Reklama

Renault překvapivě neodvolal zatčeného šéfa, rýsuje se pravý motiv útoku na něj

Reakce vedení Nissanu na zatím zveřejněná pochybení Carlose Ghosna se zdála být od začátku přehnaná, teď už zřejmě známe její důvod. Ghosn chtěl Nissan spojit s Renaultem, patrně i proto neztrácí podporu Francouzů.
  1. Autoforum.cz
  2. Rubriky a sekce
  3. Zajímavosti

Renault překvapivě neodvolal zatčeného šéfa, rýsuje se pravý motiv útoku na něj

21.11.2018 | Petr Prokopec

Reakce vedení Nissanu na zatím zveřejněná pochybení Carlose Ghosna se zdála být od začátku přehnaná, teď už zřejmě známe její důvod. Ghosn chtěl Nissan spojit s Renaultem, patrně i proto neztrácí podporu Francouzů.

Nejsledovanější událostí současného automobilového světa není další řádění Elona Muska na Twitteru či snahy německé organizace DUH o vymýcení dieselů z povrchu zemského. Veškerá pozornost je upřena na Carlose Ghosna. Šéf aliance Renault-Nissan byl v pondělí kvůli obvinění z finančních machinací zatčen japonskou policií. Měl přiznávat nižší příjem, než jaký dostával, a ještě navíc zneužívat firemní aktiva. Záda mu při tom všem měl krýt další člověk z nejvyššího vedení firmy, Greg Kelly.

Jak jsme naznačili již včera, na celé záležitosti jedna věc nesedí, a to podivná reakce Nissanu a jeho výkonného ředitele Hiroto Saikawy. Obvinění z finančních machinací jsou totiž v západním světě jedny z nejvážnějších a vždy poškodí nejen samotnou osobu, ale i společnost, se kterou je spojována. Je tak obvyklé, že jakýkoliv skandál je držen co nejvíce pod pokličkou, v tomto případě ale sama firma prostřednictvím zbytku vedení z Ghosna udělala viníka ještě před jeho formálním obviněním (natož pak soudem) a sám Saikawa jej dále stavěl do špatného světla na improvizované tiskové konferenci.

Je to zvláštní i z toho důvodu, že Nissan musí být Ghosnovi nadosmrti vděčný. Bez něj by dnes možná ani neexistoval, díky záchraně firmy se francouzský manažer stal dokonce hrdinou komiksů. Přesto se s ním Saikawa na tiskové konferenci vypořádal vcelku rychle - jisté zásluhy mu přiznal, ale to bylo vše. Daleko větší měrou se věnoval velkému riziku, jež vyplývá z koncentrace přílišné moci v rukou jediného člověka. A o tom, že taková kultura je nezdravá a musí být vymýcena.

Saikawa tím rozdmýchal nemalé spekulace, dle kterých je to právě on a jím vedený japonský management, kdo využil situace a na Ghosna vytáhl pochybení, která dalším lidem ve firmě musela být léta známa. Nahrávají tomu i okolnosti jeho zatčení. Japonské autority měly totiž naprostý přehled o tom, kdy a kde se šéf aliance bude nacházet. Jeden tým vyšetřovatelů tak již v pondělí čekal na tokijském letišti Haneda, kde měl v pondělí mezi čtvrtou a pátou přistát firemní tryskáč s Ghosnem na palubě.

Vyšetřovatelům bylo dokonce dovoleno vstoupit na letištní plochu a dostat se k letadlu ihned po přistání. Ghosn tak musel začít zodpovídat první otázky jen pár minut poté, co se dostal do Země vycházejícího slunce. Jen pár hodin na to měl Nissan a Saikawa jasno v tom, že je plně vinen a zítra jej chce nechat odvolat ze všech funkcí. Kromě toho má dostat padáka i Kelly, který měl být v celé kauze „hluboce namočen“.

Proč by ale Nissan zkoušel tímto způsobem sesadit strůjce svého úspěchu? Mnohé jsme naznačili ve zmiňovaném včerejším článku, dnes můžeme dodat detaily, které teorii o jistém puči dále podporují.

Vrátit se ale kvůli tomu musíme do 90. let minulého století, kdy Nissan sice byl velkou globální automobilkou, nicméně ta byla až po uši v dluzích i problémech. Pouze tři z jejích 46 vozů na domácím trhu byly ziskové, továrny pak ani dalece nejely na plnou kapacitu. Nissan tedy hledal podporu, kde se dalo. S pomocnou rukou nakonec přišel mnohem menší Renault krytý francouzskou vládou. Obě automobilky se domluvily na spolupráci, kterou ani jedna strana nemohla odmítnout. Francouzi přišli s plnými hrstmi peněz, které dále navýšila vláda, největší akcionář Renaultu. Za to získali 36,8procentní podíl v Nissanu a do role jeho šéfa dosadili svého vlastního CEO.

Tím mužem nebyl nikdo jiný než Ghosn, který krátce předtím Renault navrátil do ziskových vod. Čekalo se, že tutéž službu odvede také pro Nissan, ostatně to byl právě on, kdo měl veškeré námluvy i zformování aliance pod taktovkou. Důležité je přitom v předchozí větě slovo „aliance“, neboť nedošlo na sloučení francouzské a japonské automobilky. Místo toho byla na světě jakási užší forma spolupráce - obě firmy zůstaly samostatné, samostatně obchodovatelné a s vlastním vedením.

Ghosnovi se hned pustil do masivních čistek, jež znamenaly uzavření pěti továren a propuštění 14 procent veškerých zaměstnanců. Tato tvrdá opatření se ovšem vyplatila a Nissan již první rok po vytvoření aliance mohl vykázat zisk. Během tří let se pak japonská automobilka vyšplhala na jednoho z nejziskovějších výrobců vůbec, neboť její zisková marže dosahovala 9 procent, tedy dvojnásobku tehdy běžné míry.

V té chvíli ale ona aliance začala představovat pro japonskou stranu problém. Prodeje Nissanu sice takřka o dvě třetiny přesahovaly registrace Renaultu, byli to Francouzi, kdo byl u kormidla. Japonci se v podstatě zmohli pouze na to, aby odkoupili 15procentní podíl u protistrany. Ten jim ale navíc nedával hlasovací práva. Není tedy divu, že vedení značky bylo nespokojeno a snilo o nezávislosti.

Ghosn ale oproti tomu mířil zcela opačným směrem, místo větší autonomie pro japonskou stranu toužil po sloučení obou automobilek do jednoho koncernu. A podle interních informací měl na tomto úkolu v posledních měsících usilovně pracovat, přičemž jeho výprava do Japonska se vším souvisela. Šéf aliance měl totiž v plánu udělat další kroky, které by vedly k ještě většímu upevnění svazku. Nissan ale již dále nechtěl být „stájovou dvojkou“.

Představenstvo japonské automobilky mělo proto hledat jakékoliv možnosti, které by onomu sloučení zamezily. A jak se zdá, našlo k tomu záminku v podobě onoho zneužívání firemních zdrojů i v zatajování pravých výdělků. Pochybení pravděpodobně nejsou smyšlená, sami ale zvažte, jak závažná jsou ve srovnání s Ghosnovým přínosem pro firmu.

Podle zatím neoficiálních informací měl za peníze Nissanu pořídit domy v Rio de Janeiru, Bejrůtu, Paříži a Amsterdamu, kde prý firma neměla žádné obchodní zájmy a používal je pro své soukromé účely. Byly ale v majetku Nissanu a je velmi pravděpodobné, že dnes mají mnohem větší hodnotu než v době jejich pořízení - tak už to s nemovitostmi chodí.

Podrobnosti k této části kauzy stále nejsou známy, více se však ví o onom „krácení“ příjmů. Nejde totiž o daňovou zpronevěru, ale v Japonsku poměrně běžný trik, kdy manažeři vydělávající velké peníze veřejně nereportují plnou výši svých příjmů, neboť by je veřejnost odsoudila. Ghosn byl pravidelně terčem útoků pro svůj plat, který se vymyká japonským normám, v celosvětovém kontextu ale nebyl nikterak mimořádný, spíše naopak. Zřejmě tak šlo jen o zachování lepší image a uklidnění beztak rozbouřených vod.

Jakkoliv toto jednání není zrovna legální, v Japonsku není výjimečné a běžně za něj hrozí pokuta v přepočtu maximálně 1,6 milionu Kč. Rozhodně by tedy nemělo být důvodem hysterie, s jakou se Nissan v pondělí prezentoval. Fakt, že se tak stalo, jen naznačuje, že spekulace o vnitrofiremním puči nejsou nadsazené. Byl to zbytek vedení, kdo odstartoval interní vyšetřování a předal vše úřadům a byli to titíž lidé, kteří policii informovali o Ghosnově itineráři.

Že situace není tak jasná, jak Nissan zprvu prezentoval, naznačuje u reakce francouzské strany. Ještě před pár hodinami se zdálo, že Ghosn je definitivní minulostí v rámci všech vedoucích křesel, zatčeného šéfa se normálně firmy zbavují. Představenstvo Renaultu jej ale odmítlo odvolat a veřejně se za něj postavilo, dokonce navzdory vůli některých francouzských politiků. Ghoson tak navzdory svému zatčení a zůstává předsedou představenstva a výkonným ředitelem Renaultu a Francouzi po Nissanu žádají odtajnění závěrů vnitřního vyšetřování, které k zatčení vedly.

Aby Renault zůstal akceschopný, jmenoval Thierryho Bollore zástupcem Ghosna, který má tytéž pravomoci a jenž prozatím bude automobilce vládnout. Bollore je přitom Ghosnovým chráněncem a podle všech dosavadních informací jej měl v roce 2022, kdy Ghosnovi vyprší kontrakt, nahradit v čele automobilek i aliance. Zda ale u Renaultu vydrží tak dlouho, je ve stávající situaci nejasné. Stejně tak je ovšem nejasný i osud celé aliance. To všechno dost možná jen proto, že se části vedení Nissanu nepozdávala myšlenka, že japonská automobilka přijde o svou samostatnost.

Renault překvapivě neodvolal zatčeného šéfa, rýsuje se pravý motiv útoku na něj - 1 - Carlos Ghosn 01Renault překvapivě neodvolal zatčeného šéfa, rýsuje se pravý motiv útoku na něj - 2 - Carlos Ghosn 04Renault překvapivě neodvolal zatčeného šéfa, rýsuje se pravý motiv útoku na něj - 3 - Carlos Ghosn 05
Carlos Ghosn sice zachránil Nissan, nyní ho ale chtěl spojit s Renaultem do jedné firmy

Renault překvapivě neodvolal zatčeného šéfa, rýsuje se pravý motiv útoku na něj - 4 - Hiroto Saikawa 01Renault překvapivě neodvolal zatčeného šéfa, rýsuje se pravý motiv útoku na něj - 5 - Hiroto Saikawa 02Renault překvapivě neodvolal zatčeného šéfa, rýsuje se pravý motiv útoku na něj - 6 - Hiroto Saikawa 03
Japonci v čele s Hiroto Saikawou byli proti ztrátě samostatnosti, pravděpodobně proto použili všechna drobná pochybení Ghosna, aby jej dostali od kormidla. Renault coby majoritní akcionář situaci vnímá podobně, proto Ghosna navzdory jeho zatčení podržel

Zdroje: Financiao Times, Auto News

Petr Prokopec

Další zajímavé články:

Reklama

Živá témata na fóru

zobrazit vše

Autobazar

zobrazit vše