Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dát silnici asfaltový povrch se nezdá být zase tak náročným úkolem, situace se ale poněkud mění, jde-li o cestu dlouhou tisíce kilometrů. Právě takové chtějí dát Rusové u nás běžný povrch.

Z Evropy a České republiky jsme zvyklí na to, že i velmi nevýznamné silnice vedoucí takřka odnikud nikam mají asfaltový povrch. A jsme nespokojení, když není dokonale kvalitní. Bavme se o rozmařilosti svého druhu, neboť na světě existuje dost míst, kde i nezpevněné, rozumějte asfaltem nepotažené silnice tvoří klíčové spojnice a klidně si říkají „dálnice”.

Jedna taková stojí v Rusku a o dálnici v českém slova smyslu hovořit nelze. Přezdívá se ji „Cesta kostí” kvůli počtu mrtvých, které si vyžádala její stavba mezi zajatci z pracovních táborů a gulagů, již ji na Stalinův příkaz museli stavět. Budování stálo mnoho životů a výsledek drastické otročiny je vyhotoven z navezené hlíny a udusaného kamení, víc nečekejte. Postupem času trasa místy zchátrala do havarijního stavu, pozdější údržbu zkomplikovaly prudké teplotní výkyvy, promáčené podloží a celkově náročné přírodní podmínky.

Úřady v čele dálněvýchodního regionu Magadan ale už pracují na položení asfaltového povrchu. Cesta formálně označovaná slovem Kolyma vede z města Magadan k Bajkalsko-amurské magistrále. Dokončení spojnice inicioval sám Putin, když vydal pokyn svým ministrům a vládám v oblasti, aby do 1. března 2020 předložili řešení přetvoření cesty s nezpevněným povrchem na kvalitní komunikaci.

Oslovené stavitele čeká příprava projektové dokumentace a vyřešení problému dovozu všech potřebných materiálů i dělníků na opravu rozpadající se silnice spojující Jakutsk a Magadán. Má délku 2 032 kilometrů, a není tak divu, že z úst jednoho politika zazněl odhad splnění přání Kremlu na 10 až 15 let. Dříve se podle něj práce v plné kvalitě nestihnou zorganizovat a vykonat, takže se bavíme o projektu mimořádného rozsahu.

Za nejdelší nezpevněnou dálnici světa označují Cestu kostí sami Rusové, je ale otázkou, jak moc lze jejich slova brát vážně. Jít alespoň o širokou silnici s několika jízdními pruhy, dalo by se souhlasit, z Kolymy se ale místy stává spíše polorozpadá okreska. Brazilci by možná za delší označili svou Transamazôniku, jejíž nezpevněná část měří na délku asi 2 300 km, i ona je ale dnes v prachmizerném stavu a v zimních měsících je prakticky nesjízdná. Australská cesta z Kalgoorlie do Tennant Creek má dokonce přes 3 100 km, ale ani tak o mnoho jinak než Cesta kostí nevypadá a jde spíše o několik různých, navazujících silnic než jeden projekt.

Zdroje: Ria Novosti, ZR

Mirek Mazal