Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Mělo jít o nejrychlejší provedení dnes už ikonického kupé, z plánované edice 10 vozů si ale nakonec našel majitele jen jeden kus. I dalších 9 ale vzniklo a osud většiny z nich je dodnes neznámý.

Nissan Skyline GT-R asi netřeba představovat, zejména generace R32, R33 a R34 získaly celosvětovou proslulost jak svými výkony a jízdní dynamikou, tak díky herním a filmovým sériím Gran Turismo a Rychle a zběsile. Jakkoliv se tedy jedná o model, který byl povětšinou k mání jen ve své domovině, jakákoliv speciální edice byla vítána s bouřlivým nadšením po celé planetě. Pomalu tak neexistuje člověk, který by neznal automobilovou Godzillu či kterému by něco neříkaly názvy jako V-Spec, M-Spec či Nismo 400R. Všechny tyto stroje ale měly zblednout před provedením, které je dodnes zahaleno pořádnou rouškou tajemství.

Řeč je o Nissanu Skyline třetí generace vyráběné v letech 1989 až 1994 pod kódovým označením E-BNR32, jež je všeobecně zkracováno na R32. Konkrétně pak o desetikusové sérii vozů, která měla vzniknout přičiněním firmy HKS se specifickým identifikačním číslem. Právě to ovšem znamenalo noční můru, neboť takový vůz byl dle tehdejší legislativy nucen podstoupit nové nárazové zkoušky.

Něco takového se ukázalo být ekonomicky neschůdným a původní plány se musely změnit. Vznikly pouze čtyři exempláře, z nichž tři si ponechalo samotné HKS, zatímco poslední putoval do nekonečných garáží brunejského sultána, který auto musel mít bez ohledu na to, jestli bude homologováno pro provoz, nakonec - s čím si sultán bude jezdit po Bruneji, si určí on sám. K jeho osudu se posléze ještě vrátíme, prozatím ale zůstaneme v zemi vycházejícího slunce, kde se v mezičase změnily zákony. V roce 2006 se tedy úpravce k projektu vrátil, přičemž se rozhodl využít ony tři vozy, které pozvolna zapadávaly prachem v jeho skladech.

HKS Zero-R, jak si auto nakonec říkalo, původně ve všech čtyřech exemplářích včetně onoho „brunejského“ disponovalo 2,6litrovým motorem s jedním turbodmychadlem. Úpravce dále přišel s novými nárazníky, kdy největší pozornost přitahuje ten zadní s unikátním difuzorem. Lemován je dvojicí koncovek výfuku, kvůli kterému HKS muselo demontovat původní palivovou nádrž. Ta nová 150litrová pak zamířila na místo zadních sedadel, přičemž nárůst hmotnosti kompenzoval příchod hořčíkových kol či sedadel Recaro.

Kromě výše zmíněného se japonské kupé pyšnilo také novým tachometrem cejchovaným až do 360 km/h, rozlet jeho 450 koní však ve skutečnosti končil okolo třístovky. HKS si přitom v onom roce 2006, kdy se k projektu vrátilo, správně uvědomilo, že s daným výkonem již neoslní. Skyline se tedy dočkal druhé přestavby, která nakonec vyústila v 600 koní a na změny došlo i pod kapotou a v rámci podvozku.

Do motorového prostoru zamířil šestiválec převrtaný na 2,8litrový objem, který doplnil blok motoru převzatý přímo ze závodního speciálu GT-500 R34. Navýšen byl rovněž kompresní poměr a HKS vyrukovalo i s vlastním variabilním časováním ventilů a dvěma turbodmychadly GT2530. Přenos výkonu a točivého momentu 650 Nm pak dostal na starosti šestistupňový manuál z Nissanu Skyline R34, se kterým byla spárována odolnější spojka a kratší stálý převod.

V rámci podvozku byly nahrazeny nejen veškeré objímky, hadičky či ramena, tlumiče a pružiny, ale dokonce i pomocné rámy. Změnami prošlo taktéž řízení, stejně jako se do kabiny nastěhovala nová sedadla či moderní multimediální systém. Nový je pak ostatně i přístrojový štít, kde tachometr končí mnohem reálnější třistadvacítkou. Jaká je ale skutečná maximálka vozu, stejně jako zrychlení z klidu na stovku, nebylo nikdy oficiálně oznámeno.

HKS tímto způsobem „zrestaurovalo“ celou trojici, jíž mělo ve vlastnictví, přičemž dva vozy byly následně prodány. Jeden z nich pak měnil majitele letos v lednu, kdy rovnou stanovil nový aukční rekord pro generaci R32 - nový vlastník za něj zaplatil 138 tisíc dolarů (cca 3,2 milionu korun). Prodán pak ostatně byl i brunejský exemplář, sultán se jej zbavil již v roce 1996. Nový majitel s ním přitom i nadále jezdí, jen s původním výkonem.

Mohlo by se zdát, že příběh je tím u konce, nicméně je třeba vzpomenout, že HKS původně počítalo s desetikusovou edicí a na takovém počtu aut zpočátku skutečně začalo pracovat. Dosud jsme však zmiňovali pouze čtyři exempláře. Dle spekulací přitom úpravce měl po zjištění, že by jej homologace zruinovala, zbytek aut prodat jako zcela standardní. Nicméně v roce 2013 se objevilo několik málo snímků, ze kterých vyplývalo, že předělána byla celá edice a zbylých šest aut vyladěných do nejlepší formy zůstalo stát v garážích HKS.

To potvrzují další zvěsti, podle kterých HKS původně hodlalo přivést k opětovnému životu celkově devět exemplářů, ovšem jakkoliv bylo zpočátku zavaleno objednávkami, prodány nakonec byly pouze dva kusy. Zbytek tak má dodnes ležet ve skladech HKS v původním 450koňovém stavu. Zda tomu tak ale skutečně je, a jaké případně další plány s těmito vozy japonský tuner má, zůstává nadále záhadou. Pokud je dodnes vážné vlastní, půjde o neskutečně cenné kusy, které mohou z někdejší ekonomické noční můry udělat splněný sen.

Oproti tomu kupé, jenž původně patřilo brunejskému sultánovi, nadále setrvává u originálních 450 koní

V roce 2013 se objevily snímky, jenž naznačují, že původní sen HKS se stal realitou. Co se však stalo s šesti auty, zůstává dodnes nejasné

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec