Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+videa) Okruh Potrero de los Funes vznikl až v roce 1987, přesto vypadá podobě jako ty historické. Kouzlem zde je, že vznikl z obyčejných silnic.

Většina závodních okruhů, které vznikly v posledních dekádách, byly postaveny „na zelené louce” a nejčastěji podle pravítka Hermanna Tilkeho. Většina z nich vypadá dokonale uměle a úchvatné závody na nich obvykle i proto nevídáme. Za všechny zmiňme jednu z výjimek, Circuit of the Americas, stojící v Texasu. Ta má na Tilkeho poměry velké převýšení a hromadu různých zatáček, přesto to není něco, k čemu by se vázaly legendy.

Na druhé straně spektra jsou okruhy, které jsou v podstatě běžnými silnicemi, jen občas je obkročí svodidla a jezdí se zde závody. Za takové můžeme zmínit okruh v Monaku nebo okruh de la Sarthe, na kterém se jezdí čtyřiadvacetihodinovka Le Mans. A v podstatě také většinu městských okruhů, používaných jen občas a vedených po ulicích měst. Že jsou o hodně zajímavější, netřeba dodávat.

Výše zmíněné ale automaticky neznamená, že přirozený okruh je skvělý a uměle vytvořený špatný. Taková Laguna Seca sice také vznikla uprostřed ničeho, ale ní už víc než padesát let se na ní jezdí úžasné závody. A taková Severní smyčku Nürburgringu, navzdory představám mnohých, vznikla též zcela uměle a přesto je to dodnes nejúchvatnější okruh na celém světě, kterému se jen těžko někdy něco vyrovná.

Je to ale ještě třetí cesta, jak se dobrat zajímavého výsledku. Čímsi mezi umělým a přirozeným okruhem mezi trať v argentinské provincii San Luis, nazvaná Potrero de los Funes. Vznikla v roce 1987, což je vážně nedávno, ale nikdo ji nenavrhoval od základu. Prostě byly využity silnice okolo stejnojmenného jezera sopečného původu, dostaly lepší asfalt, plot a odolnější svodidla - a trať dlouhá 6,16 km byla na světě. Po většinu času je ale stále zachována její funkce jako veřejné silnice.

V roce 2008 doznala rekonstrukce, při které se kromě zlepšení bariér také trochu změnila trať samotná. Přibyly dvě šikany pro zpomalení aut v nejrychlejších pasážích, takže současná délka trati je 6,22 kilometru a je tu 22 zatáček. Pořád je to ale dost rychlý okruh, který je ve velmi hornaté oblasti, takže jeho náročnost zvyšuje velké převýšení. A je tu několik zatáček, ze kterých musíte vyjet na první pohled špatně, ale jen proto, že to pomůže nájezdu do zatáčky následující.

Fascinující je i pohled na scenérii obklopující samotnou trať. V podstatě celá obkružuje zmíněné jezero, jsou tu hory i pár zajímavých budov, které vznikly ještě předtím, než tu vůbec někoho napadlo „postavit” závodní okruh.

Jeho specifikem jsou také zhusta absentující únikové zóny; nic jako desítky metrů kačírku tu nečekejte, na nic takového tu prostě není prostor. Tohle trati přidává na zajímavosti, ovšem znamená to, že se tu nikdy nebude jezdit Velká cena Formule 1 - okruh nesplňuje předepsané parametry. Všechny ostatní disciplíny FIA tu však potkáte, jezdíval se tu podnik FIA GT1 a minimálně po části okruhu také vedou rychlostní zkoušky místních rallye. Také býval součástí argentinského poháru TC2000.

Okruh Potrero de los Funes, třebaže neznámý, se tedy nemusíme stydět zařadit vedle velikánů typu Bathurst, Spa-Francorchamps, Sarthe nebo i Nordschleife, a to přes to, že není nijak starý. Může být trochu škoda, že v současnosti se okruh k automobilovým závodům tolik nevyužívá; bývá součástí cyklistických závodů, ale i to je lepší než nic.

Jeho krásu nejlépe ukážou fotografie a onboard videa, která naleznete úplně dole. Kombinace kopců na jedné straně se slušně velkým jezerem na straně druhé jako doplněk točité a náročné trati je velmi přitažlivý.

Zdroj: Potrero de los Funes San Luis

Marek Bednář