Autoforum

/

Foto: Charles Pozzi Ferrari, publikováno se souhlasem

Renault u dealera Ferrari? To zní jako vtip, pokud tedy nejde o služební vůz týmu profylaktické údržby toaletních zařízení. Vtip to ale není a o čištění míst, na která musí i královny pěšky, tu také nejde. Bavíme se o jednom z nejuctívanějších silničních Renaultů historie, navzdory své prťavosti stojí skoro 2 miliony.

Dnes to může působit jako příběh ze Starých pověstí českých, Renault ale kdysi vyráběl sportovně laděná auta, která těšila řidiče každým coulem. No nelžeme, vážně, jakkoli neuvěřitelně to může znít. Nedávno s tím ale bohužel nadobro skončil a byť slibuje, že bude držet pro tento účel nad vodou značku Alpine, nevěříme, že by se budoucí stav mohl někdy rovnat tomu dávno minulému.

Firma, která si dala za cíl stát se nejzelenější automobilkou Evropy, drasticky omezuje rychlost všech svých aut a chlubí se tím, že vám prodá jen to, co nechcete, stěží nechá ve své nabídce existovat něco, co se jejímu obvyklému přístupu bude zcela vymykat. Ostatně ani plány určené specificky pro Alpine nelze nazvat jinak než zničujícím nepochopením reality a model Alpine A290 odvozený od nového Renaultu 5 přes úspěchy ve zpolitizovaných anketách jinak než za frašku. 218koňové auto o hmotnosti 1,6 tuny s ekvivalentem 13litrové nádrže nafty v útrobách? Asi za milion korun? Nelze se tomu hořce nesmát.

Z minulosti Renaultu ale naštěstí půjde čerpat dlouho. Aut, která stojí za zmínku, je vážně hodně, je vlastně až fascinující, kolik výjimečných, někdy i docela šílených vozů tato státem ovládaná automobilka stvořila. Jejich výčet by dal na knihu, možná absolutním vrcholem ale byl stroj, který jsme měli tu čest osobně poznat a který patří mezi dnes už poněkud zapomínané francouzské silniční střely. Říká si Renault Clio Williams, šlo o vůbec první a podle nás jde o dodnes vizuálně i technicky nejfajnovější ostrý Renault ve stylu pozdějších modelů R.S.

Tento vůz sice nese jméno po týmu Formule 1, se kterým Renault svého času spolupracoval a dodával mu motory, ale na výrobě tohoto vozu pracovala jen právě divize Renault Sport. Clio Williams vzniklo jako homologační speciál pro rallye a bylo představeno v roce 1993. Hned na ženevském autosalonu vzbudilo velký rozruch už kvůli své vyboulené kapotě a rozšířené stavbě.

Ani jedno nebylo pro parádu - to první muselo pojmout sání dvoulitrového motoru, to druhé až o 3,5 cm větší rozchod kol. Samotný motor s označením F7R vznikl osmnáctistovky z Clia 16V, není ale jen objemnější - má mj. odlišné ventily, olejový chladič nebo klikovou hřídel. Nabízel tak celkem 147 koní výkonu a 176 Nm točivého momentu.

Nezní to dramaticky, při podutunové hmotnosti a se zkrácenými kvalty pětistupňového manuálu stačilo k maximálce 215 km/h a zrychlení na stovku za 7,8 sekundy. To není nic ostudného ani dnes (onen nový Alpine je jen o 1,4 s jinde), Clio Williams ale oslňovalo hlavně svým jízdním projevem, právě ten z něj postupně udělal legendu. Kolega z redakce si s ním kdysi užil své a dodnes na něj nemůže zapomenout.

O všem zmíněném si pořád v detailu můžete přečíst v článku věnovaném téhle ikoně. Obvykle není lepší příležitosti, jak si jej připomenout, neboť v prodeji se prakticky nevídá a když už, k novému má hodně daleko. Stroj, který máme před sebou dnes, je ale prakticky nový. Na krku má sice už 30 křížků, krom překupníků ale měl jen jednoho soukromého majitele, který s ním najel pouhých 32 tisíc kilometrů. A nevypadá ani na to, působí dojmem právě zajetého stroje.

Je to opravdu krásné auto, jeho modrý lak, zlatá kola a technická vytříbenost z něj dělají věc laskající řadu smyslů automobilového nadšence naráz. Je to dnes sběratelský artefakt a podle toho stojí. Ostatně pozoruhodné je, že jej v rámci svého portfolia nabízí slavné pařížské dealerství Ferrari založené Charlesem Pozzim, které se opravdu nemá za co stydět - tento Renault so získal víc věhlasu než mnohá silniční Ferrari posledních tří dekád.

Co tedy ona cena? Odložte si „erpéčko”, prý ranní pivo, protože z cifry 69 tisíc Eur (víc jak 1,7 milionu Kč) by se vám mohla zatočit hlava. Ale nedivme se. Je to auto mimořádné sběratelské i „řidičské” hodnoty, kterých dnes v tomto stavu na celém světě budou nanejvýš jednotky. A jejich cena už těžko kdy klesne.

Zdroj: Charles Pozzi Ferrari@Mobile.de

Petr Miler