Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Někdejší osobní Tatry byly tak trochu auta budoucnosti a tady se ukazuje v plné nahotě, jak moc tomu tak bylo. I technika slavného DeLorean DMC-12 staví na jejím nápadu.

DeLorean DMC-12 je jednou z automobilových legend, a to přesto, že po prodejní stránce šlo svého času o naprostý propadák. Slavným se vůz stal hlavně díky filmové trilogii Návrat do budoucnosti, v níž hrál stěžejní roli. Kromě toho je ale zajímavý i tím, čím reálně je. Stejně jako třeba Mercedes-Benz 300SL Gullwing dostal do vínku vzhůru výklopné dveře, na rozdíl od něj - a také od většiny ostatních produkčních vozů - se však pochlubil nelakovanou karoserií. Místo klasické barvy totiž firma nápaditého amerického konstruktéra Johna DeLorean a jen rozleštila ocelové plechy.

Design vozu přitom dostal na starosti Giorgetto Giugiaro, který navrhl tvary, jenž v člověku navozovaly pocit supersportovních výkonů. Těch ovšem DMC-12 v reálu bohužel nedosahovalo, což bylo jednou z hlavních příčin jeho neúspěchu. Šestiválcový motor o 2,85litrovém objemu, za kterým stály značky Peugeot, Renault a Volvo, totiž produkoval pouze 130 koní. V kombinaci s manuálem se tak DeLorean rozjel na stovku za 8,8 sekundy. S automatem mu to trvalo dokonce 10,5 s, nejvyšší rychlost pak činila pouhých 177 km/h.

Tato data budou nejspíše pro mnohé zklamáním, zejména kvůli té skutečnosti, že vůz dostal do vínku platformu odvozenou od Lotusu Esprit. Jednalo se přitom o ocelové šasí, jenž svým tvarem připomínalo dvě „Y“ svařená k sobě. Právě toto je pozoruhodná spojitost s Tatrou, neboť s principem páteřového rámu přitom jako první ve 20. letech přišel slavný český konstruktér Hans Ledwinka. Ten jej jako první použil právě u různých modelů české značky a měl vliv i na jeho nasazení u pozdějších Volkswagenů. O popularitu tohoto řešení se ale zasadil ještě slavnější Colin Chapman o nějakých čtyřicet padesát let později.

Zajímavé přitom je, že ke spolupráci DeLoreanu a Lotusu došlo jen čirou náhodou. Američané byli totiž nespokojeni s prací detroitské firmy Creative Industries, jenž dostala na starosti výrobu prototypů. Proto bylo rozhodnuto, že automobilka potřebuje pomoc ze zahraničí. Osloveny byly německé značky Porsche a BMW, obě však po DeLoreanu požadovaly více peněz a času na svou práci. Proto nakonec volba padla na Lotus, který měl navíc zkušenosti s plastovými karoseriemi.

Pokud se přitom ptáte, kde se vzal plast, když o pár odstavců výše mluvíme v rámci exteriéru o leštěné oceli, vysvětlení je na místě. Venkovní panely karoserie jsou totiž připevněny k vnitřním plastovým, jenž jsou následně uchyceny k onomu páteřovému rámu. K tomuto řešení přitom Lotus přistoupil kvůli zajištění tuhosti, která by jinak byla nedosažitelná. Během procesu ale muselo dojít na odebrání klasických nevzhledných amerických nárazníků a airbagů.

Tento krok byl více než překvapivý, neboť DMC-12 původně byl koncipován jako extrémně bezpečný vůz. Značka dokonce zapůjčila americké NHTSA dva kusy kvůli testování airbagů. Vše ale nakonec nedopadlo tak, jak automobilka plánovala. To se ostatně týká i ceny, jenž původně měla činit 12 000 USD, jak naznačuje název vozu. Nakonec však vyšplhala na 25 tisíc dolarů, což při zohlednění inflace odpovídá dnešním 75 000 USD (cca 1,55 milionu korun).

DeLorean tedy nakonec vyrobil necelých devět tisíc exemplářů, což na dvouletý produkční cyklus není zase tak špatné. Nicméně nemalé náklady spojené s vývojem nakonec vedly k bankrotu. Zakladatel značky a někdejší hvězda General Motors John DeLorean přitom ve snaze o záchranu automobilky překročil meze zákona a zapletl se do obchodu z drogami. A i když se před soudem dokázal obhájit, protože do obchodu byl vtažen za situace, kdy zoufale potřeboval peníze, jeho firma beztak zkrachovala.

Tohle a zejména pak ony technické detaily do detailu mapuje přiložené video amerického mechanika, který se rozhodl jeden z dochovaných DeLoreanů doslova rozpůlit. Separoval tedy karoserii od zbytku vozu a odhaluje onen páteřový rám právě s poukázáním na jeho historické kořeny. Něco takového se často opravdu nevidí. Mechanik dále zdůrazňuje, že tato konstrukce - stejně jako zbytek vozu - je nadmíru robustní, zejména pak s ohledem na dobu svého vzniku.

My už jen dodáme, že dnešních dnů mělo dožít zhruba 6 500 vyrobených exemplářů, takže nejde vysloveně o raritu. Proto se DMC-12 stále dají koupit za ještě docela rozumné peníze - v Evropě je na aktuálně prodej 20 kousků, přičemž exemplář v rozumném stavu seženete za částky okolo 700 tisíc Kč. Takže pokud chcete mít „věčné auto budoucnosti” s technickými kořeny v Československu, máte stále šanci. Nedá se očekávat, že by cena DeLoreanů někdy zamířila jiným směrem než nahoru...

Petr Prokopec