Autoforum

/

Foto: Porsche

Od Bloombergu je trochu morbidní o věci takto uvažovat, ale stane se to - silné ročníky čeká cesta na věčnost a své nastřádané majetky si s sebou nevezmou. Mezi nimi se nachází i nespočet cenných aut, která získají dědicové. Co s nimi bude dál?

Vypadá to jako běžný života běh, ale není tomu tak. Většina zemí světa prošla v posledních zhruba 80 letech velkými demografickými změnami, kdy nejprve přišly velmi silné poválečné ročníky, které pak střídaly slabší a slabší. To spolu s ekonomickým rozmachem způsobilo koncentraci obrovského bohatství do rukou lidí, kteří už tu s námi dlouho nebudou. A povede to k jeho stejně velkým přesunům, jaký historie ještě nepoznala.

Ve Spojených státech, kde si po druhé světové válce také prožili svůj „baby boom” a ekonomickým rozmachem ho spojili snad víc než kde jinde, jde aktuálně o velké téma, které dokonce již má i svůj neformální název: The Great Wealth Transfer. V následujících zhruba 15 letech by si tedy dědicové dnešních „boomerů” i později narozených měli převzít majetek v hodnotě 90 bilionů dolarů neboli 1,874 trilionu korun. Nespletli jsme si řád ani biliony s miliardami, je to vážně tolik.

Do této částky je zahrnuto vše myslitelné, tedy cokoli od nemovitostí přes akcie, umění nebo šperky až po hotovost. Samostatnou kapitolou jsou v tom všem cenné klasické automobily, které si tyto lidé také jako první naučili ve velkém sbírat. Ze starších generací na ty pozdější tak má přejít zhruba 12 milionů vozů, jejichž souhrnná hodnota se odhaduje na 570 miliard dolarů, tedy 11,87 bilionu korun. Hovoříme tedy o sumě, která by vám vyšla na 19 783 333 kusů Škody Octavia základním provedení. Při délce 4,7 metru by pak vytvořily zástup dlouhý 93 tisíc kilometrů, dva obvody Země kolem rovníku by nestačily.

Dá se předpokládat, že při představě takové částky někteří cyničtější dědicové začínají lapat po dechu a těší se, že zbytek života stráví doslova v bavlnce. Podle Bloombergu je ale nečekají pouze světlé chvilky, neboť sám tento přesun trh změní. A ne vždy to bude ve prospěch mladších generací.

Začít můžeme už tím, že dnešním řidičům se často nepodlamují kolena z téhož, z čeho byli nadšení jejich rodiče či prarodiče. Krom jistých rodinných rozbrojů nad tím, co si s nabytými auty vlastně počít, se tedy dá předpokládat, že se spousta těchto vozů dostane do prodeje jako potenciální zdroj peněz. Jenže omezený zájem mladších generací spolu s rostoucí nabídkou může způsobit výrazný propad cen a jistou devalvaci těchto zděděných aut, pokud nepůjde o něco naprosto mimořádného.

Nakonec se podívejte na současný trh, klidně i v Česku. Taková původní Škoda Octavia má v hezkém stavu jistě svou hodnotu, většina lidí, pro kterou toto auto něco znamená, je ale po smrti. A tak nejde o nic, na čem byste vysloveně zbohatli. Jistě, pokud budete mít nějakou světovou mimořádnost z té doby, je to jiná, dnešní sběratelé se ale soustřeďují spíš na to, co za života poznali, co jim nějak přirostlo k srdci. Jinde ve světě bude situace totožná.

Ani zacházení se skutečně cenným autem ale nemusí být výhra, zvlášť pokud si jej ponecháte ve snaze spekulovat na další růst ceny či prostě jen zachovat rodinný odkaz. Technika v průběhu let pochopitelně vyžaduje investice a čím vzácnější auto je, tím dražší jsou jeho opravy - mnohé díly si totiž musíte nechat vyrábět doslova na zakázku. Než tedy budete moci „rýžovat“ na aukci, možná také bude nutné veškeré úspory. Ty se vám pak nemusí vrátit, pokud se třeba změní trendy výše popsaným způsobem.

Dojít přitom může i na na naznačené situace, kdy dědic není jeden - často to tak nebývá. A zatímco třeba syn by si rád třeba Porsche 911, které jeho otec kupoval zcela nové jako první majitel, ponechal, dcera s tím nesouhlasí. Protože ale ani jeden nemá na vyplacení toho druhého, začíná se dědické řízení protahovat natolik, že nakonec je třeba vůz prodat, aby se vůbec pokryly náklady na advokáta. V tu chvíli se nikomu nebude chtít do auta investovat a nový vlastník jej kvůli zanedbanému stavu získá snadno výrazně pod cenou.

Poslední zmíněné patálie mohou stárnoucí majitelé zajímavých aut řešit sepisováním přesnějších závětí, případně se radit se svými dětmi a vnoučaty, zda vůbec klasické auto ocení. Jinak jej totiž mohou rovnou sami poslat do aukce, prodat někomu, kdo o něj skutečně bude stát a dá za nějak aktuálně přiměřenou sumu. A omladině odkázat něco jiného. Velký přesun pozornosti k novějším autům a záplava nových nabídek s omezeným auditoriem ale řešení nemá, to je přirozený vývoj, o který se Velký přesun bohatství tak jako tak zaslouží.

Česka se pochopitelně tento stav týká o něco méně, dnes silné poválečné ročníky ale už často po revoluci také přišly k nemalému bohatství, kterého se dříve nebo později vzdají. Je to ve větší nebo menší míře globální fenomén, ostatně stárnoucí pán ve slavném Porsche z hlavní fotky je Kanaďan...

Zdroj: Bloomberg

Petr Prokopec