Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Na lidském životě je krásné i děsivé, že nikdy nevíte, co vám zítra přinese. Nechat se tím vláčet působí ošidně, pokoušet se to „násilně” změnit je ale ještě mnohem, mnohem problematičtější.

Jestli si můžu něco přát... Tato slova zaznívala v posledních týdnech z rádií snad ještě častěji než text už 30 let staré odrhovačky „Marie Karej”, jak by řekl Carlos Sainz, na podobné téma. Ať tak či onak, jestli si my můžeme s novým rokem něco přát, nejsou to nutně Vánoce na míru, ale docela obyčejný konec pokusů určovat předem neurčitelné, který devastuje nejen automobilový svět už hezkou řádku let.

Narážíme pochopitelně na neustále bující snahy zejména Evropské unie rozhodovat na roky dopředu o tom, jaká technické řešení jsou ta nejsprávnější. Není to projev toho, že jsme nakloněni tomu nebo nenakloněni něčemu jinému, není to tak, že „hejtujeme” elektromobily, jak se nám někteří pokouší podsouvat. My „hejtujeme” jen ony pokusy něco nařizovat, o něčem rozhodovat od zeleného stolu a tím zamezovat maximálně volné soutěži všech relevantní řešení. Ta je jedinou cestou k dosažení toho nejlepšího možného stavu, ať už bude jakýkoli. A „hejtovali” bychom je úplně stejně, kdyby se jejich předmětem stal třeba naftový pohon, což jsme ostatně v minulosti dělali, když byl nemístně uměle favorizován právě ten.

Důvod je prostý - nikdo nikdy nemůže vědět, co bude za rok nejlepším, co bude pár let také k dispozici. Ze židle nás nadzvedl s novým rokem znovu vydaný článek kolegů z Motor1, kteří tvrdí, že budoucnost teď už není bateriový elektromobil, ale vodíkový pohon. To bychom měli být rádi ne, když „klasické” elektromobily od někoho dostávají nakopáno, ne? A nejsme, protože je to pořád stejný nesmysl - včera to byl bateriový elektromobil, dnes je to vodíkový pohon libovolného typu a zítra jsou to zachycené oslí prdy. Je úplně jedno, co kdo arbitrárně určí jako budoucnost, stejně jako kterékoli jiné arbitrární rozhodnutí půjde o nesmysl, který toho víc pokazí, než vylepší, ať už bude obestřen jakkoli líbivými argumenty a z prstu vycucanými studiemi „reálných” dopadů.

Problém je prostě v tom, že budoucnost, zejména v technických oborech, nikdo nezná. Ale vůbec nikdo. Můžete být opravdu velké pušky, a přesto ze sebe jejím předpovídáním uděláte hlupáky. Bill Gates sice opakovaně popřel, že by to kdy řekl, máme ale problém mu to věřit, neboť ho to dvakrát nectí. Tak či onak se traduje, že v roce 1981 na jednom počítačovém veletrhu nad tehdy novým PC od IBM řekl, že v počítači nikdo nikdy nebude potřebovat víc než 640kB RAM. Dnes má 8 GB RAM iPhone, který teď možná třímáte v ruce.

I pokud by ale dnes Gates mluvil pravdu, Martin Cooper, faktický vynálezce mobilního telefonu, též v roce 1981 prokazatelně prohlásil, že mobilní telefony „rozhodně nenahradí místní pevné linky”. Už o 20 let později bylo mnohé jinak. A dnes? V Česku už není ani jedna telefonní budka.

Podobných predikcí bychom našli v historii nespočet a mýlily se prakticky všechny. Ani ti největších techničtí vizionáři minulého století obvykle nejenže nebyli schopni domyslet, co všechno může budoucnost přinést, ale obvykle se i krutě mýlili v tom, když se pokoušeli předpovídat, co by přinést mohla nebo nemohla. A teď si máme myslet, že gynekoložka v čele EU tuší, co přinese vývoj automobilové techniky za dekádu či víc? Skoro se chce zeptat: Co dobrého jste pili?

Primární a největším problémem současného stavu je ale ještě něco jiného. A je to o to horší, že to pro normálního smrtelníka není a nikdy nebude vidět - nejde o to, co kvůli nějakému nařízení přijde, ale spíš o to, co kvůli němu nepřijde. Protože nařídit nějaké technické řešení čehokoli dopředu znamená v prvé řadě zabít vývoj čehokoli lepšího, o co se najednou nikdo nebude snažit.

Pohon aut je velmi komplexní věc, spoustou krátkozrakých lidí je ale aplaudováno například nařizování jednotného konektoru pro mobilní zařízení znovu ze strany EU. Přitom jde opět o tu samou blbost. My prostě nevíme, jaký lepší konektor (a také to může být žádný konektor, ale čistě bezdrátové řešení, může to být cokoli) ještě může vzniknout, jakákoli norma v tomto směru ale jeho vývoj předem zabíjí. I pokud byste přišli s něčím naprosto senzačním a tisíckrát lepším, bude to znamenat nutnost použít jiný než nařízený konektor, takže stvoření fakticky neprodejného, ilegálního zboží. Popř. nutnost použití dvou konektorů současně, což ale nikdo nebude dělat, protože by zvýšilo náklady na neúnosnou mez a ještě omezovalo možnosti zařízení v jiných ohledech.

Do role úplně toho samého chce zejména EU pasovat cokoli jiného než elektrické auto. Vývoj už je pěkných pár let směřován k jedinému cíli, který je očividně problematický i ve srovnání s tím, co už známe, natož aby byl schopný obstát vedle toho, co by ještě mohlo přijít. Jak si někdo vůbec troufá říci, co bude tím nejlepším v roce 2035 nebo kdykoli jindy? Já to nevím, vy to nevíte, nikdo to neví. Budoucnost je prostě neznámá a chytří lidé jednají podle toho.

Můžete stokrát říci, že formulace EU ohledně pohonu aut jsou trochu jiné a zdánlivě otevřené i k jiným řešením, ale není to pravda. Pokud si současně hrajete na „obecnou bezemisnost” a současně říkáte, že lokálně bezemisní (z hlediska CO2) syntetická paliva nejsou ekvivalentem lokálně bezemisního (z hlediska CO2) bateriového pohonu, i když obojí potřebuje miliardu zřetelně „emisních vstupů” od výroby onoho paliva přes logistiku s ním spojenou až po výrobu baterií a elektřiny do něj, je to otevřený přístup asi tak, jako když Policie ČR hledá libovolné auto s parametry, kterým vyhoví jediný model na světě. A to byste nevěřili, kdo pak tendr vyhrál... Pokud si skutečně myslíte, že tohle jsou otevřeně stanovené podmínky pro různá řešení, pak se jen dobrovolně stáváte součástí divadla, které má přesně takového vnímání docílit.

Nakonec ale i věříme tomu, že EU bude na neschůdnost svých plánů reagovat, protože by si jinak v prvé řadě naplánovala leda svůj vlastní skon. Ale jak? Jen jiným, více či méně hloupým plánem. Přáním každého rozumného člověka musí nutně být něco docela jiného.

Není to nový plán, není to jiný plán, není to upravený plán, není to další verze revidovaného plánu, je to žádný plán. Je to konec pokusů o určování toho, co bude tím jediným správným řešením na deset let dopředu. Neboť se nic takového určit rozumně nedá a skryté náklady takových pokusů pro nás všechny jsou a budou enormní. A vlastně už ani nejsou tak skryté, těch 53 tisíc loni propuštěných zaměstnanců v automobilovém sektoru v Evropě je v prvé řadě důsledkem neefektivity, kterou pokusy plánovat neplánovatelné nevyhnutelně přináší. Takže jestli si do nového roku můžeme něco přát...

Zdroje: Autoforum.cz, Motor1, Forbes

Petr Miler