Autoforum

/

Foto: IG Metall, tiskové materiály

Kdyby v budoucnost firmy nevěřili řadoví zaměstnanci, je to také na pováženou, ale stát se to může. Pokud ovšem místopředsedkyně dozorčí rady označuje cíle nejvyššího šéfa koncernu Volkswagen za čiré bláznovství, je vidět, že situace firmy je opravdu špatná.

Ještě před deseti lety se Volkswagen pral s Toyotou o pozici světové jedničky a chvílemi dokonce tahal za delší kus provazu. Dnes Němci na takový souboj nemohou ani pomýšlet, Japonci jim v mezičase utekli o několik délek. Sice se zatím nemusí obávat toho, že by měli další soupeře za patami, přesto Wolfsburg obestírá panika.

Auta VW už pár let zejména v Evropě ztrácí svou atraktivitu svým vzdalováním se od představ zákazníků, i když jsou stále dražší. A místní firmy fungování nehýří efektivitou. Dokud koncern mohl své místní aktivity sanovat zisky ze svého podnikání v Číně, dalo se leccos zastírat, ztráta pozice na trhu v Říši středu ale jeho slabiny odkrývají v plné nahotě.

Schopnost firmy na to flexibilně reagovat se limitně blíží nule, a tak se německá automobilka dostala během jediné dekády z vrcholu až do volného pádu. Pořád dokáže prodat 9 milionů nových aut ročně, což jistě není zanedbatelné, fungování firmy ale bylo nastaveno na citelně vyšší odbyt. V druhém letošním čtvrtletí se tak zisková marže firmy propadla už jen 4,2 procenta. To je opravdu bída.

Šéf koncernu VW Oliver Blume proto zavelel k nepopulárním škrtům, které mají vést k dramatickému obratu - do roku 2030 by totiž zisková marže měla narůst až na 10 procent. Plán je to hezký, ale je realistický? Podle Christianne Benner, která od loňska vede celou odborovou organizaci IG Metall a ve VW zastává pozici místopředsedkyně dozorčí rady, to považuje za ryzí fantasmagorii.

Jak informuje Bloomberg, Blumeho přání patří „do říše snů” a ne do reálného života. Blume podle ní vůbec nebere v potaz měnící se globální podmínky, jako je odlišná politika ve Spojených státech a daleko tvrdší konkurence v Číně. Pokud tedy prý šéf VW chce, aby dozorčí rada jeho plány posvětila, bude se muset vrátit nohama na zemi.

Blume totiž zastává názor, že náklady VW jsou o 30 procent vyšší, než je tomu u konkurence. Proto hodlá ořezat veškerý „tuk“, stejně jako chce snížit výrobní kapacity v Evropě o 500 tisíc aut. Něco takového ovšem nepovede jen k zaříznutí nepopulárních modelů, jako je nejen Taigo, ale dokonce i ID.4 a ID.5, nýbrž rovněž k dalšímu uzavírání továren a propouštění dělníků. Přesně to ovšem paní Benner ze své pozice neslyší zrovna ráda, proto požaduje mnohem realističtější plány.

Blume by proto odborům měl dopředu sdělit, jaké vozy hodlá poslat přes palubu a proč. Zároveň má vysvětlit, jak chce dosáhnout svých cílů, které se týkají úspor. A měl by také přijít s alternativními cestami, jak zredukovat náklady. Což jsou jistě oprávněné požadavky. Jenže zároveň s nimi se ukazuje, jak moc je struktura koncernu zkostnatělá. Pokud VW má přežít, potřebuje v dnešní době fungovat flexibilněji.

Přesně to ovšem Němci neumí a paní Benner si je toho evidentně vědoma, její zájmy tomu ale současně do jisté míry stojí v cestě. Je VW v pasti, ze které není úniku? Podle nás ne, místo na zjevně obtížně schůdné ořezávání nákladů skrze snižování by se měl zaměřit na kvalitu produktu, která by mu umožnila kapacity lépe využít. Jistě neexistuje žádné magické jednoduché řešení, aby se ale VW z problémů dostal, musí v prvé řadě pochopit, co jej do nich dostalo. Jsme přesvědčeni, že sázka na špatného koně zůstává tou hlavní potíží, od které se firma odvrací jen velmi, velmi pomalu. A tady jí v cestě žádné odbory ani jiné podobné faktory nestojí, leda vlastní dogmatické následování ideologických, nikoli obchodních, ekonomických či jiných racionálních cílů.

Zdroj: Bloomberg

Petr Prokopec