Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Pokolikáté už slyšíme o tom, že předchozí opatření stejného ražení nebyla dostačující a firma musí znovu osekávat náklady, znovu propouštět, znovu se zbavovat fabrik, znovu vymýšlet kejkle s oddělením toho či onoho? A zatím ji pořád řídí ti samí lidé, kteří tohle všechno způsobili.

Člověk musí trochu zestárnout, aby pochopil, že vývoj všechno v lidském životě zřejmě nevyhnutelně kopíruje tvary sinusoidy. Můžeme se bavit o její frekvenci či hloubce jednotlivých amplitud, nezdá se ale být možné, aby cokoli aspoň trochu připomínalo přímku a mířilo více či méně jedním směrem.

Sám jsem už dost starý na to, abych pamatoval chvíle, kdy se koncern VW potýkal na hranici přežití, než jej dostal do rukou jistý Ferdinand P., který jej během dekády přetvořil v téměř nedostižný automobilový moloch, který vládl na trhu téměř všemu, čemu se vládnout dalo. I takovou Škodu během té doby postavil do latě tak, že místo faceliftovaného Favoritu začala dělat druhou generaci Octavie a všechno, co v té době nabízela. Cesta vzhůru pokračovala ještě chvíli, pak se automobilka nějakou dobu potácela poblíž vrcholu a nyní padá a padá.

Kde najde své nové dno, je zatím nezodpovězenou otázkou, stejně jako je k debatě, co vlastně nastartovalo celý ten úpadek. Širší shoda panuje jen na tom, že šlo o reakci na tzv. Dieselgate, kterou by sám Ferdinand Piëch ještě v roli výkonného šéfa zametl pod koberec a z dotěrných politiků, kteří si na celé aféře ohřívali svou zelenou polívčičku, by udělal salutující panáčky, kteří by byli rádi, že jim Volkswagen nepoškodí kariéru tím, že bude muset něco měnit, šetřit, propouštět, nedovádět stamiliardové daně apod. Nestalo se, parta slabších charakterů u vesla si svlékla kalhoty, vystrčila zadky a nechala si na ně nařezat. Kdyby to byly jen jejich zadky, o které tu jde, asi se jen zasmějeme a jdeme dál. Jenže souvisejícími kroky začaly táhnou dolů celou firmu. A svou snahou domoci se na politickém poli podpory pro jejich iracionální směřování poškodili celý obor.

Dnes jsme tam, kde jsme - firma může jen s údivem sledovat, co také kdysi byla schopna vyrábět. A v boji o vlastní přežití rozprodávat své dceřiné firmy a zkoumat, jak zaměstnanci používají firemní tankovací karty, aby ušetřila vlastně drobné. Obojí je symbolem úpadku, problém je ale v tom, že ani stamiliardové rozprodeje (firmě už nepatří ani Bugatti) a úspory na všech frontách, které z mnoha nových aut koncernu udělaly ošizené stíny své někdejší výjimečnosti, nestačí na to, aby se firma zachránila před hrozícím krachem. A to prosím není náš dojem už většina vedení se přesně toho bojí.

Přichází tak další a další destruktivní opatření místo toho, aby se firma snažila pochopit, že to je produkt neprodejný v dostatečně velkém množství za dostatečné ceny, který ji táhne ke dnu. Znovu Manager Magazin tak informuje o dalším kole úsporných kroků, které mají automobilku pokusit postavit na nohy. Předem se musíme ptát: Jak by mohly?

Ale pojďme k tomu, co VW podle zdrojů magazínu chystá. Generální ředitel Oliver Blume a finanční ředitel Arno Antlitz mají už v průběhu července představit novou sadu opatření, která má zastavit stupňující se úpadek společnosti. Nejvíc do očí bijícím krokem je zrušení 100 tisíc pracovních míst kvůli postupnému zrušení čtyř německých výrobních závodů. Ve hře mají být fabriky VW v Hannoveru, Emdenu a Zwickau a závod Audi v Neckarsulmu. Nečekejme ale náhlý konec, firma má nechat v těchto továrnách „doyrobit” aktuální generace modelů, jež produkují, a pak se jich prostě zbavit.

Jen konec těchto závodů by znamenal propuštění víc než 45 tisíc lidí, zbylých 55 tisíc zaměstnanců má firmu postupně opustit v rámci už dříve oznámených či fakticky započatých úsporných opatření. To samo o sobě je kruté, Blume s Arnitzem ale nemají problém zajít za hranici provozních opatření. Mezi záměry vedení tak má figurovat také vnitřní reorganizace, která by překopal základní strukturu automobilka a udělal z některých automobilek samostatné subjekty. Mluví se o tom, že takový posun „poskytne společnosti větší flexibilitu v budoucnosti”, což si lze přeložit jednoduše - až bude příště zase třeba něco prodat, půjde to snáz.

Volkswagen v reakci na žádost o komentář nic ze zmíněného nepotvrdil, ale také nepopřel. A slova mluvčího o tom, že že celá skupina „musí projít dalekosáhlými změnami”, naznačuje, že se chystají opravdu velké věci. Že z takových plánů, které probublávají na povrch ještě dřív, než mají být 9. července oficiálně představeny, nemají radost odbory, asi nemusíme dodávat. Ale to je ten nejmenší problém.

Tím největším je, že vedení VW pořád nechápe podstatu svého úpadku, a nedokáže tedy řešit jeho skutečné příčiny. Každé podobné opatření pomůže, pochopitelně, ve výsledku ale jen prodlužuje už tak bolestivou agónii. Jednou bude muset přijít nový Piëch, aby se sinusoida otočila, k růstu, zatím jsme - a dál budeme - jen svědky pokračujícího pádu. S Blumem a Arnitzem u kormidla to stěží bude jiné...

Zdroje: Manager Magazin, Reuters

Petr Miler