Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Opravdu není krásný a za svůj život si prošel bizarními přestavbami, dokonce 30 let postrádal střechu. Sběratelé ale oceňují trochu jiné aspekty.

Rok 1965 byl vůbec posledním, kdy Ferrari celkově vyhrálo 24 hodin Le Mans. Hned následující sezónu odstartovala několikaletá nadvláda Fordu, který se tak italské automobilce „pomstil“ za zmařené převzetí vzpínajícího se koníka. Pro Ferrari přitom šlo o slušnou potupu, neboť GT40 získal zlato, stříbro i bronz. Na čtvrtém až sedmém místě pak dojely vozy Porsche 906/6L Carrera 6, na maranellské kupé 275 GTB/C zbyla až osmá pozice.

Italové se z tohoto debaklu již nikdy nevzpamatovali, proto raději na sklonku 60. let začali veškeré své závodní aktivity soustředit především na Formuli 1. To byl ale problém pro řadu privátních týmů, kteří se po automobilce dožadovali konkurenceschopného speciálu. Ta na jejich volání odpověděla až v roce 1969 představením závodního Ferrari 365 GTB/4 Daytona, jež bylo ve verzi Competizione vyrobeno ve třech sériích po pěti kusech.

Toto malé sousto nemohlo utišit velký hlad, proto se řada lidí rozhodla pro vlastní konverzi dle továrního vzoru. Vzniklo tak jedenáct aut, z nichž na jedno se šasí č. 14049 se právě díváte. Jeho vzhled jej nepasoval do role auta z plakátů, jež by byly vylepeny po zdech dětských pokojíků. Je proto možná i překvapivé, že dle aukční síně Mecum by vůz měl změnit majitele za 1,25 až 1,65 mil. USD (cca 28 až 37 milionů Kč).

Za vším ale stojí historie tohoto vozu, která je plná závodních úspěchů i pomalu až šokujících proměn. Původně vůz skrze pařížské dealerství Charlese Pozziho zakoupil francouzský závodník Philippe Cornet-Epinat, který s ním v roce 1972 nastoupil do čtyřhodinového klání v Le Mans. V té době kupé zdobila 9palcová přední a 11palcová zadní kola obutá v závodních pneumatikách a ubytovaná pod rozšířenými blatníky.

Karoserie se ovšem měnila výraznější měrou, neboť bylo zapotřebí navýšit přítlak a zlepšit stabilitu. Vpředu si tak můžeme povšimnout stabilizačních spoilerů. Pozziho specialisté si zároveň pohráli také s 4,4litrovým motorem, který dosral nové písty, hřídele i karburátory. S takto upraveným vozem se Cornet-Epinat kvalifikoval na 29. místě, závod však dokončil pátý ve své třídě a osmý celkově.

Francouzský závodník s vozem nastoupil ještě do několika dalších klání, než Ferrari prodal novému majiteli. Ten učinil něco, nad čím vám možná zůstane rozum stát - vůz nechal profesionálně přestavět na otevřený Spyder. V této formě přitom Daytona vydržela po 30 let, než se jejím majitelem stal v dubnu 2007 Michael Sheenan. Ten v září zadal další přestavbu, tentokráte se ale vůz měl vrátit do specifikace pro Le Mans.

Společnost Motion Products z Wisconsinu na voze pracovala přes rok, přičemž během této doby nedošlo pouze k opětovnému navaření střechy a následnému vyhlazení všech svarů, ale také k modifikacím na podvozku a pod kapotou. Přestavba dvanáctiválce vyšla na 54 000 USD (1,2 mil. Kč), neboť vůz dostal moderní odlehčené písty, závodní ojnice či nerezový výfukový systém vyvedený po stranách.

Výsledkem těchto úprav je 462 koní v 7 400 otáčkách a 481 Nm točivého momentu při 6 200 ot./min. O zkrocení tohoto potenciálu se pak starají závodní brzdy, mimo to se vůz pyšní i moderními závodními tlumiči, pružinami a stabilizátory. Nadmíru unikátní Ferrari je tak připraveno pro klasické závody, mezi něž patří třeba Monterey Historic Reunion, Daytona 24 Hour Classic či Classic 12 Hours of Sebring.

Pokud tedy přehlédnete poněkud diskutabilní vzhled, který nemusí být po chuti každému, jedná o vskutku působivý kus historie. Docela by nás přitom zajímalo, jak se na tuhosti vozu podepsala konverze na kabriolet a zase zpět na kupé. Jelikož však Daytona má v nové formě již pár závodů za sebou, lze počítat s profesionální prací a tedy s prvotřídním stavem. I proto se ona cena má vyšplhat opravdu vysoko.

Petr Prokopec