Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Auta dnes bez počítače neujedou ani metr a jejich přerod z „analogových” strojů se zdá být otázkou posledních dekád. Není to tak úplně pravda.

Automobily a počítače dnes téměř jedno jsou. Nenajdete auto, které by nemělo motor řízený elektronicky, tedy v podstatě počítačem. Obtížně dnes budete hledat auto, které by se bez nějaké řídící jednotky dokázalo alespoň odemknout, šlo by nastartovat, rozsvítit, dokázalo by nastavit elektrická zrcátka či stáhnout okna. Do všech těchto a mnoha dalších věci dnes promlouvají řídící jednotky, tedy počítače, nemluvě o tom, že si stále více aut vozí na palubě nějaký počítač v podobě informačně-zábavního systému.

Dnes je to běžné, prakticky neodmyslitelné, ale nějak to muselo začít. Muselo existovat první auto na světě, které k řízení nějaké komponenty používalo počítač. Které se zkrátka v honbou za něčím lepší vzdalo té spolehlivé jednoduchosti a nastoupilo cestu, na jejímž konci dnes stojíme. Představíme vám ho, ale nezůstaneme jen u něj, protože v autě se dá elektronicky řídit kde co a těch zajímavých prvenství bylo vícero.

Pro úplný začátek se nicméně musíme vydat do hloubi minulého století. Pokud by vás napadlo, že elektronické řízení bylo poprvé použito pro zapalování, neboť s ním si jej spojujeme nejpřirozeněji, byli byste na omylu. To přišlo až v roce 1976, kdy Chrysler, tehdy značka platící za velkého inovátora, uvedl Electronic Lean-Burn System, ELBS. Moc velký úspěch ale nesklidil.

Už to je docela dávno, nějakých jednačtyřicet let, elektronické řízení aut má ale mnohem hlubší kořeny. Úplně první pokus pochází z roku 1957 a netýkal se zapalování, nýbrž dodávky paliva. V tom roce měla americká značka AMC do modelu Rambler Rebel nabídnout za příplatek 395 dolarů elektronicky řízené vstřikování paliva, vyvinuté firmou Bendix a nazvané Electrojector.

Jenže když AMC postavilo pár Ramblerů Rebel se vstřikováním jako předprodukční kusy, zjistilo, že systém je tak moc poruchový, že ho zákazníkům nabídnout nemůže. V katalozích tahle položka byla, protože byly vytištěny ještě v době, kdy se mělo za to, že Electrojector v nabídce bude. Až později bylo rozhodnuto, že zákazníci nic tak problematického dostat nemůžou.

S Bendixem spolupracoval ve stejnou dobu i Chrysler, ovšem ze zkušeností AMC se nepoučil. Navíc zašel o kousek dál - postavil 35 produkčních aut modelového roku 1958 se stejným systémem Electrojector a skutečně je prodal zákazníkům. I u Chrysleru však záhy zjistili, že tudy cesta nevede, a motory všech 35 aut byly přestavěny na karburátory.

Přesuňme se tedy do roku 1967 do Německa. Tehdy firma Bosch dokončila vývoj první verze svého systému Jetronic (D-Jetronic), elektrického řízení vstřikování paliva, které pro správné určení množství, resp. délky a momentu vstřiku používá data ze senzorů podtlaku v sání a otáček. Objevil se později v řadě aut, jako první ho ale Volkswagen namontoval do Typu 3, konkrétně se jím vybavené verze jmenovaly 1600 TE a LE - „E” jako „Einspritzung”, tedy německy „vstřikování”, který byl odhalen na frankfurtském autosalonu toho roku.

V USA byla tahle verze inzerována jako „auto s vlastním počítačem”, což v době, kdy většina počítačů potřebovala celou místnost, bylo úderné. Až tenhle systém je přímý předchůdce současných elektronicky řízených vstřikovacích systémů zejména proto, že v palivovém vedení je konstantní tlak a elektronika ovládá „jen” otevření vstřikovače, stejně jako dnes. Úplně první nebyl, nicméně se uchytil a slavil úspěchy po dekády, na rozdíl od Electrojectoru, který sice byl de iure první, ale skončil krachem.

To všechno jsou nicméně produkty „prohnilého imperialismu”. I v centrálně řízeném československém hospodářství se objevuje vstřikování paliva, ovšem ne v 60. letech, nýbrž na konci let osmdesátých - menší zpoždění. Elektronické řízení spalování, od vstřikovačů po řízený katalyzátor, od firmy Bendix se objevuje ve Škodě 135 GLi, tedy Grand de Luxe injection. Těchto vozů vzniklo údajně 400 kusů, a to v roce 1989 a výhradně pro exportní trhy.

Motor měl snížený kompresní poměr, aby zvládl palivo o 91 oktanech, ale kvůli katalyzátoru bylo nutno tankovat bezolovnatý benzín. Výkon byl údajně 56 koní a točivý moment 92 Nm, což 890 kg vážícímu vozu stačilo ke zrychlení na stovku za dnešní optikou hlemýždích 17 vteřin. Maximálka byla 145 km/h.

Budeme-li pokračovat v hledání elektroniky v autech, můžeme se přesunout k ABS, protiblokovacímu systému brzd. Pokusy o něco takového pro automobily se datují do první půlky 20. století, a na začátku 50. let bylo něco jako ABS k mání v letadlech. Elektronicky řízené začaly být tyto systémy až na konci 60. let, a to v rámci vývoje letadla Concorde.

První protiblokovací systém brzd v automobilu se objevil u Lincolnu Continental v roce 1970, ale jen u zadních kol. Na všech kolech a s elektronickým řízením se systém prvně objevil u Imperialu v roce 1971; měl název Sure-Brake a byl výsledkem spolupráce Chrysleru a Bendixu. Až v roce 1978 se však objevuje první elektronicky řízené ABS, jak ho známe dnes, a to v Mercedesu W116, který platí za jeho skutečného průkopníka.

První systém, který by se dal označit jako stabilizace, přišel v roce 1990 v japonské verzi Mitsubishi Diamante. Byl to protiprokluz (ten se prvně objevil v roce 1983 v Toyotě Crown, více jej ale rozšířily BMW a Mercedes v roce 1987) rozšířený o „kontrolu stopy”. V případě příliš silného sešlápnutí plynu nebo brzdy v zatáčce systém pomocí různých senzorů oboje upravoval, aby zajistil co nejlepší průjezd. Už od roku 1983 ale Mercedes spolu s firmou Bosch pracoval na podobném systému, který později nazval „Elektronisches Stabilitätsprogramm”, tedy Elektronický program stability. Odtud dnes všeobjímající zkratka ESP. Ten se ale v sériovém modelu objevil až v roce 1992.

Věci poté vzaly rychlý spád a i když ne vše se uchytilo (elektronicky řízené brzdy stále nejsou běžné, řízení bez přímé vazby volantu na kola ještě výjimečnější), najdeme dnes v automobilech opravdu málo věcí, do jejichž fungování by nepromlouvaly počítače. Elektronika v autech nicméně není věcí posledních patnácti dvaceti let, je tam už opravdu dlouho. A snaha řídit některé věci ve funkci auta elektronicky trvá ještě mnohem déle...

Takhle vypadalo elektronické vstřikování ve vozech Chrysler a DeSoto v roce 1958

Některé vozy Chrysler 300 „Letter Cars” měly elektronické vstřikování. Zde 300D Convertible s motorem FirePower, ovšem už s karburátorem

První elektronicky řízené vstřikování paliva, jako známe dnes, dostal VW Typ 3 už v roce 1967

Exportní Škoda 135 GLi z konce 80tých let přinesla elektronické řízení i do českých aut. Na posledním obrázku je vidět řídící jednotka, umístěná za zadními sedačkami

ABS dnešního typu se prvně objevilo v roce 1978 v Mercedesu W116

Věc, která by se dala nazvat ESP, debutovala v Mitsubishi Diamant v roce 1990...

...v tu dobu ale Mercedes s Boschem vyvíjely první generaci ESP, kterou uvedly na trh v roce 1992

Mimochodem, takto v roce 1983 vypadal palubní počítač

Marek Bednář