Autoforum

/

Foto: Pierre Bartholomäus, publikováno se souhlasem

Žijete v tom, že první sériově vyráběnou elektrickou Škodou bylo Citigo? Anebo Enyaq, budeme-li se bavit o samostatných modelech? Omyl, byla jí Eltra 151 a dopadla stejně mizerně jako téměř všechny vozy této koncepce v historii automobilismu.

Škoda se dnes do elektrických aut vrhá po hlavě, i kdyby cokoli, nezačala s tím ale zrovna včera. A její koketování s tímto druhem aut vůbec není tak nové, jak se některým může zdát. Trvá vlastně ještě mnohem déle, než většina lidí tuší.

Pokud se i zainteresovaných zeptáte, čím tento příběh začal, obvykle vám řeknou cosi o typu Citigo-e iV, pokud půjde o elektrický derivát konvenčního modelu. Anebo o modelech Enyaq a Elroq, pokud se budeme bavit o ryze elektrických vozech. Faktem ale je, že ani Enyaq, ani Citigo a dokonce ani Octavia Green E-Line z roku 2010, která vznikla v několika málo experimentálních kusech, nebyla prvním elektromobilem Škody. Místo toho je třeba zajít ještě dál do historie.

Vše začal už s Favoritem, což byl vůz, který přinesl mladoboleslavské značce obecně spoustu prvenství. Jednalo se o první Škodu s motorem uloženým vpředu napříč. Kromě toho se jednalo také o první předokolku a také první model značky, u kterého bylo kvůli aerodynamice použito vyspělých počítačových programů. Samotný design pak dostala na starosti slavná karosárna Bertone. Nebylo tak vlastně překvapivé, že Favorit se dočkal velmi slušného prodejního úspěchu, ne však bez ohledu na provedení.

Někdejší páteř mladoboleslavských prodejů byla spojena hlavně s 1,3litrovým čtyřválcem dostupným postupně v řadě variant. S tím se prodávala vždy dobře, ať už byl sycen karburátorem nebo elektronicky řízeným vstřikováním, pak ale přišla ještě elektrická varianta. A ta se dobře opravdu neprodávala.

Celý projekt má kořeny už v 80. letech, kdy český konstruktér Jaromír Vegr zaujal jednoho švýcarského obchodníka v klání elektrických aut vlastnoručně postaveným elektromobilem. Onen Švýcar se jmenoval Bruno Frideze a chtěl se svézt na tehdejší vlně zájmu o elektrický pohon. V Československu si tak chtěl ještě u AZNP objednat tisíc Favoritů bez motoru a dalších pro něj zbytných součástí spalovacích verzí, mladoboleslavská automobilka ale o takovou objednávku ve své tehdejší situaci zájem neměla. A nechtěla se sama věnovat ani přestavbě na elektrický pohon.

Přesto nakonec tohle auto vzniklo, a to ve spolupráci Škody Auto a plzeňské Škody. Kdysi spřízněné firmy byly tou dobou pochopitelně samostatné entity, nakonec ale našly cestu, jak dát dohromady vůz jménem Škoda Eltra 151. Jeho pohonné ústrojí vyvinul výzkumný a vývojový ústav v Brně, ve Stříbře se pro změnu postarali o elektrické obvody. Samotnou montáž pak měla na starosti ejpovický závod Škody.

Ne snad, že by autu byla věštěna nějaká zářná budoucnost, aspoň v oněch 1 000 prodaných aut ale autoři doufali. Marně, montážní linky spuštěny až v roce 1992, kdy zájem o elektromobily i ve Švýcarsku pominul a Frideze dokázal prodat jen pár desítek aut. Omezený počet sériových vozů přesto vznikl. Zdroje se v tomto ohledu liší a sama Škoda Auto dnes není schopna říci, o kolik vozů šlo, dobové anály ve Škodě ale hovoří o 210 objednaných a 147 vyrobených a prodaných vozech, které byly prodány do různých koutů světa. Přičemž jen necelých 20 mělo mít karoserii konvenčního pětidvéřového hatchbacku (jinak šlo hlavně o pick-upy).

Auto, které vidíte na fotkách okolo, je tedy velká vzácnost. Stejně jako jiné Eltry dostal pod kapotu elektromotor o výkonu 21 koní, se kterým bylo možné dosáhnout maximálky 80 km/h. To zní dost bídně a podobné to s dojezdem, vůz totiž disponoval 14 kusy olovněné šestivoltové baterie. Na jedno dobití tedy bylo možné urazit jen 80 km. Na druhou stranu však byla elektrická jednotka spojena se čtyřstupňovým manuálem, kromě toho šlo o stejnosměrný motor, který při couvání vyžadoval zařazení zpátečky.

Tento konkrétní vůz patří Němci Pierru Bartholomäusovi a jeho sourozencům, kteří jej zdědili po zesnulém otci. Ten jej bůhvíproč koupil prakticky nejetý začátkem tohoto milénia a ani sám ho nepoužíval - za 34 let existence má tak najeto jen něco málo přes 10 tisíc km. Auto jako poklad svého druhu vydala otcova stará garáž, což určilo vizuální stav vozu, když se ale podíváte na detaily, vidíte, že pod nánosy špíny a harampádí se nachází nezrezlé a velmi zachovalé auto.

Kdybyste o něj měli zájem, je na prodej a Pierre nám k němu poskytl celkem rozsáhlou galerii fotek. Cena? 8 000 Eur za vůz jak stojí a leží, což znamená asi 197 tisíc Kč. Ne mnoho na takovou vzácnost, ovšem dost na prakticky nepoužitelnou slepou větev vývoje Škody. Pro fandy by to ale už z prvního zmíněného titulu mohlo být slušné lákadlo...

Dobový katalog působí podobně pateticky jako současné marketingové materiály k obdobným vozům. Zdravé auto? Foto: Škoda

Zdroje: Schrauberkönig vom BER@Kleinanzeigen.de, Škoda Auto

Petr Miler, Petr Prokopec