Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Není obvyklé, aby se jakákoli firma ohrazovala vůči jednání lidí, kteří ji živí. Porsche se ale nyní vydalo přesně tímto směrem. Jak to vnímat, je otázkou.

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej, říká se. V obchodním vztahu by tak mělo platit, že dodavatel je vůči svému zákazníkovi vždy loajální, v automobilovém světě to ale v posledních letech tak úplně nefunguje. Slyšeli jsme o případech, kdy Ferrari odmítlo prodat auta váženým klientům, kdy Mercedes rušil objednávky či kdy Ford některé dokonce žaluje. Zejména přístup Fordu považujeme za velmi nešťastný, ve většině případů ale mají tyto kontroverzní akce jednu pochopitelnou motivaci - zabránění spekulativním nákupům.

Své o tom ví Porsche, jehož auta na ceně postupem času nezřídka rostou, než aby hodnotu postupně ztrácela. U cenných historických skvostů je to pochopitelné a nenadělá s tím nikdo nic, ceny některých novinek posledních let ale s cenami zamířily výše prakticky hned po jejich uvedení na trhu - model 911 R budiž nejlepším příkladem.

Označili bychom to za přirozený výsledek vztahu nabídky a poptávky a nikdy by se to nestalo, kdyby Porsche za standardní ceníkovou cenu nabídlo takové množství aut, po kterém zákazníci touží. Však proč by si jinak někdo kupoval ojetou 911 R za dvoj- či trojnásobnou cenu, kdyby si ji za tu standardní mohl koupit přímo u Porsche? Automobilka se rozhodla dopřát tomuto modelu ještě více exkluzivity omezením produkce na 991 kusů a sklidilo, co samo zaselo. Tedy alespoň podle nás.

Automobilka to vidí jinak. Šéf vývoje už se v minulosti zlobil, jak draho se 911 R prodávají, firma se začala ohánět tím, že potrestá zákazníky, kteří koupili 911 R na kšeft a snad v záchvatu racionality uvedlo na trh novou verzi 911, která je eRku skoro ekvivalentem. Jenže i když produkce 911 GT3 Touring Package není omezena uměle, výsledek je stejný - Porsche nestíhá vyrábět tento model v dostatečném množství kusů, a tak se zase spekuluje a zase prodává vysoko nad ceníkovou cenou.

Možná by nebylo od věci produkci posílit, zase takový záchvat racionality ale Porsche nestihl. Nejnověji se tak nebývale tvrdě obořilo na všechny své zákazníky, kteří auta jen sbírají, ve svém oficiálním magazínu Porsche Klassik. A vyslalo jejich směrem slova, která si za rámeček nedá snad ani sama automobilka.

Firma říká, že lidé, kteří kupují auta kvůli zisku, „ničí trh” tím, že způsobují „explozi cen i v případě 'normálních' modelů značky”. Magazín dále konstatuje, že „tento druh poptávky vystřelil ceny do nebes a způsobuje, že stále větší množství Porsche je ponecháváno v garážích a zřídka či nikdy vidí denní světlo, neboť jsou kupována pouze jako investice”. Celé toto jednání všech zúčastněných pak označuje za „nemorální”.

Automobilka kritizuje sběratelství nových i starých aut a je třeba říci, že v tom druhém případě nemůže udělat s jejich dostupností zhola nic. To ale nikdo na světě. Opakovaná kritika zákazníků kupujících s touto motivací nové modely je ale podle nás ryzím pokrytectvím. Spekulanti tyto vozy kupují proto, že ví, že jejich nabídka bude menší než poptávka po nich a přesně v tomto je zakopaný pes.

Kdyby automobilka posílila nabídku tak, aby žádný z nabízených modelů nebyl v čase jeho prodeje nedostatkovým zbožím, tento problém řešit nemusí, nikdy by nenastal. Navíc máme pocit, že i lidé, kteří si některá Porsche koupili s cílem s nimi jezdit, pod tlakem růstu cen raději přehodnocují svůj původní záměr. Optikou poklesu možné budoucí prodejní ceny by je to ježdění vyšlo dráže, než zamýšleli. A tak i tato auta nakonec stojí v garážích. Kdo za to může?

Navýšením produkce by se navíc předešlo těmto potížím i do budoucna, neboť čím méně omezených edicí dnes vznikne, tím méně aut se jednou stane předmětem kupčení. Jenže Porsche jistě vyhovuje dělat exkluzivní věci a nechat sebe i své dealery vydělávat na převisu poptávky. Tak teď nemůže naštvaně pokřikovat na ty, kteří dělají úplně to samé.

Nechápejte nás špatně, my bychom si též přáli, aby tato auta byla „ježděna” a nikoli skladována s očekáváním nárůstu jejich ceny. Svým způsobem tak vítáme, že se Porsche s tímto stavem snaží něco udělat, jen se zkrátka nemůžeme zbavit přesvědčení, že má v rukou účinnější nástroj, než „pokřikovat” na své zákazníky. To samé pochopitelně platí třeba i o zmíněném Fordu a kvitovat lze v případě Porsche snad jen to, že zákazníky nežene před soud. To už je podle nás přes čáru za jakýchkoli okolností...

Mezi majiteli i tohoto nikterak neomezeného modelu je ale jistě výjimkou. Už z nabídky lehce ojetých kusů je zjevné, že také tento model se stal předmětem hromadného sběratelství a jeho ceny letí vzhůru

Zdroj: Porsche Klassik přes Autocar

Petr Miler