Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Málokterá automobilová novinka je očekávána s takovým napětím, jako poslední auto roku. I my jsme byli zvědavi, jaké trumfy museli u Opelu vytáhnout, aby krátce po „pohřbu” Vectry dosáhli s novým modelem Insignia hned na nejvyšší příčku prestižní ankety. Je nová Insignia skutečně tak výjimečným autem? Důkladně jsme ji vyzkoušeli ve všech jízdních režimech a víme, jak si stojí.

Když auto roku nemá motor roku

K testu jsme převzali Insignii vybavenou dvoulitrovým turbodieselem 2,0 CDTI v nejvýkonnější verzi s jedním turbem (více výkonu pak nabízí už jen stodevadesátikoňové biturbo provedení). Motor se tak mohl pyšnit výkonem 118 kW (160 koní) dosahovaným v 4000 ot./min a točivým momentem až 380 N.m v rozmezí 1750 a 2500 ot./min. Parametry jsou to na dvoulitrový diesel solidní, v praxi se ale nad projevy tohoto motoru zvedají otazníky a troufnu si již na tomto místě říci, že v motoru 2,0 CDTI nenachází auto roku rovného parťáka.

Agregát trpí vcelku klasickými dieselovými problémy. V prvé řadě není zrovna kultivovaný, tichý ani jemný. Do interiéru se tyto neduhy přenášejí v relativně snesitelné a umírněné podobě, ale že byste o zvuku dieselu nebo o jeho vibracích v interiéru nevěděli, o tom nemůže být řeč ani náhodou. Nepříjemný je i velmi tvrdý chod, který jednak zesložiťuje rozjezdy, druhak nutí řidiče držet otáčky v úzkém rozmezí - o nějaké široce dostupné pružnosti nelze hovořit.

Tento diesel mi zkrátka charakterem nesedl, tak jako mnoho jiných v poslední době. Zřejmě jde o daň za vysoký výkon resp. točivý moment. Aby naftový motor nabídl zajímavý výkon, musí být vzhledem k nízkým otáčkám jeho točivý moment enormní a téměř 400 N.m na dvoulitr je zkrátka příliš. Pokud od motoru něco chcete, působí hřmotným dojmem a chvílemi se doslova otřásá v základech. Dlužno dodat, že stejně nebo spíše ještě hůře působí i jiné diesely s výkonem okolo 160 koní. Takový 220 CDI o Mercedesu nebo stosedmdesátikoňové TDI od Volkswagenu mají k tichému, kultivovanému a jemnému projevu ještě dále.

Ale abych jen nekritizoval. Motor je jistě příjemným společníkem v dálničním provozu, kdy můžete jeho otáčky trvale udržovat kdesi mezi hodnomatmi 2 500 a 3 500, kde má dostatek výkonu, neotřásá vozem a vzhledem k dalším zdrojům hluku není ani příliš slyšet. Do města nebo na okresky si ale raději kupte benzin, kvalitu jízdy s Insignií posune o třídu výše.

Velkou předností motoru je ovšem spotřeba. Ta je na kombinaci takto výkonného dieselu a takto těžkého auta skutečně velmi nízká. Při maximálním využití výkonu vozu jsem se se spotřebou nedostal přes 13 litrů na sto, což mě velmi překvapilo. Zmiňované 220 CDI nebo 2,0 TDI 125 kW nemají v takovém režimu problém s odběrem okolo 18 litrů. Naopak při úsporné jízdě se dá s Insignií jezdit mimo město bez problémů „za pět” a v kombinaci okolo 6 litrů na sto kilometrů, což výjimečně odpovídá i tabulkovým hodnotám spotřeby. Při svižnějším ježdění, respektujícím omezené možnosti motoru a charakter vozu, se připravte na osmilitovou kombinaci, což je na takový vůz stále výborné číslo.

Mrštná dvoutunka

Dynamiku testované verze lze označit pouze za průměrnou. Jejích 160 koní výkonu sice není málo, jenže téměř 1700 kilogramů pohotovostní hmotnosti také ne. Insignia je bohužel ve všech verzích nadprůměrně těžká a s plně obsazeným vozem s motorem 2,0 CDTI snadno překonáte hmotnost dvou tun. V méně zatíženém voze si při akceleraci musíte na stovku počkat cca 10 sekund a na vyšší číslovky ještě déle. Pokud ale máte trpělivost, Insignia se dokáže rozjet až k 215 km/h. I tento projev nahrává především dálničnímu využití.

Jak lze tedy hovořit o mrštnosti? Inu, podvozek vozu je naladěn relativně akčně a i těžký vůz se na něm ladně překlápí z jedné zatáčky do druhé. A to jak v pomalých utažených zatáčkách, tak v táhlých šikanách ve vysokých rychlostech. Ani aktivní jízda s Insignií tak není žádným utrpením a ve výsledku jí opět házel klacky pod nohy (či spíše pod kola) hlavně motor testované verze.

Horší je to s ovladatelností. Zejména řízení je dokonale odtažité, poznat z něj, co se děje s vozem, prakticky nejde, další typický rys dnešního auta. Alespoň že je přesné a přiměřeně ostré. Lepší je to s brzdami, které mají velmi dobrý účinek a je možné je přesně dávkovat. Škoda jen, že mají omezenou výdrž. Po pár zabrzdění z vyšších rychlostí displej vozu zahlásí jen „Přehřáté brzdy” a máte po legraci.

Vrcholem „řidičských výstupů” bývají v nových Opelech převodovky a ta v Insignii 2,0 CDTI nebyla výjimkou. Měla jen o něco tužší chod, jinak ale byla naprosto přesná, s krátkými drahami, bez mezistupňů a v neposlední řadě s výbornou synchronizací. Nevím, kde se to u Opelu naučili, před deseti lety byly převodovky značky spíše pro zlost, dnes bych konstruktérům Fordu doporučil si pár Opelových převodovek rozebrat a inspirovat se. Kvalita řazení v Opelech se té ve Fordech začíná nebezpečně rovnat.

Naměřená dynamika

Zrychlení:
0-100 km/h: 10,1 s
0-160 km/h: 27,2 s

Nejvyšší naměřená rychlost: 215 km/h