Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Hybridy u nás mají pověst utopických ekovýstřelků. Hybridní BMW 3 má ale výkon starší M3 a spotřebu 335d. Je to utopické?

Pohonná jednotka netroškaří

Na první pohled může tato trojka vyvolat myšlenky o hybridním megalomanství. Už tak hodně silný agregát 3,0 R6 turbo z modelu 335i o výkonu 225 kW (306 koní) doplnil elektromotor umístěný mezi motorem a převodovkou, která dává dalších až 40 kW (55 koní). Dohromady sice nevygenerují až 265 kW, jak by se mohlo zdát, výsledných 250 kW (340 koní) ale z hybridní verze beztak dělá vůbec nejsilnější trojku F30 do příchodu nové M3.

Přesto, že jde o docela drsná čísla, je možné tento hybrid počastovat slovem „mild”, tedy jemný. Ne snad, že bych měl při pohledu na jeho barvu podobnou kožíšku králíčka Azurita nutkání se s vozem nějak mazlit, poměr výkonu spalovacího a elektrického motoru a vůbec konstrukce elektrického pohonu (jeden „centrální” elektromotor) prostor pro jiné označení nedávají.

K tomu je tu docela malá sada Li-ion akumulátorů umístěných pod podlahou zavazadelníku. Má kapacitu 0,675 kWh, což odpovídá asi tak čtvrt litru benzinu, a tak si dokážete představit, jak dlouho či jak moc dokáže elektromotor přidávat ruku k dílu (čistě skrze kilowatty a kilowatthodiny by měl být schopen pracovat na plný výkon přibližně minutu). Teď si k tomu vemte, že i přes tuto „jemnou sadu” vůz váží (bez 75 kg umělé europřítěže) 1 655 kg a výchozí 335i s automatem 1 520 kg, takže tu máme 135 kilogramů navrch. Asi už si zase mumláte něco o nesmyslu.

Uznávám, tato fakta nepůsobí nějak zvlášť přesvědčivě, ale ono to prostě jinak udělat nejde. Nemám nejmenších pochyb, že konstruktéři BMW k tomuto řešení došli po mnoha úvahách, pokusech a omylech jako k jedinému možnému.

Třeba u zmiňovaného Lexusu GS vsadili na silnější elektrický a slabší konvenční pohon a... a jejich auto funguje výborně. Jenže ne věčně. Jedete chvíli naplno, baterky dojdou a vůz se jen dále trápí za zvuku k smrti utočeného atmosférického šestiválce s omezeným výkonem. Také je třeba říci, že čím více vsadíte na elektriku, tím těžší auto dostanete a to hlavně kvůli akumulátorům. Pokud je ošidíte, dostane se auto tím dříve do výše zmíněného stavu a jste zase v koncích. Je to zkrátka bludný kruh, ze kterého není možné za dnešní možností elektrického pohonu vystoupit jinak, než vůz postavit okolo konvenčního motoru a ten elektrický přidat jen jak „zefektivňující přívažek”. A přesně k tomuto závěru se dopracovali u BMW.

Ano, je to kompromis, ale z hlediska efektivity aktivní jízdy funguje asi nejlépe ze všech hybridů, které jsem dosud poznal, protože dokáže stejně dobře fungovat prakticky pořád. Navíc i podle papírů je zajímavý - na stovku zrychluje za 5,3 sekundy, na 250 km/h ho drží jen omezovač a kombinovaná spotřeba má činit i 5,9 litru benzinu na 100 km. Tím posledním bych si nebyl tak jistý, praxe ale ukázala, že účinněji než 335i fungovat dokáže.

Zvuk i síla

První nastartování trojkového Active Hybridu překvapí hlavně tím, že se v podstatě nic nestane. Vůz se pochopitelně zásadně rozjíždí na elektřinu, spalovací motor neběží pro nic za nic prakticky nikdy, jen když potřebujete jeho výkonu. Snaha o provokování „soupeřů” túrováním motoru při stání na červené tak přichází vniveč. Pokud si tohle nechcete odpustit, přibalte si na palubu motorovou pilu, když s ní zatúrujete z otevřeného okna, málokdo vás zvládne ignorovat...

A nedostupnost onoho túrování (no dobře, motor se dá i na místě „přinutit” k nastartování, sám to ale opravdu neudělá) vás může mrzet o to víc, že šestiválec této trojky má opravdu pěkný zvuk a docela agresivně naladěné výfuky. I zevnitř jej za jízdy zaslechnete, jakkoli zdaleka ne tolik jako třeba v M135i, zvenčí ale hned poznáte, že kolem projelo silné auto - žádná hra na neslyšnou drožku se v tomto případě nekoná. BMW zkrátka jakýsi sportovní esprit neodpustilo ani tomuto modelu a podle mě je to dobře, nuda v něm totiž není ani z jiných důvodů.

Důležité také je, že i když šestiválcový motor v akci slyšíte, startuje a se a vypíná opravdu neznatelně. I s vypnutým autorádiem musíte koukat na otáčkoměr, který chvíli ukazuje na pozici Ready (motor je vypnutý, ale je připraven k nahození) a chvíli na adekvátní otáčky. Samozřejmě, vypíná se jen z nízkých toček a do stejných se také startuje, jinde by to asi turbům a agregátu vůbec dobře nedělalo.

Pokud přežijete úvodní fázi neustálého vypínání a zapínání motoru při výjezdu z města, v kolonách nebo velmi pomalém provozu a rozhodnete se jednat, dočkáte si i oné aktivity - tohle auto prostě jede, jak ostatně naznačuje i přiložený snímek. Pouze 40 kilowatt navíc není moc, zvláště když přibylo i 135 kilogramů, ale výbornému turbomotoru pomáhají opravdu citlivě. Elektromotor se přidává do akce hlavně v nízkých a středních otáčkách, kde spalovací motor normálně jede bídně, nebo trpí alespoň nějakými prodlevami. Tohle všechno elektromotor vyhladí, doslova.

Je vtipné, že můžete nechat třeba v 70 km/h auto jet na osmý převodový stupeň na volnoběh, dát plný plyn, vidět spalovací motor skoro nehnout brvou a přesto zažívat akceleraci. O tu se v tu chvíli stará oněch 40 elektrických kW a spalovací motor se přidá až za chvíli. Nebo vypálit z dvou či třech tisíc otáček a cítit bez prodlevy okamžitý zátah skoro jako u atmosférické jednotky. Než se probere turbo, maká elektrika.