Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Tzv. zklidňování dopravy vyhánějící auta z měst se dostává do další fáze. Pod rouškou ekologie budou česká města zavádět emisní zóny.

Vláda na základě zákona o ochraně ovzduší tento týden schválila takzvané „nařízení o stanovení pravidel pro zařazení silničních motorových vozidel do emisních kategorií a o emisních plaketách“. Jinak řečeno, v tuto chvíli již existuje prováděcí předpis, který nejpozději do dvanácti měsíců umožní městům a obcím vydávat podle individuálního uvážení obecně platné vyhlášky zřizující tzv. nízkoemisní zóny, a to buď na celém území anebo jen části.

Vjezd do vyznačených oblastí budou, podobně jako v sousedním Německu, povolovat příslušné emisní plakety rozlišené podle barev a nalepené na vnitřní straně předního okna. Jejich cena byla stanovena jednotně na 80 korun, bez ohledu na to, kterou konkrétní emisní třídu automobil plní.

Vozidla se zážehovými motory budou rozdělená pouze do dvou kategorií. V první budou všechna auta vyrobená před rokem 1993, která neplní žádnou mezní normu EU. Nálepky nedostanou, a proto budou mít - až na výjimky udělované úředníky, o kterých si ještě něco povíme - vjezd do zón automaticky zakázán. Zbytek motorových vozidel s benzínovými pohonnými jednotkami bude mít vjezd povolen, samozřejmě však až poté, co jejich majitelé zakoupí příslušné zelené plakety nejvyšší kategorie 4.

Automobily s naftovými motory budou vzhledem k produkci dnes již prokazatelně karcinogenních sazí dělené podrobněji. Bez nálepek, a tedy i bez možnosti vjezdu do „nízkoemisních zón“ zůstanou auta s Euro 1 nebo horší. Do druhé kategorie s červenou nálepkou spadnou stroje s Euro 2 a žluté plakety s číslem 3 budou mít diesely s Euro 3. O zelenou čtyřku se pak budou moci ucházet majitelé naftových vozů plnících Euro 4.

Tolik základní teorie, kterou bychom mohli uzavřít konkrétním příkladem - pokud třeba Praha, Ostrava nebo Kotěhůlky ohraničí své centrum příslušnými dopravními značkami s doplňkovou žlutou plaketou, znamená to, že do ní můžou vjet všichni řidiči benzínových aut se zelenou plaketou a každý šofér dieselu se žlutou a zelenou. Majitelé vozů s červenou, respektive žádnou nálepkou (a to včetně těch nejnovějších) riskují pokutu, kvalifikovanou pravděpodobně jako přestupek nerespektování zákazové značky - ona pochybnost vyplývá z toho, že nám dosud není známá její podoba.

V pravomoci lokálních úředníků bude kupříkladu možnost udělovat výjimky obyvatelům s trvalým bydlištěm v dané lokalitě, což ale neznamená, že budou poskytnuty automaticky. Naopak v případě nárazového zvýšení koncentrace emisí bude moci samospráva vjezd do zón operativně zpřísňovat. Kdo bude jejich rychlá rozhodnutí zasahující do života spousty lidí kontrolovat, nebo jestli vůbec, není momentálně jasné.

Pokud se po přečtení výše zmíněného domníváte, že jde o dobrý nápad, který skutečně pomůže městům trápícím se při teplotní inverzi se smogem, především pak částicemi polétavého prachu, možná by vás z nezměrného optimismu mohly vyléčit konkrétní příklady z jiných evropských států, kde obdobná nařízení existují již několik let.

Jak prokázala studie nezávislého institutu Health Effect Institute, vyhnání řidičů z Londýna emise nesnížilo

Typickým příkladem demagogie předkládané státními úředníky pracujícími pod nátlakem anebo naopak v koordinaci s různými zájmovými ekologickými skupinami je Londýn. Tamní radní se rozhodli přistoupit k regulaci dopravy v širším centru města poměrně radikálně nadsazenými cenami emisních odpustků ve formě mýtného. Částky byly a jsou natolik vysoké, že počet aut projíždějících centrální částí Londýna skutečně významně poklesl, jenže znečištění zůstalo prakticky stejné.

To nejsou jen tak nějaké argumenty oponentů bez důkazů, ale řekla to nezávislá organizace Health Effect Institute, která provedla rozsáhlé a velmi podrobné měření po zavedení mýtného a v listopadu 2011 vydala svou závěrečnou zprávu. Výsledky týmu profesora Franka Kellyho byly poměrně prosté - snížení lokálního znečištění bylo natolik malé, že se dramatickými změnami v dopravním režimu a omezeními statisíců obyvatel nezměnilo v podstatě nic. Ostatně pokud vás to zajímá, kompletní stostránková studie HEI je volně dostupná na internetu .

Lepšími výsledky se nemůžou pochlubit ani v sousedním Německu. Zelená frakce tamního Bundestagu rovněž schvalovala zavedení emisních zón a nálepek s velkou pompou a obyvatelům bylo předkládáno jako univerzální řešení na zlepšení ovzduší ve velkých městech. Možná tomu někdo i věřil, maximálně ale asi jen do doby, než se ozval tamní největší autoklub ADAC. Respektovaná instituce rovněž provedla měření, které dopadlo jako v Londýně. Snížení emisí bylo opět tak malé, že bylo vyhodnoceno jako zanedbatelné.

Rovněž měření ADAC dokázalo, že emisní zóny nejsou účinné, což kupříkladu ukazuje na to, že podíl automobilové dopravy na znečištění není tak zásadní, jak se proklamuje

Co to všechno ukazuje? Předně asi fakt, že zelená populistická politika není uplatňována pouze směrem k automobilkám formou pokut za vyšší než limitní hodnoty emisí, ale zákonodárná moc si ve státech, kde je jí to umožněno, vyšlápne i na vlastní obyvatele. Což se stalo také u nás. Vláda bez jakékoli důvodové zprávy podložené měřením nebo připomínkované výsledky ze zahraničí prostě schválila „nízkoemisní“ zóny, které se ve světle uvedeného nejeví jako ekologické řešení, nýbrž jako další druhotné zdanění (vícero nepřímými cestami, nejen oním přímým poplatkem) občanů. Pokud by tomu bylo jinak, stačily by úředníkům k omezení vjezdu do „rizikových“ oblastí objektivně prokazatelné výsledky zapsané třeba v průkazu z měření emisí a nikoli barevné nálepky za úplatu.

Ve hře je samozřejmě také snaha omezit individuální dopravu jako takovou. Představitelé Londýna ostatně po zveřejnění výsledků HEI také řekli, že se jim jednalo omezení aut jako takových. Proč by to někdo dělal v našich podmínkách? Odpověď asi složitá není. Jen pražský dopravní podnik spolkne ročně na dotacích přes deset miliard korun a pořád nemá dost. Zakázat části řidičů vjezd do města (ačkoli je vliv jejich vozů na znečištění zanedbatelný) a zároveň je donutit využívat již tak předraženou MHD provozovanou jedinou de facto státní firmou, je možností, jak třeba žádat ještě více.

Emisní zóny však mají ještě další rozměr. Kdo třeba bude kontrolovat úředníky na lokální úrovni při udělování výjimek, které sice jsou nějak vymezené, ale prostor pro korupční potenciál rozhodně ponechávají? Bylo by fajn myslet si, že to s námi ti nahoře myslí upřímně, zkušenosti však velí vidět to jinak. Jistě, nálepka za 80 korun ročně asi není mnoho, pokud ale někdo nemá na modernější vůz, zatím relativně nízká částka mu stejně nepomůže. Na základě úředně schválené lži pak může risknout buď pokutu, investovat do auta, které by jinak nepotřeboval nebo umaštěnou tyč v MHD.

Podíl automobilové dopravy na znečištění ovzduší ve městech bagatelizovat nechceme, zdaleka ale není tak závažný, jak bylo kdysi před zavedením katalyzátorů a dalších dnes rozšířených opatření. Navíc účelově se mluví pouze o automobilech, nikoli však zastaralých autobusech MHD. Dopravním podnikům to však vyhovuje, díky vyhnání řidičů budou moci žádat o vyšší dotace

Zdroje: Autoklub ČR, Health Effect Institute

Miro Mihálik