Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Bugatti vyrábí auta i dnes, s člověkem, který dal této automobilce jméno, už ale nemají žádnou přímou souvislost. Tohle je poslední, které ji mělo a má.

Dnes je hrdým nositelem loga Bugatti model Chiron, včera to byl Veyron a předevčírem EB110. Všechno to jsou či byla skvělá auta, jedny z nejlepších strojů své doby a do jednoho se snažila ctít odkaz Ettore Bugattiho. Sám mistr ale neměl s jejich konstrukcí či designem nic společného, vznikla až dlouho po jeho smrti. I tak jsou dobře známá. O poznání méně známý je úplně poslední vůz, o jehož techniku se postaral ještě přímo Bugatti.

Byla to trochu kostrbatá derniéra, ale je to naprosto přesné vyjádření. Abychom pochopili všechny její souvislosti, musíme se vrátit do roku 1939, kdy tragicky zemřel Jean Bugatti, nejstarší syn zakladatele značky, který se už výrazně podílel na chodu firmy. Pro ni i pro samotného Ettoreho to byla velká rána, kterou záhy dokonal začátek druhé světové války. Ta výrobu luxusních aut pochopitelně odstavila na druhou kolej a v roce 1947 Ettore Bugatti zemřel. Dnes už víme, že to pro automobilku znamenalo prakticky konec, tehdy se ale firmy ještě ujal další Bugattiho syn, Roland. A na přelomu 40. a 50. let chtěl výrobu aut obnovit.

Automobilka tedy upravila šasí Typu 57 a vytvořila tak Typ 101. O motor se postarala Bugattiho pravá ruka, slavný Pierri Marko, který rovněž upravil svůj původní řadový osmiválec o objemu 3,3 litru z Typu 57. S kompresorem nyní dával přes 200 koní výkonu, které přes čtyřstupňový manuál posílal na kola zadní nápravy. Změnilo se kde co, vůz dostal mimo jiné hydraulické brzdy Lockheed, jeho základy včetně kupříkladu kompletní přední nápravy ale zůstaly původní, ty z pera Ettore Bugattiho. V letech 1951 - 1952 vzniklo jedno tohle šasí úpravou nepoužitého původního a pět dalších, které byly vyrobeny už jako nové. Karoserie stavěli karosáři Antem, Gangloff a Guillore podle přání zákazníků.

Značka Bugatti pak fungovala do roku 1963, kdy ji koupila firma Hispano-Suiza. Ve stejné době pracoval známý designér Virgil Exner, který stál mimo jiné za designem Studebakerů a Chryslerů 40. a 50. let, na projektu „Revival Cars” pro magazín Esquire. Tento projekt vyšel též v roce 1963 a mimo značky Stutz, Packard, Pierce Arrow nebo Duesenberg si Exner posvítil také na Bugatti. A vytvořil to, co vidíme na snímcích.

Původně to byl jen nápad, nic víc, setkal se ale s nadšeným přijetím. A tak se Exner rozhodl přesně takové auto postavil. Kontaktoval tedy Bugatti a koupil od něj těsně před jeho definitivním pádem úplně poslední volné šasí Typu 101 za 2 500 dolarů, dnešním pohledem ekvivalent asi půl milionu Kč. A pustil se do příprav opravdového auta.

Aby mohlo vzniknout, bylo potřeba zkrátit původní šasí o 46 cm, o karosářskou práci se postaral ve spolupráci s firmou Ghia. Ta pro vůz připravila ocelovou karoserii dle Exnerova návrhu a v roce 1965 byl vůz hotov. Celých 18 let po Ettoreho smrti tak poznalo světlo světa poslední auto, které lze považovat za skutečné Bugatti, na němž zanechal otisk ještě sám nejslavnější nositel tohoto jména a bylo postaveno ještě jeho firmou pod vedením jeho syna. Že z Bugattiho pera není design, nemusíme považovat za vadu, to tak bývalo i za jeho života. Vznikl jeden jediný kus, pochopitelně, dostal jméno Bugatti Typ 101C Roadster a pod kapotu znovu Markův řadový osmiválec s kompresorem.

Na vizuální stránku věci bude mít každý vlastní názor. Jistou ideovou podobnost s odpudivým Stutzem Blackhawk, jehož design má na svědomí také Exner, nelze upřít, ovšem Type 101C je o mnoho elegantnější. Maska chladiče ve tvaru podkovy je samozřejmostí a poměrně zajímavým prvkem jsou utopené přední světlomety, které z většiny úhůlů vůbec nejsou vidět.

Type 101C dodnes existuje a je to pochopitelně velmi cenný sběratelský artikl. Ostatně, tím byl vůz už v době svého vzniku. Na přehlídkách se objevuje velmi zřídka a o žádném jeho prodeji nemáme zprávy. O ceně, kterou by za vůz někdo mohl nabídnout, zaplatit či s ní vyhrát aukci se zmiňují jen odhadci a hovoří o částkách v řádu stovek milionů Kč. Žádná láce, ale poslední „skutečné Bugatti” je prostě jen jedno...

Marek Bednář