Autoforum

/

Foto: Porsche

Je to jednoduchá technická úloha, kdy na správné řešení přijdete už s kusem papíru a tužkou, tuplem pak s trochou praxe. Přesto se mnozí tváří, že něco jako smysluplné sportovní auto na elektrický pohon může uspět. Nemůže a Mate Rimac už to ví.

Je to těžká ironie osudu, ale ten, kterého zastánci elektrického pohonu ještě před pár roky vzývali jako boha, jako evropského Muska, jim nyní slouží leda jako podklad terče pro házení šipek. Proč? Protože jim poněkud zvlčel, protože „spáchal ten nejhorší hřích”, když odmítl vypnout hlavu a dogmaticky trvat na vlastním původním mylném přesvědčení, jako to dělají mnozí jiní.

Řeč je o Mate Rimacovi, nepochybném evropském průkopníkovi elektrických sportovních aut, který se během pár let proměnil z nadšence, jenž si předělal BMW 3 E30 na elektrický pohon, v majoritního majitele a šéfa firmy Rimac Automobili. A také dolarového miliardáře, neboť do tohoto výrobce elektrických sporťáků kvůli jeho technickým nápadům nasypaly hromadu peněz jiné automobilky od Hyundai po Porsche.

Dostal i díky tomu do sériové výroby a do prodeje model Rimac Nevera. A dokázal s ním pozoruhodné věci, než ovšem zjistil to, na co jsme naráželi asi milionkrát před ním - že to pro toto využití není dostatečně dobře fungující řešení, technicky ani obchodně.

Však stěží někdo může obdivovat, že asi nejlepší elektrické sportovní auto světa dostane na nejnáročnějším okruhu světa napráskáno od - vedle něj - naprosto tuctového Porsche 911 GT3 s čtvrtinovým výkonem a desetinovou cenou. Jsou to fakta, nic víc, i dřívější odmítači reality to pochopili. Tohle prostě nelze dál popírat, pokud nemáte zelený zákal, zelené brýle a neládujete se se zelenou od rána do večera.

Mate Rimac to zjevně nedělá, a tak prozřel, uznal svůj počáteční omyl, přiznal, že Nevera je propadák a že nemá smysl dělat další takový vůz. Získané peníze využil hlavě k uchvácení Bugatti, které dnes řídí, vedení Rimacu přenechal jiným a teď říká jasně: Budoucností sportovních aut je spalovací motor.

Jasně, hlásat takovou věc nezní o moc chytřeji než hlásat jinou „jasnou budoucnost”, ale ta nejbližší je prostě taková. Spalovací pohon je dnes jedinou cestou k použitelnému a řekněme „uživatelsky efektivnímu” sporťáku. Jen ten ho učiní lehkým, rychlým i s rozumným výkonem, jinými než kilometr širokými pneumatikami, brzdami jako z dopravního letadla atp. Také jen s ním je možné jeho výkon a dynamiku využívat déle než pár desítek kilometrů před dlouhým čekáním na... dalších pár desítek kilometrů, to jsou pořád jiné světy. A pak jsou tu emotivní aspekty. Spalovací pohon je prostě pro nadšence emotivně poutavější a nemá smysl diskutovat o tom, jak moc je to rozumné nebo ne. Prostě to tak je.

To všechno nyní Rimac zcela otevřeně přiznává v rozhovoru pro CNBC, kde uznává, že automobilový trh se dělí. Může se stát, že obyčejní spotřebitelné si nakonec nechají vnutit elektrický pohon skrze všemožná nařízení, která se dnes dominantně starají o jeho odbyt. Sportovní segment ale tuto změnu neakceptuje ani pod tlakem podobných snah, neboť taková auta si nemusíte kupovat, abyste někam dojeli. Zůstane tedy mechaničtější, emotivnější a použitelnější pro to, co má primárně dělat - nenuceně odevzdávat vysoké výkony bez nutnosti pomýšlet na limity zejména bateriových úložišť.

„U normálních aut a normálních lidí bude jasná většina vozů elektrických. Vyšší segment, jako sportovní vozy a výše, zůstane po velmi dlouhou dobu spojen se spalovacími motory,” říká Rimac ke dvěma odlišným směrům, kterými se už dnes automobilový svět zřetelně vyvíjí. Možná nám tedy nemusíte spílat za naše preference, pokud Rimacova slova berete - protože my nejsme normální spotřebitelé a nejezdíme normálními auty, jsme nadšenci a volíme pro to adekvátní náčiní. A s ním elektrický pohon prostě nefunguje dost dobře, to je celé.

Ale vraťme slova Rimacovi, který sice Neverou dokázal, že elektromobil může být v některých dynamických disciplínách dominantní silou, ale to samo o sobě nestačí. Potřebuje komplexně rychlé, široce použitelné a atraktivně se projevující auto, kterým dnes elektromobil být neumí. Je to v podstatě pořád poník pro jeden trik, který ohromí akcelerací v přímce, navíc jen chvíli. A dál nic.

Rychlost v přímce se ale postupem času stala ve sportovním segmentu docela mizerným prodejním argumentem. I relativně dostupné elektromobily dnes dokážou dosáhnout zrychlení, pro které jste si včera museli koupit Ferrari. A další posun vpřed je docela snadný. Sporťáky to ale neprodává a Rimac to ví: „V Číně můžete za zhruba 50 000 dolarů koupit auto, které je rychlejší než jakékoli dekádu staré superauto. Výkon se skutečně stává druhořadým,” uznává pro CNBC.

Rimac se tak v Bugatti bude držet receptu, podle kterého vaří už dnes. Nejnovější model Tourbillon dostal atmosféricky plněný motorem V16 o objemu 8,3 litru, který s elektrickou asistencí dosahuje výkonu až 1 800 koní. To byl ale v podstatě kompromis udělaný kvůli koncernu VW, kterém už Bugatti nepatří. Nyní Rimac hovoří o tom, že dalším krokem je spíš auto s ručním řazením a motorem V16 bez čehokoli dalšího. Tabu jsou také velké digitální přístrojovky a další výdobytky, které se staly symbolem láce a všednosti, ne výjimečnosti a nadčasové hodnoty.

Mate R. tohle všechno vnímá a je vážně vysoce ironické, že je to zrovna on, kdo zahodil dogmatismus (který mu zřejmě nikdy nebyl vlastní) a kráčí technicky i obchodně racionální cestou. Je vlastně škoda, že je dnes šéfem Bugatti, které už není součástí VW Group - mohl z něj být dobrý nový šéf koncernu, který mohl napravit jako kdysi Ferdinand Piëch. Takhle aspoň udrží na úrovni Bugatti, lepší než nic...

Zdroj: CNBC

Petr Miler