Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Může to vypadat jako souboj klasiky a moderny, ale není tomu tak, i některá nová auta sází na ono „kostrbaté” řešení. Má to svůj technický smysl.

Automatické převodovky postupně válcují klasický manuál a je celkem jasné, že přijde den, kdy nic jiného k mání nebude. Samočinné řazení je na světě přes padesát let a za tu dobu vznikly nejrůznější řešení jeho voličů. Mezi všemi lze ale jednoduše rozpoznat dva základní odlišné přístupy ke způsobu volby jízdního režimu - v prvním případě se páka posouvá lineárně a ve druhém se musí kopírovat předem vymezená dráha, která má k rovné více či méně daleko

Jednoduchá verze pohybu vpřed a vzad je přívětivější a rychlejší, proto si ji lidé oblíbili. Ovšem i automatika podobná bludišti stále přetrvává a objevuje se v autech zejména japonských značek. V čem jsou hlavní rozdíly, vysvětlil Franco Cattani, který kupodivu nepracuje u italské policie, je technikem italsko-amerického automobilového koncernu FCA.

Cattani říká, že existují dva hlavní faktory, proč výrobce vybírá mezi jednoduchým řazením v jedné rovině a složitějším zubatým posouváním podle tvarované dráhy. Prvním faktorem je pozice pružiny, která zajišťuje nechtěný pohyb páky. Některé systémy mají zabudovaný knoflík napojený na pružinu, která se uvolní stiskem tlačítka a je možné vybrat režim jízdy dopředu, neutrál, parkování apod. Stisknutí tlačítka je pojistka, která chrání řidiče před například nechtěným zařazením zpátečky. No a v případě, že automobilka nedělá voliče automatu s pojistkou, zvolí raději složitou dráhu řadicí páky, která fakticky plní stejnou funkci jako mechanické zajištění, akorát řidič nemusí nic mačkat.

Druhý faktor je podle Franca jen preference zákazníka. Někdo zkrátka chce mít automobil s řazením v jedné linii, jiný při každém manévru hledat správnou pozici na spletitém voliči jízdních režimů. To je vše, zmíněné dva jednoduché důvody jsou hlavní příčinou rozdílného vzhledu středového tunelu.

Neexistuje tedy žádný složitý technický důvod, proč by automatický systém musel použít jednu nebo druhou metodu. Rozhodnutí použít lineární vzor nebo složitější model souvisí se zákaznickými preferencemi a s volbou výrobce, jak zamezit nechtěnému posunutí řadicí páky.

Jak jsme již zmínili, typičtější je dnes volba „přímky” (popř. už žádného fyzického pohybu u elektronických voličů, který může nabírat prakticky jakékoli podoby), zejména Japonci ale mají rádi i moderní implementace voličů s „klikatou” dráhou. Někdy tak pochopitelně jde jen o tradici či vizuální aspekt. Obojí se spojuje v případě jednoho voliče Jaguaru, který dal za vznik konzoli, ve které se volič pohybuje po dráze vytvářející písmeno J...

Zdroj: Jalopnik

Mirek Mazal