Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

EU udělala v posledních letech možné i nemožné, aby dosáhla svých cílů a průměrnou spotřebu aut zrcadlící se v emisích CO2 poslala níže. Výsledkem je pravý opak, přehodnocení snah Bruselu ale v reakci na to nečekejme.

Začíná být nad Slunce jasné, že utahování opasku naplánované Evropskou unií nebude dostatečné a motoristická obec se bude muset připravit na další ústrky. Společnost JATO Dynamics zveřejnila data za rok 2018, která se týkají produkce emisí CO2. Tato zpráva není lichotivá, neboť již druhým rokem dochází k růstu, třebaže EU dělá možné i nemožná pro opak. Průměrná výše oxidu uhličitého vypuštěného automobily stoupla na 120,5 gramu, tedy na nejvyšší úroveň za poslední čtyři roky. To je vskutku překvapivé, neboť jde o dobu neskutečně poznamenanou zejména downsizingem, který má papírovou spotřebu a tedy i emise CO2 tlačit dolů.

Problémem je, že zároveň jde o období, během kterého narostla averze vůči dieselům na nebývalou úroveň. A stejně tak pro změnu vzrostla obliba SUV. Pokud tyto skutečnosti spolu se zmiňovaným snižováním objemů pohonných jednotek dáte dohromady, vyjde vám nevyhnutelné - tedy že emise CO2 vlastně ani klesat nemohou. Benzinové agregáty mají všeobecně vyšší spotřebu a tedy produkují více oxidu uhličitého než diesely. A pokud malý motor dáte do velkého vozu, je logické, že mu na titěrná bedra naložíte velké množství práce. Tomu odpovídá i produkce CO2.

Dokazují to právě nově publikovaná data. Z nich je jasně patrné, že emise klesaly od roku 2007, a to poměrně razantně, ovšem jen do roku 2015. S příchodem následujícího období se již pokles zpomalil z předchozích 4,1 na 1,4 gramu ročně. Pokud se podíváme na opačnou stranu rovnice, uvidíme tam pro změnu pokles zájmu o diesely. Ty sice nadále ještě rostly, ovšem již jen tempem jednoprocentním na rozdíl od sedmi procent, se kterými byl spojen právě rok 2015.

Rok 2017 pak jen stvrdil, že nešlo o anomálii, nýbrž o trend. V tomto období registrace dieselů poklesly o 8 procent, zatímco průměrné emise CO2 vzrostly o 0,3 gramu. A ještě k horšímu vývoji došlo loni, diesely jsou níž o dalších 18 procent. Produkce oxidu uhličitého se však navýšila o 2,4 gramu, přičemž značná část z této porce připadá právě na SUV, jež by ještě před pár lety z autosalónů automaticky odjížděly s dieselem. Jenže mimo jiné Němci dávají od „producentů sazí“ ruce pryč bez ohledu na typ vozu.

Pokud bychom žili ve světě, kde logika nedostává na frak, dočkali bychom se zmírnění limitů pro emise, jež ostatně ve skutečnosti nikoho neohrožují tolik, jak politici či aktivisté hlásají. Kromě toho by automobilkám byl ponechán prostor na evoluci, který by nakonec přinesl opravdu efektivní pohonné jednotky i čistší ovzduší. Stalo by se tak sice později, než by si EU naplánovala, nicméně onen posun směrem k lepšímu by byl reálný a nikoliv vyfabulovaný.

Něco takového ale od zákonodárců nečekejme, naopak dorazí ještě větší tlak na hybridizaci a elektrifikaci. Z dat je jasně patrné, že státy, které alternativní ústrojí podporují více než kdokoliv jiný, prochází jiným vývojem. V Norsku, Finsku a Nizozemsku průměrné emise poklesly, v první zmíněné zemi pak dokonce o neskutečných 11,4 gramu. Za tím stojí skutečnost, že elektromobily a hybridy již ovládají 57 procent trhu s novými vozy a vykompenzovaly tak pád dieselů o 28 procent.

Tyto země jsou však do značné míry anomálií, zbytek Evropy spoléhá především na spalování uhlí. To je ta nejméně ekologická forma výroby elektřiny, jež následně z elektromobilů dělá stejná kouřící monstra, za jaká jsou aktivisty považovány „smrduté diesely“. S jejich podporou sice dojde na snížení emisí připisovaného na konto automobilek, nicméně ovzduší se rozhodně nezlepší. Znečištění se pouze přesune z ulic v nichž žijeme do elektráren, jenže to většina lidí nevidí.

Jak jsme tedy zmínili, podpora elektromobility v reakci na aktuální data jen přitvrdí, stejně jako bude kladen stále větší důraz na eliminaci spalovacích motorů. Že to k ničemu nepovede, dokud se prostředí nezmění na norský, finský či nizozemský píseček plný mohutných vrtulí otáčejících se ve větru či vodních elektráren, nemá smysl dlouze rozebírat. Ovšem jak jsme rovněž uvedli, nečekáme, že se v některé politické či aktivistické makovici zableskne a dojde na realizaci naznačených logických kroků.

Aktuálně proto již jen můžeme dodat, že automobilek, jež snížily svou emisní stopu, nebylo v loňském roce mnoho. Lídrem je i nadále Toyota, která se i díky dalšímu poklesu o 1,4 gramu dostala jako jediná pod stogramovou hranici. Zapříčiněno to bylo přitom hlavně tím, že 60 procent jejích prodaných aut počítá s hybridním ústrojím a můžeme si rovnou říci, že zrovna spotřeba hybridů bývá v reálu nejméně podobná té papírové. Nissan pak poklesl dokonce o nemalých 5,2 gramu, za čímž pro změnu stojí hlavně velký úspěch elektromobilu Leaf.

Snad největším překvapením je ale pokles u Volkswagenu, ač tato automobilka zatím na poli hybridním či elektrickém tak činná není. V tomto případě vše má na svědomí navyšující se zájem právě o diesely, ač jde o výrobce, který jejich pád de facto odstartoval. Ty moderní se ale pyšní opravdu působivými hodnotami, díky čemuž „lidový vůz“ mohl zůstat jednou z mála výjimek potvrzujících pravidlo.

Zdroj: JATO Dynamics

Petr Prokopec