Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Že majitelé superaut se svými vozy příliš nejezdí, není nic nového, mívají jich spoustu. Ale aby nevyjeli s tím na míru postaveným a pak ho prodávali?

Je těžké vžít se do kůže lidí, kteří si kupují auta jako Bugatti Veyron. Když celý život pracujete za více či méně běžný plat, za který si můžete pořídit jen více či méně běžné věci, vnímáte svět nutně trochu jinak. Přesto máme pocit, že případ toho auta má k normálnímu daleko i ve sférách, které jsou běžným smrtelníkům na hony vzdáleny. Už jen proto, že jsme se s něčím takovým snad nikdy nesetkali.

Opravdu není výjimečné, pokud majitelé exkluzivních aut se svými stroji příliš nejezdí. Z různých důvodů - někteří nejsou zase tak bohatí, aby se s klidem vydrželi dívat na to, jak jim používáním klesá hodnota, jiní jsou naopak tak bohatí, že stovku superaut ani při pravidelném užívání více neojedou. A všichni ostatní se vejdou kamsi mezi to. Však nedávno jsme tu měli případ dvou Bugatti Veyron slavného boxera, který si koupil dvě asi proto, že rukavice na box má také dvě a za několik let s nimi najel jen pár tisíc kilometrů.

Dokonce se stává i to, že někdo s nějakým autem nejezdí vůbec. Někdy počítá s budoucím zhodnocením, jindy ho z nějakého důvodu jednou neuvede do provozu a pak už to nikdy nenapraví. To se ale vždy jedná o nějak zaměnitelné vozy, třebaže ne příliš. Dnes tu ale máme velmi specifické auto, které si takto někdo nechal postavit přesně na míru svým preferencím a potřebám. Přesto s ním nikdy neujel ani metr, dokonce jej ani pořádně „nevybalil”.

Proč, je otázkou, ale podívejte se na tu specifikaci, je opravdu výjimečná. Je to jediné Bugatti Veyron, které bylo vyvedeno v barvách slavné klenotnické firmy Tiffany & Co. To znamená především použití drozdí modři (tyrkysová barva typická pro klenotnictví Tiffany, podle barvy drozdích vajec), a to v až bizarním rozsahu. Karoserie to nakonec takto „odskákala” jen trochu, když její vrchní část je černá a pouze spodní přibližně třetina... drozdí, přesto se najde i pár dalších takto zmalovaných detailů. A kola, ta už jsou drozdí zcela.

Ještě více to platí o interiéru, který „klenotnické schéma” převzal z většiny a podívejte se na motor - i tady je velká část vyvedena v tomto svérázném odstínu. Nemusí se vám to líbit, ale proč ne, tohle si někdo nechal udělat k obrazu svému a jistě s tím byl spokojen, však se podívejte i na místo v soukromé garáži, kde je tento vůz také nafocen - má i zdi namalované tímto způsobem. Ale proč s tím tedy nejezdil a neužíval si to?

To je otázka, na kterou neznáme odpověď, faktem ale je, že auto dodnes nebylo zbaveno ani krycích materiálů ze sedadel či volantu. Prostě si jej někdo nechal vyrobit, přivézt, zaparkoval jej na své místo a tam jej nechal do dnešního dne. Udávaný stav kilometrů je 0 (nula) a i když to nemusí být dokonale pravda (tipovali bychom spíše pár jednotek, tak už to u nových aut bývá), že auto nikdy nevyjelo do provozu je zcela nepochybné. A první majitel už s autem ani nikdy nevyjede, teď ho prodává.

Že tahle exkluzivita, skutečně jeden exemplář ze speciální edice čítající jeden vůz, vznikla, jsme ani nevěděli. A vy jistě též ne, Bugatti se o ní oficiálně nikdy nezmínilo, třebaže by jistě už svého času vzbudila poprask. Teď každopádně může být vaše - je to „obyčejný” tisícikoňový Veyron vyrobený pár let zpátky s nulovým nájezdem v jistě perfektním stavu. Prodáván je dealerem superaut v Dubaji (kde jinde) a váš může být za neznámou cenu. Je „na požádání”, což znamená něco jako „pokud se musíte ptát, nemáte na to”.

Odhad? Desítky milionů korun nepochybně, pravděpodobně dost vysoké, cokoli unikátního se na tomto trhu cení. A i když tady nedostanete technicky nic specifického, na ulici si vás pak s někým jiným budou lidé plést jen stěží - takto vyparáděný, nutno říci zcela nepřehlédnutelný Veyron druhý nevznikl...

Zdroj: Knight International

Petr Miler