Autoforum

/

Foto: Mahindra

Nová auta se po léta stávala více a více dostupnými za současného růstu našich příjmů. Dnes jsme v přesně opačné fázi a za 250 tisíc korun nekoupíte prakticky žádné nové auto, natož aby to bylo prostorné dieselové SUV. V Indii se takové auto stále prodává. A velmi úspěšně.

Koncern Mahindra & Mahindra u nás není tak známý jako jiný indický moloch jménem Tata Motors. Dáno je to tím, že se specializuje především na domácí trh, jeho zásah však začíná být stále větší. Ostatně došlo i na několik akvizic. V roce 2011 firma převzala korejský SsangYong, o tři léta později francouzskou divizi Peugeot Motorcycles a o další rok později italskou společnost Pininfarina. Mimo to pod ní spadá i česká Jawa či některé turecké společnosti zaměřené na výrobu traktorů a zemědělské techniky.

My si ale dnes na tuto značku nehodláme posvítit v souvislosti s odkoupením další známé firmy, ostatně SsangYong už jí nepatří, místo toho bude řeč o jejím vlastním modelu. Mahindra jich na svém domácím trhu prodává spoustu a mezi nimi i stále svěží SUV Bolero Neo, které je velkým faceliftem dřívějšího modelu TUV300. Změna jména reflektuje rozsah proměny, která s modernizací proběhla po faktické stránce. Novinka se totiž na trhu posunula o poznání výše, zejména naší optikou se však cenově drží při zemi níže, než činí její světlá výška (160 milimetrů).

Než se ovšem dostaneme k cenám a dalším prodejním aspektům, podívejme se, co Indové vlastně nabízí. Bolero Neo je totiž malý zázrak i na druhý pohled, a to technologický. Na délku měří 3,99 metru, což má své opodstatnění - v případě méně než čtyřmetrové délky jsou auta na indickém trhu zatíženy nižší daňovou sazbou. Ač je tak ovšem Bolero Neo kratší než Škoda Fabia, nabízí až sedm míst pro cestujících. Či 384 litrů v zavazadelníku při obsazených dvou řadách.

Na druhé straně vozu, tedy pod kapotou, pak máme novinku, a to 1,5litrový tříválcový turbodiesel, který nahradil dřívější 2,2litrovou jednotku. Navzdory downsizingu ovšem výkon narostl, a to na rovných 100 koní. K mání je nicméně již jen pětistupňový manuál, zatímco dříve bylo možné sáhnout i po robotizované převodovce. Ta přenášela 82 koní, zatímco se třemi pedály a „fofrklackem“ bylo dříve spojeno 85 koní.

Pohonná jednotka je nejen rychlejší, ale také úspornější. Veškerý výkon míří na zadní kola, což je vzhledem k velikosti vozu poněkud neobvyklé. Mahindra ovšem za příplatek nabízí i mechanickou uzávěru diferenciálu, aby tak umocnila terénní schopnosti. Během faceliftu byl přepracován i podvozek, který počítá s vinutými pružinami, stabilizátory či multi-linkem vzadu.

Nové jsou ovšem i čelní partie vozu, a to jak světlomety, tak čelní maska i nárazník. Se stejnou péčí pak má být spojena i verze Bolero Neo Plus, která vzejde z dosavadního modelu TUV300 Plus. Jde přitom o prodlouženou verzi, která dosahuje 4,4metrové délky a počítá dokonce až s devíti místy k sezení. Tu dnes ale nechme být a zůstaňme u základu, který je dostatečně zajímavý.

Bolero Neo se totiž prodává od pouhých 962 800 rupií, tedy asi 250 tisíc korun. A i absolutně vrcholná verze (odpovídající té na prezentačních fotkách) stojí jen 1 214 000 INR, to je asi 317 tisíc korun. Vzhledem k tomu, co vše vůz nabízí, je to kouzelně málo - pohybujeme se pořád pod cenou základní Fabie u nás -, a tak se nelze divit okamžitému prodejnímu úspěchu.

Indický trh je stále relativně malý, Mahindra se na něm ale i díky Boleru Neo dostala na čtvrtou pozici mezi značkami (za Maruti Suzuki, Hyundai a Tatu). A s 31,6 procentním meziročním růstem je dnes nejrychleji rostoucí značkou z nejlepší desítky. Bolero Neo na tom má velmi podstatný podíl - Mahindra prodává aktuálně okolo 30 tisíc nových vozů měsíčně a Bolero má na jejím odbytu s 27 902 letošními prodeji za první kvartál skoro třetinový podíl. Navíc pořád dokáže výrazně růst, v lednu to bylo o 145 procent. Tušíme, že podobná jednoduchá, levná a přitom praktická i technicky ne zcela nezajímavá auta by si našla zastání také u nás, prodej něčeho takového tu ale pravidla EU nepřipustí.

Zdroj: Mahindra

Petr Prokopec