Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Rusko prý jen zpřísňuje zdravotní podmínky pro získání řidičského oprávnění. Jakákoli mentální či sexuální úchylka je nyní problém, homosexualita ale nikoli.

Širá Rus není zemí, která by proslula všeobjímající tolerancí a velkorysým přístupem k lidské rozmanitosti. Ve stínu událostí, které se tento týden odehrály v Paříži, se takový přístup nemusí zdát přinejmenším ve své celistvosti zcela pomýleným, v konkrétních důsledcích jej ale jinak nazvat nelze. Nový zákon, který v Rusku zakazuje usednout za volant lidem trpícím sexuální či mentální úchylkou a dalšími duševními poruchami se ostatně globálně také nemusí jevit špatným, v konečném důsledku ale dobrý prostě není. Dopadá totiž i na ty, u nichž není žádným věrohodným způsobem prokázáno, že by jejich chování mělo jakýkoli vliv na schopnost řídit motorové vozidlo.

Budeme-li konkrétní, pak zákon, který vstoupil v platnost 4. ledna letošního roku, zpřísňuje zdravotní požadavky na držitele či uchazeče o řidičské oprávnění. Jako překážku nově definuje velmi široké spektrum mentálních či sexuálních poruch a úchylek. Někdy jde o ještě nějak pochopitelné záležitosti jako patologickou závislost na hazardu, kleptomanii, nervovou labilitu spojenou se stresem či prudké změny nálad, jakkoli i v některých z těchto případů je přinejmenším nejasné, jak mohou ovlivnit schopnost řídit (kradu-li v obchodě rohlíky, nemusím být špatný řidič...). Mnohem větší rozruch ale vyvolalo zařazení celého spektra sexuálních úchylek, které mnozí lékaři ani nepovažují za psychické poruchy v pravém slova smyslu.

Ruský seznam obecně zahrnuje poruchy pohlavní identity a poruchy sexuální preference definované Světovou zdravotnickou organizací. To je velmi široký seznam úchylek čítající mimo jiné transsexualismus, transvestitismus, ale třeba i exhibicionismus, voyeurismus, fetišismus, pedofilii, nekrofilii či vyznávání sadomasochistických praktik. Homosexualita na seznamu úchylek nefiguruje, je z něj dokonce výslovně vyňata.

Třebaže nikdo z redakce, pokud vím, nepatří k žádné ze zmíněných skupin - máme původní pohlaví, adekvátní oblečení, živé a dospělé partnery opačného pohlaví a šmírujeme leda automobilky při jejich práci, zdá se nám podobné vymezení poněkud tragikomicky pomýlené. Neexistuje žádná věrohodná statistika dokazující, že třeba fetišisté (pakliže fetišem není třeba oblizování volantu...) bourají častěji a nový zákon tak velmi pravděpodobně v životě bezdůvodně omezí řadu lidí. Jakkoli si nejsme jisti, jak úřady budou stanovovat, kdo je na řízení už dost úchylný a kdo ještě nikoli.

Skutečná motivace k zavedení takových opatření je tedy nejasná, pomineme-li příhodné navýšení korupčního prostoru či možností státu resp. režimu omezovat z domnělých příčin svobodu nepohodlných občanů. Organizace na ochranu lidských práv jsou pochopitelně proti a také poradní orgán ruského prezidenta Vladimira Putina chce prozkoumat zahraniční praxi, aby si oprávněnost tohoto opatření ověřila. Naopak pro je třeba šéf tamní Unie profesionálních řidičů Alexander Kotov, který konstatoval: „Evidujeme příliš mnoho úmrtí na silnicích a zpřísnění zdravotních podmínek pro vlastnění řidičského oprávnění je tak plně ospravedlněno.”

Takto argumentují i úřady a faktem je, že ruské silnice nepatří mezi nejbezpečnější. S 28 000 zabitými v roce 2012 a 55 úmrtími na 100 000 registrovaných vozů jde o relativně rizikový prostor. Pokud si ale projdeme všemožné dopravní nehody, které vám díky záplavě palubních kamer z Ruska čas od času servírujeme, vidíme leccos od diletantství přes hloupost, nadměrnou konzumaci alkoholu až po prosté lidské chyby. Tak je tomu všude, vazba na sexuální chování jednotlivých jedinců je přinejmenším nepravděpodobná.

Petr Miler