Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Chtěli jste někdy koupit auto doslova za pár korun, abyste zkusili, jaké to bude? Tenhle člověk narazil na jackpot, byť je to jen starý Rover.

Člověk si občas vyslechne příběh, kterak někdo auto za pár korun koupil. Dobře, možná ne doslova, ale stává se to. Mám kamaráda, který kdysi koupil kabriolet s V6 za láhev whisky. Nebylo to sice nic na způsob „leštěnky”, ale zábava s tím autem byla dokonalá a po mechanické stránce bylo solidní, přitom nestálo skoro nic.

V příběhu, který tu máme dnes, je i láhev whisky příliš drahá. Hlavní roli hraje Rover 45 1,4 iE ve výbavové verzi Holobyt se stahováním oken přispívajícím k fyzické kondici posádky. Jeden z redaktorů britského webu Honest John na něj narazil prosinci 2016 na prodej v aukci na eBayi. Cena tehdy byla zrovna 99p, tedy tehdejším kurzem nějakých 32 korun.

Vůz byl nabízený bez minimální ceny, na díly a fotky byly mizerné. Ale měl ještě víc než půl roku platnou MOT, britskou obdobu STK, kterou posledně prošel bez jakékoliv závady. Takže to nemohlo být zas tak špatné, aby se tohle auto dalo jen rozebrat na díly. Onen redaktor učinil automatický příhoz na maximálních 10,01 libry, tj. zhruba 322 korun. Za takové peníze dobrou whisky koupíte stěží.

Do konce aukce ale nikdo jiný nepřihodil více než tři libry, a tak ještě ušetřil - ke koupi vozu stačilo pouhých 3,19 libry, dnešním kurzem skoro přesně 100 Kč. I kdyby měl vůz odvézt na přívěsu a rozebrat na náhradní díly, jak prodávající navrhoval, v každém případě by na tom vydělal. Důvod prodeje totiž nebyl, že by vůz odešel do věčných lovišť např. kvůli těsnění pod hlavou - a motory řady K, ke kterým patřila i tahle čtrnáctistovka, byly údajně proslulé selháním těsnění pod hlavou válců -, nýbrž proto, že si prodávající koupil lepší auto a tohle zůstalo nevyužito. Předpokládáme, že jej nechtěl prodat tak levně, minimální cenu ale nenastavil a výsledek aukce musel akceptovat podobně, jako šéf Listeru nedávno u svého Bentley „za 30 Kč”.

Po Vánocích si tedy nový majitel jel pro vůz. Očekával hromadu šrotu, mj. i proto, že dost možná naštvaný prodávající jen vyplnil dokumenty a spolu s klíčky je nechal v přihrádce před spolujezdcem odemčeného Roveru. Redaktor přijel, pomocí startovacích kabelů Rover nastartoval, kompresorem nafoukal pneumatiky a zjistil, že jen množství benzínu v nádrži má mnohem větší hodnotu než ony tři libry, za které auto koupil.

Vydal se tedy na cestu domů a zjistil, že nefunguje topení. Za vlhkého a chladného dne tedy jel s otevřeným oknem a neustále utíral čelní sklo, aby vůbec něco viděl ven. Pak ale najednou něco zachrčelo v palubní desce a z výdechů ventilace se začal valit horký vzduch, „když si auto uvědomilo, že není odsouzené ke smrti na vrakovišti a že jeho čas na Zemi ještě neskončil,” říká s nadsázkou nový majitel.

Dnes je v rukou nového majitele něco přes dva měsíce a veškeré investice, které potřebovalo, se omezily na tankování benzínu. Po pořádném čištění je i docela hezké, ony poklice na fotkách jsou originální, vůz má za sebou asi 124 tisíc kilometrů a startuje, brzdí i zatáčí, jak se patří. Je to jednoduché a překvapivě komfortní auto.

Pokud přemýšlíte, jak je možné, že ho někdo prodával tak levně, odpovědí budou hlavně dva faktory. Jednak je nepochybné, že původními majiteli na autě prostě nezáleželo a bylo mu celkem jedno, za jaké peníze se prodá. Jistě nedoufal v cenu okolo stokoruny, to by mu i na vrakovišti dali více, k prodeji ale přistoupil tak laxně, že mu ani nenastavil ideální parametry a aukci nesledoval. Když skončila, mávnul nad výsledkem rukou a auto předal dál. Ostatně, už měl jiné.

Po pravdě se divíme, proč tenhle člověk alespoň nezkusil prodej v bazaru, pokud mu na něm stejně nezáleželo, ale asi i to byla příliš velká námaha - rozhodně větší, než nechat ho stát za domem. Navíc Rover v Británii nikdy nebyla značka proslulá neprůstřelnou spolehlivostí. Dnes je už navíc roky fakticky po smrti a servis takového vozu je vždycky otázkou. Tenhle kus je navíc naprosto bez výbavy. Po pravdě, kombinace falešného dřevěného obložení interiéru s látkovými sedačkami, gumovým volantem a zejména „švihadly” na stahování oken je vskutku pozoruhodná, něco takového se jen tak nevidí.

„Rover 45 je dnes něco, co byla Lada před patnácti lety, ale ještě o kus méně žádoucí. Je to ironie, protože 45 není zas tak špatná. Není skvělá, to ani zdaleka, ale jako pohodlný a spolehlivý 'pekáč', od kterého nechcete nic víc, než aby vás dovezl z místa A do místa B, může dost dobře fungovat. Zejména za tři libry devatenáct,” končí nový majitel své hodnocení.

Je to jistě shoda okolností, pojízdné ojeté auto za stovku u nás běžně opravdu nekoupíte. A ani v Británii není tohle nic běžného. Ojetá auta tam sice jsou velmi levná ve srovnání se zbytkem Evropy, ale že by se tam auta běžně prodávala za méně, než je hodnota benzínu v jejich nádržích, normální opravdu není. Nový majitel říká, že jezdí dost možná nejlevněji pořízeným autem v zemi. A asi nebude daleko od pravdy...

...ve skutečnosti ale v tomhle Roveru zbývá ještě docela dost života

Takhle pětačtyřicítku prezentovala značka Rover, když byla nová

Zdroj: Honest John

Marek Bednář