeden ze dvou jeho výdechů

Hledáte motor? Přístup k němu je přes malinkou kapotu na pravé straně auta, která se odemyká jedním ze tří klíčů, standardně dodávaných k vozu. Druhý odemyká dveře a třetí slouží ke startování a každý je jiný. Hledáte rezervu? Stačí odklopit opěradlo v kabině, předtím se vám ale naskytne pohled na něco velmi „motocyklového” - uzavírání přívodu paliva k přepínání na rezervu. Mimochodem, k palivové nádrži se přistupuje otvorem na zádi vozu. A mimochodem, vejde se do ní 13 litrů benzinu.

Startování je relativně normální, prostě otočíte klíčem. Jen musíte před tím páčkou za opěradlem zapnout zmíněný přívod paliva. Jízda je dvěma slovy pomalá, ale šílená - vůz už v novějším provedení má jednoválcový motor o objemu 0,3 litru a výkonu 13 koní. Tak málo dnes nemají ani zahradní traktory a i když Isetta váží jen 475 kg, s těžším řidičem, který se snadno postará o zvětšení hmotnosti o třetinu, to prostě nemůže být rychlé auto.

Motor tu je, poněkud motocyklový. Podobně řešený je i přívod paliva k němu

Bizarní je jízda s ním zejména v USA, na předměstí Phildelphie s notně větším procentem pick-up trucků a SUV na silnicích. DeMuro měl s Isettou problém se rozjet a protože palivový systém tu spoléhá na gravitaci k dopravení benzínu do motoru, nemá palivovou pumpu, jízda do prudkého kopce je tak náročná.

Toto auto působí na silnici opravdu směšně

Pro tuto konkrétní Isettu byl jeden prudší kopec problém nepřekonatelný a DeMuro musel v půlce zastavit, vůz nechtěl dál jet. Také ale pod plným plynem motor vynechával; dá se předpokládat, že buď měl málo paliva, anebo nebyl ve stoprocentní kondici. V každém případě, podle DeMura to je nejzvláštnější auto, kterým kdy jel - je hlučné, dnešními standardy nebezpečné a když dosáhl 40 km/h, přišel si jako na rovince okruhu de la Sarthe v plném kalupu.

Isetta byla nakonec dotažena na laně za starým Range Roverem, který byl také z garáže jejího majitele. Doug DeMuro má zážitek na celý život. A my ostatní, kteří při pobaveném pohledu na Isettu zatím jen přemýšlíme, jaké to je zažít ji na vlastní kůži, jsme o něco moudřejší.

Kompletní galerie snímků a video

Zdroj: DougDeMuro@Youtube

Marek Bednář