Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+video) Některé facelifty mění auta od základu, jiných si sotva všimnete. Škoda šla u Superbu střední cestou a chybu po mém soudu neudělala.

1,8 TSI s kratšími převody jede výborně

Otázkou před tímto testem pochopitelně bylo, jakou verzi vyzkoušet, ale ono se to vyřešilo tak nějak samo. Vyloženou technickou novinku (pominu-li 1,6 TDI s šestikvaltem, 2,0 TDI 4x4 s automatem a podobné drobnosti) v nabídce faceliftovaného Superbu nenajdeme, a tak jsem chtěl sáhnout po něčem, co jsme dříve nezkoušeli, je to prodejné a svou podstatou to odhaluje vlastnosti faceliftovaného provedení.

Kombík bych nepreferoval tak jako tak, ale mimo hlavní zájem jej dostala menší vizuální proměna, automatická převodovka pak zastírá část informací o naladění řidičských rozhraní. Diesely též nevyhledávám a pochopitelně to chce trochu výkonu, aby auto ukázalo, co dovede. Tím pádem byla ze hry verze 3,6 V6 (protože automat), 2,0 TSI (protože automat) a všechny diesely (protože diesel). Z benzinů to pak mohl být jen 1,8 TSI (protože výkon) a když jsem viděl, že je k dispozici také s pohonem 4x4, říkal jsem si - proč ne? Hoblování předních pneumatik ve vracečkách už bylo letos na akcích škodovky dost.

Proto to dopadlo, jak to dopadlo, jestliže si ale teď říkáte, že vlastně není co zkoumat, mýlíte se. Facelifty mění i záležitosti, o kterých automobilka nemluví, někdy to dělá i při pouhých meziročních aktualizacích. Stačí změnit naladění kvůli snížení papírové spotřeby, překalibrovat posilovač řízení, lehce upravit nastavení podvozku a máte před sebou úplné jinak působící auto. Facelifty navíc někdy přináší i změny převodovek a dalších podstatných prvků ovlivňujících dynamiku, efektivitu i ovladatelnost vozu.

Tohle všechno se změnit mohlo a nejspíše k horšímu, proto o tom také automobilky obvykle nemluví. V tiskové zprávě těžko kdy najdete „zmrvili jsme si vlastní auto”, takové sdělení je obvykle zakódováno ve „snížení spotřeby o 20 procent” a podobných větách. Zrovna tohle škodovka u Superbu avizuje a změnit se toho tedy mohlo vážně hodně. Dám jeden příklad za všechny - BMW 330i E90 z prvních a posledních let výroby. Změnil se motor, ale především později motormanagement, který nechá padat otáčky rychlostí oschlého listu, změnilo se naladění podvozku, posilovač řízení je místo hydraulického elektrický, podvozek místo kompromisního vyměklý a když si obě auta postavíte vedle sebe, máte pocit, že místo krocení Rockyho v trenkách rajtujete na tlouštíkovi, který se syrovými špekáčky láduje i uprostřed léta na pláži. Tohle se mohlo stát také Superbu, třebaže Rockyho nepřipomínal ani před léty.

Mám pro vás ale dobrou zprávu - nestalo se to. Variantu 1,8 TSI znám z minulosti jen v omezené míře, přesto jsem si jist, že ji facelift neublížil. On ji také nikam nepomohl, ale to by dnes stejně žádná modernizace nesvedla - pozitivní je, že motor si ponechal svůj, na čtyřválec až sametově jemný chod, pozvolný nástup výkonu v nízkých otáčkách, nenucený, ale citelný zátah v otáčkách středních a snesitelné dobojování bitvy o výkon v otáčkách nejvyšších. Jeho ovladatelnost je rozumná, prodlevy omezené, spotřeba jen těžko snížená, ale také nezvýšená.

Už tohle nebylo možné automaticky očekávat, překvapilo mě ale, jak dobře auto jede. Je to ksakru limuzína na pomezí střední a vyšší střední třídy, navíc jsme jeli s kolegou dva i s ne úplně malým množstvím bagáže. A proti tomu čtyřváleček se 160 koňmi? Ten se sice nikdy neprojevoval marně, ani s Octavií II 4x4 ale zrovna nemával a u Superbu to bylo možné očekávat ještě méně. Ale motor s autem skutečně cvičil velice slušně - v nízkých rychlostech to zázračné nebylo, ze 100 a 200 km/h ale auto posílal rychlostí, která alespoň pocitově působila lépe než u nové Octavie 1,8 TSI s citelně vyšším výkonem.

Čím to? Jako obvykle nemohu vyloučit „novinářský tuning”, pravděpodobněji to ale mělo na svědomí kratší zpřevodování verze 4x4 - já bych řekl adekvátně dlouhé, na dnešní dobu ale skutečně nadstandardně krátké, které vozu dovolovalo vydolovat i ze skromné jednotky velmi slušné představení. Uvážím-li, že ani Superb 3,6 V6 nepůsobí kvůli vyšší hmotnosti (+117 kg), automatu a tak nějak „podtuněnému” motoru bůhvíjak svěže a 2,0 TSI povinný automat také brzdí, přijde mi verze 1,8 TSI jako ideální kompromis mezi slušnou dynamikou, výborným akustickým komfortem a v neposlední řadě i spotřebou. Svižná jízda po dálnicích a okreskách se vešla do 8 a teprve náročné ježdění na technických silnicích vyšponovalo celkový průměr v asi dvousetkilometrovém testu na 15 litrů, to se mi zdá slušné.

Po této verzi jsem krátce zkusil i variantu 2,0 TDI 125 kW a nepůsobila tak dobře nejen komfortně, ale ani dynamicky a spotřeba byla sotva o litr nižší. A to 1,8 TSI stojí stejně jako 2,0 TDI 4x4 se 103 kW, oproti které bude jistě podstatně dynamičtější. Mám pocit, že 1,8 TSI je pro Superb ten správný motor odpovídající jeho ambicím. A když je k mání s pohonem všech se „správnější” převodovkou... Proč ne?

Velmi příjemně ovladatelný

Různé věci lze na škodovkách vnímat všelijak, ale ať už jsem v poslední době jel s čímkoli z nabídky značky, líbila se mi jedna věc - lehkost a snadnost jejich ovladatelnosti. Ať už šlo o starou (II, chvíli jsem s ní jezdil pro srovnání s generací III) nebo novou Octavii, liftback nebo kombík a teď i faceliftovaný Superb, musel jsem dojít k jedinému závěru - tohle auto od nikoho nevyžaduje žádnou zvláštní pozornost při řízení a jednotlivé úkony v něm zvládáte tak nějak samozřejmě.

Neříkám, že je všechno skvělé, třeba brzdy byly u všech zmíněných modelů zbytečně přeposilované. Jenže zrovna tohle, po krátkém zvyku na nutnost citlivějšího zacházení, překážkou jednoduchosti ovládání není. Podobně by šlo hovořit o řízení, k tomu jsou tu rozumné spojky, čistě a lehce se pohybující převodovky a v případě testované verze už zmíněný, dobře reagující motor.

Navíc to není stav „nic nechci a auto nechce nic ode mě”, kterého není tak těžké dosáhnout, on pokračuje i stavem „chci toho dost a auto pořád nic nežádá”. Se Superbem můžete jet, troufnu si říci až nemístným způsobem vzhledem k jeho velikosti a zaměření, přesto si s ním budete rozumět velmi dobře. Ano, v krajnosti začne říkat ne a už nedovede být tak přesný a poslušný, ale to nemohu kritizovat - copak si někdo takovouhle limuzínu koupí na nějaké okreskové řádění?

Že auto skutečně poslouchá i při dost náročné jízdě po technické trati vám ostatně naznačí video v další kapitole. Je to extrém, ale dobře dokumentuje, jak snadno to jde při jakýchkoli menších nárocích. Musím říci: líbilo se mi to, tohle dnes v době e-plynů, předlouhých převodovek a mlčenlivých řízení není běžné. Do Superbu jsem přesedl z Peugeotu RCZ 1,6 THP 156, který tedy není tak dobře ovladatelným autem jako THP 200, přesto je v tomto ohledu na slušné úrovni. Superb je na tom ale citelně lépe, a to nakonec i při jízdě, která by měla být vlastní spíše malému kupé - hlavně motor a převodovka velkého sedanu prostě poslouchají o dost více.

Mám poslední dobou nových škodovek v programu docela hodně, a tak nemohu vyloučit, že si moje nohy a ruce zvykají na jejich uživatelská rozhraní podobně jako na křivé šlapačky jízdního kola. Znáte to, někdo má šlapačky na kole ohnuté a přijdou mu naprosto skvělé do chvíle, než si na jeho kole sjede někdo, kdo je má skutečně rovně. Na druhou stranu, v zajetí pár vozů se rozhodně nepohybuji, a tak si myslím, že zdeformovaný ještě nejsem a Superb bude svůj uživatelskou přívětivostí vyhovovat i právě vám.