Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Slavná skupina B světových rallye byla zrušena prakticky na hodinu a stroje pro ni určené byly rázem k ničemu. Jejich osud je smutný, ale pochopitelný.

Nejen fanouškům rallye, ale snad všem lidem, kteří ví, co se pod slovem rallye skrývá, asi netřeba připomínat skupinu B a její smutný konec. Skupinu světového šampionátu v rallye, ve které měla auta jako Lancia Delta S4 klidně pět, šest set koní na stovky kilogramů hmotnosti a po rychlostních zkouškách létala v polovině osmdesátých let jako splašená. Přesně to, co tuto éru motoristického sportu činilo tak zajímavou, ji ale později zabilo. V roce 1986 byla po sérii tragických nehod zrušena a i když rozjetá sezóna ještě mohla být dokončena, část špičkových týmů se z ní stáhla okamžitě.

Dnes jsou auta, která v ní kdysi jezdila, drahými legendami a ceněnými členy sbírek. Ovšem nebylo tomu tak vždy. Po odstoupení ze zápolení v rámci skupiny B měly participující automobilky spousty aut pro tuhle třídu, se kterými ale neměly kde závodit. Do pravidel skupiny A se tato auta nevešla a plány na skupinu S, která měla nastoupit na místo skupiny B, skončily také u ledu. V garážích automobilek tak rázem stála spousta špičkových vozů ohromné účetní hodnoty, jejichž tržní cena se ale limitně blížila nule - takový stroj si tehdy mohl koupit koupit leda nějaký nadšenec pro vlastní potěchu či nějaká závodní stáj pro účast v menších závodních sériích s volnějšími pravidly. Ani obojí dohromady ale nemohlo dát dohromady smysluplnou poptávku.

Výrobci pochopitelně neměli důvod tyto vozy ve velkých počtech „sušit” ve vlastních skladech, proč také. Jedno dvě auta se hodí do muzea, podobný počet pro nějaké exhibice, něco šlo využít pro výjimečné závody. Ale co se zbytkem? Nabízely je tak k prodeji, s ohledem na výše zmíněné ovšem nepříliš úspěšně. A tak vozy postupně chátraly a k prodeji byly nabízeny stále levněji.

Tento stav nejlépe dokumentují dobové fotografie Anderse Carlssona, který se po skončení skupiny B vydal se svými dvěma kolegy na nákupy do Audi Sportu. Čtyři kruhy byly jednou z těch značek, které šampionát opustily hned po oznámení jeho konce na konci sezóny a Ingolstadt tehdy zjevně ani nenašel dostatek krytých prostor pro všechna Sport Quattra, která ještě měl. A tak ta zbývající prostě odstavil na dvůr a občas si z nich vypůjčil některé díly. Vozy tak stály v docela velkých počtech pod širým nebem, někdy pod plachtami, někdy ani to ne. A některé byly dokonce používány jako zdroj levných náhradních dílů pro ty ještě z nějakého důvodu udržované při životě.

Carlsson vzpomíná, že všechny tyto kousky byly k mání a Audi za ně tehdy žádalo od 15 do 50 tisíc německých marek. Pouze tolik. To byl vážně pakatel, však vzpomeňme, že silniční Sport Quattro bylo tehdy na prodej za 200 tisíc německých marek a šlo v podstatě o odvar toho, čím bylo to soutěžní. Je to smutný pohled a smutný osud jedné legendy rallye a nemalujme si, že to s konkurenčními auty bylo jiné. Tyto soutěžní stroje nebyly k užitku a byly prostě prodány za tolik, za kolik je svého času mělo pro někoho smysl koupit. Dnes mají ohromnou cenu, jsou to pořádné kusy automobilové historie, jenže dnes jsou osmdesátá léta už třicet roků zpátky.

Tohle ale pro Sport Quattra a spol. nebylo konečnou. Někteří z těch, kdo je „za drobné” koupili, je tedy jistě jen schovali a dnes je prodávají za desítky milionů, většina těchto soutěžáků se ale dočkala dalšího nasazení, třebaže už mimo pozornost celého světa. Například ve Velké Británii a ve Skandinávii pustili tahle auta na rallyecrossové tratě, po patřičných úpravách, samozřejmě. Nic se ale nezměnilo na tom, že auta skupiny B byla pořád velmi lehká a hodně silná, takže po tratích rallyecrossu létala jako splašená a po několik let neměla v rallyecrossu konkurenci. Některé vozy také jezdily závody do vrchu, však i dnes jsou na těch historických některé k vidění. Zde zmiňme hlavně Audi Sport Quattro, za jehož volantem stanovil Walter Röhrl rekord na slavném Pikes Peaku v roce 1987, což můžete spatřit na historickém videu níže.

Nemáme zprávy o tom, že by některé z těchto aut „sežral zub času”, pravděpodobně všechna byla za zmíněné ceny prodána a nějak využita. I přes pozdější sportovní nasazení části z nich je to ale docela nepěkný konec strojů, které by zřejmě i dnes mohly speciály nejvyšší ligy rallye vodit za ručičku...

Stroje jiných značek a i pár Audi se ale dostalo do rallyecrossu, který se skutečně měl na co těšit

Foto: Anders Carlsson

Marek Bednář