Autoforum

/

Foto: Cizeta

Člověk by čekal, že když někdo nabízí tak výjimečné zboží, bude o tom pravidelně křičet do celého světa. Stroj italského technika a slavného hudebníka ale zůstává naživu potichu.

Kdysi dávno se v italské Modeně narodil Claudio Zampolli. Jeho jméno nejspíše většině lidí dnes nic neřekne, mezi automobilovými fajnšmekry se ale rozhodně nejedná o pana neznámého. Zampolli vyrostl poblíž testovací dráhy Ferrari, a jako takový měl k supersportům již od malička velmi blízko. V pouhých pětadvaceti letech tak byl najat Lamborghini jako testovací jezdec a technik. Posléze pak přesídlil z Itálie do Spojených tátů, kde pomohl značce vytvořit dealerskou síť.

Zampolli se nakonec osamostatnil a otevřel si servis specializovaný na italské supersporty značek Lamborghini, Ferrari či Maserati. Jako takový si začal posléze tykat s filmovými celebritami, které se tak nějak samozřejmě staly jeho zákazníky. Na sklonku 80. let se díky tomu Zampolli setkal s legendárním skladatelem Giorgiem Moroderem, který byl nejen držitelem Oscara za píseň Take My Breath Away z filmu Top Gun, ale také majitelem Lamborghini Countach a automobilovým nadšencem prvního řádu.

Slovo dalo slovo, a záhy oba pánové založili automobilku Cizeta-Moroder. První část názvu nové značky přitom odkazovala na Zampolliho iniciály, samozřejmě v italské výslovnosti. Zajímavé přitom je, že hudební skladatel byl až jeho druhou volbou v rámci partnerství, tou první se stal Sylvester Stallone. I přestože ale s hercem Zampolli sdílel vášeň pro italské supersporty a dokonce vznikly i loga Cizeta-Stallone, Ital nakonec upřednostnil spolupráci s krajanem, tedy Moroderem.

Nakonec asi litoval. Hudební skladatel se totiž nakonec projektu účastnil jen pár let - byl účasten celého vývoje i zahájení výroby, pak ale společnou firmu opustil. Důvodem byla skutečnost, že ruční montáž vozu byla značně zdlouhavá a tedy i drahá. Moroder, navzdory svému italskému původu, strávil značnou část života v Berlíně, a proto inklinoval spíše k puntíčkářství, než k chaosu.

Pro Zampolliho byl vůz srdcovým projektem, který nosil v hlavě již od 70. let, a tak si nechtěl nechat do práce příliš mluvit. Nakonec se cesty obou společníků rozdělily a vůbec jediný vůz, který nesl označení Cizeta-Moroder, byl prototyp, který zůstává dodnes v držení slavného hudebníka. Sám Claudio pak začal pouze pod názvem Cizeta nabízet model V16T, který nejspíše každému hned na první pohled připomene vozy Lamborghini.

Nejde o náhodu, za designem totiž stojí slavný Marcello Gandini, který k tomuto stylu inklinoval dekády a je podepsán i pod modelem Countach. Později začal v tomto duchu navrhovat i Diablo, nicméně Chrysleru, který tehdy Lamborghini vlastnil, se jeho vize zdála příliš odvážná a proto nakonec upřednostnil trochu jemnější řešení. Gandini tak svou práci udal o kus dále, byť také Zampolli měl jisté výhrady a nechal pozměnit hlavně zadní partie.

V16T, jak již název naznačuje, počítá s šestnáctiválcovým motorem. Ten je ve voze uložen uprostřed napříč, což z něj dělá naprosté unikum. Motor v podstatě tvoří dva osmiválce z Lamborghini Urraco P300, jen usazené do zakázkového bloku. Stejně jako v případě vozů z býkem ve znaku pak pohonnou jednotku doplňuje pětistupňový manuál od ZF a pohon zadních kol. Žádná jiná konfigurace ani nebyla k mání.

Zampolli se pro dnes i tehdy extrémní šestilitrový šestnáctiválec rozhodl především kvůli publicitě. S motorem V12 by totiž rozhodně nenadělal takovou parádu jako s jednotkou, kterou naposledy ve 20. letech vyráběl Cadillac. Tato výjimečnost se ale ukázala být i značně náročnou, zejména pak na samotnou výrobu. Nicméně potenciál měl motor nemalý, ze šesti litrů objemu totiž dával 540 koní a 544 Nm točivého momentu.

Dle továrních údajů měl vůz zvládnout stovku za 4 sekundy a maximálně pokořit 328 km/h, což jsou působivá data i dnes, natož pak v roce 1991. Nicméně Cizeta nikdy neviděla větrný tunel, stejně jako nebyla podrobena testu třetí strany. Nikdo tak vlastně neví, jaká je její skutečná dynamika. To ovšem nebránilo prvním zájemcům v sepisování objednávek.

Prakticky ihned po debutu na autosalonu v Los Angeles měla firma 14 zájemců, kteří složili i zálohu ve výši 100 tisíc dolarů. To byla rovná třetina kupní ceny, potenciál k výnosnému obchodu tu tedy byl. Nicméně jak jsme zmínili, problémem byla zdlouhavá ruční výroba. Kromě toho vůz nedostal americkou homologaci, na dohled byl pak finanční kolaps v Japonsku.

To vše mohlo vyústit pouze jediným směrem, a jak asi již tušíte, Zampolli vyhlásil bankrot. Společně s ním pak skončila i Cizeta, ovšem nikoliv navždy. V roce 1999, tedy pět let po krachu, vznikly dva dodatečné exempláře, v roce 2003 pak byl představen na přehlídce Councours d'Elegance otevřený Spyder. Celkem se tak produkce zastavila na dvaceti kusech.

Ani to ovšem nemusí být konečná, Zampolli vám totiž Cizetu V16T (ono „T“ neodkazuje na turbo, nýbrž na koncepci Transverse, tedy na příčné uložení motoru) vyrobí i dnes, a to na zakázku - veškeré vybavení potřebné k výrobě vozu má navzdory bankrotu stále k dispozici. Rozhodně je ale třeba si připravit daleko větší peníze než v 90. letech, neoficiálně se mluví o milionu dolarů (cca 21 milionů korun) bez daně, cla a dopravy.

Pokud tedy toužíte po atmosférickém šestnáctiválci, který zpívá podle tónů Giorgia Morodea, je spojen s manuálem a pohonem zadních kol, i nadále máte možnost si jej koupit. Na provoz na amerických silnicích je ale třeba i nadále zapomenout, a to přesto, že vůz se dnes vyrábí právě v Americe, nikoliv v Modeně jako původních 17 exemplářů...

Petr Prokopec