Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Konkurent Piëchova Lupa 3L neměl kapotu, plastová karoserie šetřila hmotnost. Na výrobu ale nedošlo.

Téměř přesně před 10 lety spatřili návštěvníci ženevského autosalonu oranžové plastové vozítko, které mělo být jednoduché, levné a ekologické. A k tomu skoro tak ošklivé, jako Fiat Multipla. Řeč je o Fiatu Ecobasic, konceptu, který měl se spotřebou pod tři litry a s robotizovanou převodovkou „znovu vynalézt auto”. A také měl konkurovat Piëchovu Volkswagenu Lupo 3L, který se svým naftovým motorem skutečně jezdil za tři litry nafty na 100 km.

Ecobasic byl navržen s maximálním ohledem na levnou výrobu a nízké náklady na vlastnictví. Pro výrobu bylo v plánu několik zajímavých nápadů, které by náklady jistě snížily. Karoserie byla například vyrobena z barevných plastů, takže by odpadla potřeba lakovny. Ve výrobě také měla být pouze jediná, oholená verze a příplatková výbava žádná nebyla. A konečně, modulární struktura znamenala, že kousky auta mohly být vyrobeny v různých továrnách a pak jen rychle smontovány, což mělo šetřit nejspíš při stavbě výrobní linky.

Uvnitř člověk našel věci jako volant, sedadla, pedály a joystick robotizované převodovky pro manuální volbu stupňů, ale to bylo v podstatě všechno. Přestože Fiat chtěl nabízet jen jednu variantu, vozu nechyběla variabilita - sedačky šlo různě posouvat, nastavovat nebo i zcela vyndat ven. A také mělo být možno třídveřové karoserii snadno přidat další pár dveří nebo vyměnit pevné střešní panely za otvírací.

Pravděpodobně to byla proslulá spolehlivost Fiatů začátku 21. století, co vedlo designéry k uzavření motoru a převodovky pod kapotu, kterou majitelé nemohli otevřít, podobně jako u Audi A2. Z Ingolstadtu si designéři také dost možná vypůjčili odklápěcí přední masku, kde je hrdlo nádržky ostřikovačů a otvory pro dolévání oleje a chladicí kapaliny.

Pod kapotou pracoval dieselový čtyřválec se vstřikováním paliva Multijet. Měl objem 1,2 litru a dával 61 koní, což mělo stačit na zrychlení na stovku za 13 vteřin. Maximálka byla omezena na 160 km/h, ale o moc víc by tento stroj asi nezvládl. Robotizovaná převodovka měla tři jízdní režimy: ve Standard a Economy řadila sama, nebo mohl řidič převzít kontrolu již zmíněným joystickem.

Právě v režimu Economy měl Fiat Ecobasic zvládnout sto kilometrů za pouhých 2,9 litru nafty, což můžeme přeložit do dnešní řeči jako 78 g CO2/km. Tomu měla napomáhat hmotnost 750 kilogramů, které vývojáři dosáhli použitím plastů nejen na panely karoserie, ale i na všechna okna v zadní půlce kabiny. Dalším pomocníkem k úsporám paliva měl být nízký odpor vzduchu s koeficientem Cd 0,28.

Po představení vozu dokonce hrozila produkce, avšak Fiat od ní nakonec upustil. Snažil se zvýšit kvalitu svých vozů a tak se zaměřit spíše na vyšší sféry trhu, proto pro auto, kde výbava zahrnovala jen tachometr, nenašel ve své nabídce místo.

Marek Bednář