Autoforum

/

Foto: Stellantis

Pokud dnes automobilky zejména z Evropy a USA oznamují kroky související se zaměstnanci, je to obvykle hromadné propouštění způsobené omezováním výrobních kapacit. Stellantis dělá pravý opak a je dnes v tomto ohledu skutečně jedinou výjimkou.

„Nikdy jsem neviděl tolik lidí plakat,” prohlásil nedávno šéf odborů Bosche. A dojetím nad krásami života to není, lidé jsou nešťastní z toho, že přichází o práci jako nikdy dřív. Není to stav, který by se týkal jen Bosche, ve stejné situaci jsou místní dodavatelé automobilek obecně a ani u samotných výrobců aut není o mnoho veseleji.

Automobilkám se hroutí zisky a takový Volkswagen propustí hned 50 tisíc lidí, s vyhazovy ale počítá i Porsche nebo též vodu šlapající Audi. V Německu obecně není hej, podobně bychom ale mohli mluvit o celé, přinejmenším západní Evropě, kde firmy začínají padat jako kostky domina. Podobné potíže, třebaže v menším, ale zažívá i většina automobilek v USA a z obliga nejsou ani léta přeceňovaní výrobci elektrických aut. Naopak, ten největší z nich právě oznámil propuštění 100 tisíc lidí a jejich dodavatelé typu výrobci baterek, ti mimo Asii rovnou krachují.

Není to veselé a má to v zásadě jeden důvod - podlehnutí iluzi brzké elektrické budoucnosti aut, do níž všechny zmíněné i nezmíněné firmy nastrkaly ohromné množství peněz, které se jim z váznoucích prodejů nevrací. A nemá to konstruktivní řešení, jsme přesvědčeni, že s limity současných elektrických aut nemáte šanci přesvědčit k jejich koupi byť jen většinu trhu (pakliže lidem nedáte de facto samopal k hlavě, což se někde děje, ale stěží se to bude opakovat), a to automobilky bude ekonomicky týrat děj se co děj. Je to kapitálově supernáročný byznys pracující s velmi malými maržemi, i náhlý pokles prodejů o 10 nebo 20 procent je ekonomický problém jako hrom, proto také výše popsané kroky - musí se šetřit.

Řešení ale přesto existuje. Jsme přesvědčeni, že z této šlamastyky vyjde jako vítěz ten, kdo přestane o nahém císaři říkat, jak je krásně oblečený, mohutné investice do elektromobilů jako jediné budoucnosti masivně utne a ponechá si tyto vozy v nabídce jen pro doplnění nabídky pro ty, kteří je chtějí, nebo kteří je kupovat musí. Je to samozřejmě riskantní postup, ale na co byste si vsadili spíš? Že v delším časovém období všechno a všechny ohnou regulace jdoucí často „proti přírodě”? Nebo že zase zvítězí racionalita a preference zákazníků? Správnou odpovědí nakonec nemůže být nic než B.

Tohle si zjevně uvědomili u Stellantisu, jehož nový šéf Antonio Filosa sesedl z mrtvého elektrického koně i za cenu odepsání 538 miliard a raději znovu sází na spalovací auta. Někteří to považují za hazard, jiní se chytají za hlavu při pohledu na současné ceny paliv. Nejen podle nás je ale obrovský hazard sázka na opak a vysoké ceny benzinu a nafty se přeženou jako vždy, jsou neudržitelné tak či onak (v Evropě ostatně stačí razantně snížit daně...). Stellantisu se ale s novou strategií daří už teď a pozná se to nejen na prodejích. V době, kdy ostatní propouští, totiž tento koncern rozjel pravý opak. A stěží by to dělal, kdyby jeho podnikání nemělo rostoucí tendenci.

Jak informují Detroit News, Stellantis už loni po letech soustavného propouštění poprvé zvýšil počet svých zaměstnanců - celosvětově o 10 tisíc, z čehož 47 procent připadlo na Severní Ameriku. A stejný trend má pokračovat i letos a v dalších letech.

Počet zaměstnanců společnosti se loni zvýšil zpět na léta nevídaných 259 tisíc lidí. V Severní Americe má nabíraní lidí pokračovat, během následujících čtyřech let má počet zaměstnanců povyskočit o dalších 5 tisíc dělníků a podpůrný personál, přibydou ale i vývojoví a další technici v též nemalém počtu 2 tisíc. Bude-li stejný trend pokračovat i ve zbytku světa, což má, měl by se celkový počet zaměstnanců společnosti dostat až k 280 tisícům. Byl by to návrat někam ke stavu z roku 2021, a to v době, kdy konkurenti propustí i desítky procent lidí.

Důvodů je několik. Krom zvyšujícího se zájmu o nové spalovací modely, které dostávají zpátky i motory jako R6 a V8, chce Filosa napravit reputaci některých značek a tlačí na kvalitu a spolehlivost, aby maximalizoval retenci už získaných zákazníků. Celkově se Filosovy kroky nesou v duchu rčení „přestat dávat zákazníkům důvody hledat nová auta jinde”, což zní zvlášť v dnešní době jako ta správná strategie. Ostatním je loajalita vesměs ukradená a s přízní dlouholeté klientely nezřízeně hazardují.

Pochopitelně, svět je divoký a nikdo nemůže vědět, kdo s jakým přístupem uspěje. Pokud bychom si ale na někoho měli vsadit, je to Stellantis - racionální prozákaznický přístup nikdy nezevšedněl a zdá se, že to je přesně ten, který maesto Filosa razí. Snad u toho bude schopen zůstat do chvíle, než se svět aut vrátí do smysluplných opratí, ze kterých se v posledních letech poněkud vytrhl.

Zdroj: Detroit News

Petr Miler