Autoforum

/

Foto: Aral, tiskové materiály

Nevyžaduje příliš bujnou fantazii, aby si člověk domyslel, že nejbližší budoucnost bateriových aut nevypadá zrovna optimisticky, zvláště pak ve světle německých reálií. Životnímu prostředí přitom mohou více pomoci spalovací vozy, stačí jen změnit palivo.

V pátek 11. března 2011 došlo v oblastí japonského Tohóku k velmi silnému zemětřesení, které ostrov Honšú posunulo o 2,4 metru a zemskou osu o přibližně 16 centimetrů. Snad více než co jiného však následný světový vývoj ovlivnila vlna tsunami, která zasáhla pobřeží prefektury Fukušima. Zaplavena totiž byla i místní jaderná elektrárna, při které došlo na zasažení reaktoru a na únik radioaktivity. Evakuováno tak muselo být 150 tisíc lidí a kolem elektrárny byla zřízena 30kilometrová bezpečnostní zóna.

Z následných šetření vyplynulo, že vypnutí reaktorů po nehodě spolu s chybami během evakuace nejspíše vedlo k většímu počtu úmrtí než samotná havárie elektrárny. To se však již psal rok 2019 a některé země viděly v jaderné energetice hrozbu, se kterou je třeba skoncovat. Mezi ty nejhlasitější přitom patřilo Německo, jenž ohlásilo jejich odpojení do roku 2022. Naši sousedé přitom v té době již propagovali elektromobilitu, jejíž masové rozšíření bylo spojeno s dodávkami levného plynu z Ruska.

Jak ale dnes víc snad každý, vše ruské je dnes v neoblibě, a tak se i Evropa rozhodla stůj co stůj zbavit dodávek ruského plyny. Něco takového Němci s ohledem na výše zmíněné neuvítali zrovna s nadšením, nakonec proto bylo rozhodnuto, že poslední tři zbývající jaderné elektrárny nebudou odpojeny do konce letošního roku, ale zůstanou v provozu jako rezerva.

Pokud ovšem v tuto chvíli jásáte, že se do Německa vrátit zdravý rozum, musíme vás bohužel zarazit. Jakkoli totiž ministr financí Christian Lindner požadoval, aby všechna tři zařízení zůstala v chodu minimálně do roku 2024, spolková vláda kancléře Olafa Scholze nakonec schválila jejich odstavení k 15. dubnu příštího roku. To sice bude konec topné sezóny a počítat lze s vyšším zastoupením obnovitelných zdrojů, během zhruba 6 měsíců ale ani Němci zázraky nevykouzlí.

Našim sousedům se tak příští rok na podzim rýsují hned tři možnosti, z nichž první povede k prodloužení chodu jaderných elektráren. Druhá by se týkala vyšší produkce plynových elektráren, plyn dovážený odkudkoli je nicméně zásadně dražší než ten ruský. Současné ceny by tak vlastně ještě byly čajíčkem. Proto vlastně asi nejvíce reálná je třetí možnost, jíž je vyšší zapojení uhelných elektráren. I s těmi sice Němci a Evropa chtějí končit, jenže kde není náhrady, tam nelze vypínat. I když...

Souběžně s tím dochází ke stále vyššímu tlaku na elektrifikaci dopravy. Ten ovšem ve světle výše zmíněnému ani nemůže vést k ponížení emisí, realitou se stane spíše opak. I proto se stále více začíná mluvit o alternativách zelené ideologie, zvláště pak o syntetickém palivu. Aral přitom aktuálně začal v Německu testovat hned dva druhy, a sice Futura Super 95 a Futura Diesel. Dle společnosti přitom oba zahrnují přinejmenším 30procentní podíl složky z nefosilních zdrojů.

Aral tak uvádí, že vůz spalující toto palivo vyprodukuje o zhruba 25 procent méně emisí CO2, než by tomu bylo u ropných produktů. To zejména ekologickým aktivistům bude znít jako malá porce, nicméně je třeba si uvědomit, že takové palivo může používat ihned existující flotila 48 milionů aut v Německu. Vedle toho je pár set tisíc elektromobilů naprostý zlomek, jenž, jak jsme si řekli výše, ve finále může být ještě škodlivým prvkem, nikoliv tím spásným, protože na vzduch tato auta nejezdí a jezdit nebudou.

Zejména v Německu se nicméně elektrická lobby vyjadřuje výrazně proti podobný palivům, ty tak nemají výraznější podporu ani politiků, ani médií. Zákonodárci tak zas jen dokládají, že o přírodu jim nejde ani v nejmenším - jimi zvolená cesta ovšem nepovede pouze ke zhoršení životního prostředí, ale rovněž ke zhoršení ekonomiky. To však zmiňujeme pravidelně, zdravý rozum se ale bohužel k moci dosud nevrátil.

Zdroj: Aral

Petr Prokopec