Autoforum

/

Foto: Alpine

Popravdě řečeno jsme nikdy nepochopili, proč tohle auto vůbec vzniklo, hned po premiéře jsme ho označili za „otylou absurditu”. O rok a půl později si můžeme říci, že právem. Vůz nechce téměř nikdo a šéfové jen přemýšlí, jak by se vykroutili z vlastního selhání.

Automobilový svět v posledních letech připomíná zaseklý film, ve kterém se dokola odehrává stále ten samý, stejně tragikomický příběh. Pravidla hry jsou jasná: Brusel zavelí, od reality odtržené vedení automobilky poslušně srazí podpatky, investuji miliardy do vývoje elektrického nesmyslu a marketéři začnou lidem tvrdit, že tohle je to, co potřebujeme. Že to je ta pravá budoucnost sportovní jízdy. Pak ale auto dorazí na trh, ukáže se, že ho skuteční zákazníci za své vlastní peníze nechtějí. A management začne s vážnou tváří couvat, aby pak znovu udělal tu samou chybu.

Přesně tohle teď v přímém přenosu předvádí francouzské Alpine se svým prvním elektrickým modelem. Už při jeho představení jsme uváděli, že „Francouzům asi přeskočilo”, nyní toto tvrzení můžeme upravit snad v jediném bodě - odstranit slůvko „asi”.

Nesmysl od samého začátku

Automobiloví nadšenci si při vyřčení jména Alpine představí lehká, obratná a řidičsky brilantní auta jako model A110. Byl to vůz, které sice z podstaty stál na okraji trhu, ale měl duši a jasný smysl. Jenže mateřský Renault se rozhodl, že z Alpine udělá čistě elektrickou značku. Proč? Protože proto, žádná větší logika za tím nikdy stát nemohla.

Prvním pokusem o masovější zásah se tak stal model A390 - elektrický crossover, který měl značce přihrát nové zákazníky. Výsledek? Jak uvádí Autocar, i „holá řiť” by tu byla eufemismem. Máme-li být konkrétní, pak podle statistik Data Force letos Francouzi prodávají v průměru sotva 200 aut měsíčně, přičemž celková bilance za prvních 9 měsíců letošního roku skončila na pouhých 1 780 prodaných vozech.

Na projekt, který stál hromadu peněz a měl značku nakopnout k vysokým prodejům, je to naprosté fiasko. Další vyhozené peníze za auto, které nikdo nechtěl, ale prostě „muselo být”. Konkrétní čísla mapující představu Renaultu o prodejích nejsou k dispozici, z dřívějších optimistických vyjádření šéfů ale vyplývá, že Francouzi interně počítali s 10 až 15 tisíci prodanými auty ročně. Od toho jsou na hony vzdáleni a produkce továrny Alpine v Dieppe byla postupně osekána až na pouhých 15 aut všech typů denně.

Nová mantra: Na prodejích nám vlastně nesejde

Když vám zákazníci ukážou palec dolů, máte dvě možnosti. Buď chlapsky přiznat, že jste šlápli vedle, nebo začít lakovat katastrofu narůžovo. V Alpine zvolili variantu B.

Vedení automobilky aktuálně přispěchalo s prohlášením, ze kterého soudný člověk prostě musí dostat záchvat smíchu. Šéfové značky otočili kormidlo o 180 stupňů a začali tvrdit, že po pomalém startu teď upřednostňují integritu značky před prodejními objemy. Jinými slovy: „My ta auta vlastně nikdy prodat nechtěli!” Tak určitě...

Původní ambiciózní plány a prodejní prognózy sice byly i podle firmy „příliš optimistické” (čtěte: úplně mimo realitu), přesto se teď Alpine zkouší tvářit, že nízká čísla byla od začátku záměrem, který má chránit prestiž značky. Tady někdo ve dvou větách popírá sám sebe.

Ponaučení, ze kterého se nikdo nechce ponaučit

Prostá pravda, že sportovní geny a kila baterií v podlaze nejdou dohromady, se prostě znovu potvrdila v praxi. Zákazníci toužící po sportovním svezení nebo prémiovém autě s charakterem zkrátka odmítají hrát s automobilkami tuhle zelenou hru už roky.

Alpine tak úspěšně kráčí ve stopách ostatních, kteří věřili, že stačí na těžké elektrické SUV nalepit slavné logo a lidé jim utrhnou ruce. Neutrhnou. A prodejní statistiky jsou toho nejlepším důkazem, ať už manažeři vykládají o „integritě značky” jakkoli vznešené pohádky. Bizarní je, že to stejně udělají znovu - všichni. Alpine i jiní budou přicházet s dalšími a dalšími takovými modely, zažívat další a další selhání, a přesto vše znovu a znovu opakovat. Až do úmoru, zde zjevně doslova.

Zdroje: Autocar, Data Force

Petr Miler