Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Příliš nóbl je nakonec možná také, důvodem je ale něco jiného - znemožnit šíření zpráv o lidech s přímými konexemi do nejvyšších pater komunistické strany.

Že Čín areguluje, co její občané mohou vidět na internetu, je věc dávno známá. Občas se mezi cenzurovanými klíčovými slovy pro vyhledávání objeví i Ferrari - jméno slavné italské značky. Nejde však ani tak o značku nebo její produkty, jako o to, co v Číně představují.

Tyto vozy si totiž v Číně kupují potomci bohatých a vlivných komunistů, protože běžný občan v podstatě nemá možnost se k nim dostat nejen kvůli finanční stránce věci. „Princátka”, jak se jim někdy hanlivě přezdívá, využívají konexe a peníze rodičů i pro nákup rudých plnokrevníků.

V roce 2011 byl v Pekingu spatřen tehdy vysoký politik Bo Xilai v rudém Ferrari, které by si podle oficiálních údajů o platu nemohl dovolit. Fotky a informace se dostaly na internet, takže cenzura reagovala dočasným blokováním vyhledávání sousloví „červené Ferrari” na internetu. O rok později čínský investor v Singapuru rozbil svůj stroj a cenzura se opakovala.

Ještě v roce 2012 zemřel syn velmi vysoce postaveného komunistického politika při nehodě černého Ferrari. Ve voze s ním měly jet dvě dívky, které byly dle spekulací v momentu nehody polonahé. Událost, přesněji její zametení pod koberec, stálo onoho politika povýšení. Poslední nehoda Ferrari se stala v Pekingu nad ránem 13. února.

Červené Ferrari 458 narazilo do svodidel a jeden ze tří pasažérů zemřel. Náraz byl velmi silný, vůz byl údajně po silnici „rozsypaný jako kostičky Lega”. Oproti předchozím událostem však tentokrát nebyly cenzurovány zprávy o nehodě jako takové, není však známa identita řidiče, ani to, proč všechny tři účastníky převezli do vojenské nemocnice místo bližší civilní.

Tento příklad, který se vlastně jen shodou okolností dotýká světa aut, dokazuje, že účinná cenzura není nic nemyslitelného ani v době internetu. Oficiální média podobné zprávy pochopitelně nezprostředkovávají a neoficiální blogosféru a sociální sítě pohlídají cenzoři i bez přímé vůle provozovatelů jednotlivých služeb. Leckterá omezení jde obejít, ale pro běžného uživatele je prolamování mnohdy neznatelných omezení obtížná. Čína je zářným příkladem, že omezit svobodu internetu není zase takový problém a že autoritářský režim vždy do značné míry stojící na manipulování informací všeho druhu může s internetem docela dobře koexistovat...

Zdroj: Time

Marek Bednář