Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dnes je 16 válci proslulý Veyron, ale úplně první šestnáctiválec, třebaže na dvou hřídelích, pochází z Itálie.

Šestnáct válců pod kapotou je dnes naprostým unikátem. Málem je mělo BMW 7, mohl je mít Rolls-Royce Phantom, měl je Veyron, ale to je tak všechno. V minulosti byly přeci jen o něco běžnější, vzpomeňme například na závodní stroje Auto Union nebo Cadillaky 30. let. Ale ani jedna z těchto značek nebyla první. Úplně první motor V16 se v autě objevil v roce 1929. Přišel z Itálie a poháněl Maserati Tipo V4.

Základem bylo okruhové závodní auto, které mělo dvoulitrový řadový osmiválec Alfa Romeo 26B s kompresorem Roots. K němu přidali konstruktéři, vedení Pierem Visentinim, druhý stejný motor a vytvořili V16 o úhlu sevření válců 25°, dost málo na dnešní praxi, kdy je normou 60 či 90 stupňů. Motory měly společnou klikovou skříň a rozvodovku, ale klikovou hřídel měly každý svou. Stejně tak karburátory, zapalování a kompresor, prostě téměř všechno.

K přípravě směsi tu byly dva prototypové karburátory Weber. Byl to dokonce sám Edoardo Weber, který je namontoval a který také oba motory sladil dohromady. Přesto ale bylo dobře znát, zejména při startu, že tohle auto má v podstatě dva motory spojené v jeden. Výsledný objem 4 litry dal autu jméno a výkon byl taky víc než použitelný - na kola proudilo 305 koní.

V roce 1929 to byl ohromný výkon; ještě dnes jsou tři stovky koní něco, o čem může většina aut na silnicích jen snít. Stejně tak je ohromný poměr výkonu ku hmotnosti, protože Tipo V4 vážilo jen 1 050 kg. To dává nějakých 290 koní na tunu a tolik dnes nenabídnou ani některé sporťáky. Jízdní parametry odpovídaly, tenhle stroj zvládal okolo 260 km/h.

Udržet ho na silnici muselo být dost nesnadné, podíváme-li se na pneumatiky. Vpředu mají šíři 13,3 cm, vzadu 16,5 cm. Ze spotřeby paliva by dnes leckterý ekoaktivista omdlel - Tipo V4 bralo 52 litrů na 100 km. Proto také mělo nádrž o kapacitě 178 litrů. Kromě toho tu byly i další úpravy, např. šasi muselo být rozšířeno, aby se sem motor vešel, a kapota je vyboulená, aby bylo dost místa pro kryty vačkových hřídelí výfukových ventilů.

Maserati připravilo Tipo V4 pro závod II. Gran Premio di Monza, který se měl jet v září roku 1929. Na okruhu auto mělo problémy s brzděním a s opotřebováváním pneumatik. Na předních místech nakonec skončily vozy Alfa Romeo P2. Šestnáctiválcové Maserati se stalo slavným až na letmých 10 km v Cremoně, které Baconin Borzacchini zajel s průměrnou rychlostí 246 km/h. To byl první světový rekord pro Maserati, kromě toho, že postavilo první automobil na světě s šestnáctiválcovým motorem.

S dalšími úpravami podvozku vyhrálo Tipo V4 závod VI. Gran Premio di Tripoli, dojelo třetí v roce 1930 na III. Gran Premio di Monza a také na VI. Coppa Acerbo. Na konci sezóny roku 1930 bylo jedno z pouhých dvou vyrobených Tipo V4 prodáno profesoru Riccardovi Galeazzimu, který na něj nechal namontovat karoserii od Zagata. Červený kousek na snímcích je tedy jediný dochovaný exemplář s původním šasí, karoserií i motorem.

Existují dva kousky Tipo V4, červený výše a tento zelený s karoserií Zagato

Zdroje: Supercars.net, Autoblog.nl

Marek Bednář