Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Nikdy mi nešlo do hlavy, jak je vůbec možné, že je Peugeot RCZ řidičsky tak skvělým autem. Facelift na tom nezměnil zhola nic.

Musím říci, že psát samostatný test tohoto auta jsem původně vůbec neměl v úmyslu. Ačkoli RCZ modelového roku 2013 je novinkou, která se u nás dostala do prodeje teprve nedávno, chtěli jsme vám ji představit jen ve srovnávacím testu s jedním podobně svěžím konkurentem. Menší loňský facelift totiž auto dramaticky nezměnil a úplně tu samou verzi jsme vyzkoušeli už v roce 2010. Navíc rovnou mohu předeslat, že když si přečtete kolegův starší test, asi 90 procent toho, co vám dnes sdělím, se dočtete i v něm. Proč tedy ta změna názoru?

Důvody jsou v podstatě dva, ale dají se shrnout do jednoho. Také já jsem měl možnost se s RCZ THP 200 v roce 2010 svézt a zanechal ve mně i po ostré jízdě pozoruhodně dobrý dojem. Buď jsem ale za ty necelé tři roky zapomněl, jak moc dobrý dojem to byl, nebo, a to je pravděpodobnější, RCZ zkrátka zůstal sám sebou. Jen kulisy v podobě mnohdy značně „eurounifikovaných” konkurentů se poněkud změnily a dovolily malému Peugeotu ještě více vyniknout.

Ať už je to tak, nebo onak, tenhle diblík je stále nesmírně uspokojivým nářadím i pro ty nejnáročnější řidiče. A myslím, že je dobré se o tom znovu zmínit, neboť by k Peugeotu nebylo fér činit opak. Různě „zmršená” auta se v recenzích objevují opakovaně jen proto, že se někdo každých pár let marně pokouší provést něco s jejich agonickým projevem a my ověřujeme, jestli uspěl. Peugeot na první dobrou vystřelil v roce 2010 na trh skvělý vůz a nemá smysl jej letos ignorovat jen proto, že na něm Francouzi prakticky nic nezměnili. O moc lépe totiž ani jednat nemohli a já vám povím, proč.

Rudá žába

Nadpis části věnované vnějšímu i vnitřnímu pojetí vozu může někomu znít hanlivě, s přihlédnutím k politicko-kulinářským preferencím Francouzů si ale myslím, že jde o to největší vyznamenání (řád rudé žáby?). Nemusíte mít ale až takovou fantazii, abyste pochopili, kam mířím - auto bylo skutečně červené a žábu podle mě připomíná též.

Pomohly tomu i upravené přední partie, které vyměnily hlavní světla za nová, zbavily se předních mlhovek ve prospěch denních LED a především zapomněly na původní přední nárazník, na který kde kdo volal „Teda ty máš ale velkou tlamou, ty máš ale velkou tlamu...” (podruhé to byla ozvěna). Že bych byl jejím příznivcem, nemohu říci, na všech Peugeotech ale nevypadala špatně. RCZ je jedním z těch, na nichž se mi nezdála být neadekvátní a přídi dodávala vzhled lovce, který si malý Peugeot může dovolit více než jakékoli jiné auto se lvem na přídi. Francouzi se ale prostě rozhodli dát tlamě paušálně vale a původní příď vyměnili za decentnější pojetí, které místo šelmy evokuje rosničku.

K té ale auto více inklinuje jinými partiemi - díky dozadu se zužující kabině, přes kterou jaksi přetékají zadní blatníky skrývající kola s neskromným rozchodem. Když si k tomu přidáte nízkou stavbu a dvě bouličky na střeše, máte pro změnu nutkání zvolat pro jistotu: „Kuňk,” jestli se tenhle tvor náhodou neprobere k životu. Nevím, jestli máte žáby spojené s pozitivními, nebo negativními pocity, jestli je to pro vás odporná zvěř, nebo potenciální zakletý princ, auto ale vypadá (možná ani ne tak díky provedeným změnám, ale spíše díky neokoukanosti) stále sexy, sympaticky, atraktivně, originálně a alespoň za sebe říkám, že se mi líbí.

V interiéru se s faceliftem nezměnilo skoro nic (jinou podobu některých částí palubní desky má na svědomí odlišná specifikace), a tak mohu jen podepsat starší hodnocení o kvalitním, stylovém interiéru s pokulhávající ergonomií. Nebyl bych to ale já, kdybych nepřidal pár poznámek navrch.

Jednak musím říci, že jsem o něco vyšší než kolega, a to vnímání vnitřku trochu mění. Rázem zjistíte, že ty dvě bouličky na střeše nejsou jen samoúčelně stylové - nebýt jich, do auta bych se komfortně nevešel, takto se mi hlava pod střechu vměstnala tak tak. Pokud tedy na tento zagatovský prvek jevíte s vidinou, že se za volantem stanete řidičskou shelmou s helmou, asi na to můžete zapomenout - pokud tedy neměříte 160 centimetrů, pak by na helmu místo zbylo.

Tím ale nechci říci, že je v autě málo místa, v jiných ohledech je vzhledem ke svým vnějším proporcím až pozoruhodně prostorný. Nevím, jestli tomu pomohl i facelift, ale sedadla jde dnes posunout tak dozadu, že jsem maxima možností ani nevyužil a subtilní palubní deska i slušná šířka vozu se starají o to, že zbytek těla krom hlavy se uvnitř auta spíše topí. Tedy topí v prostoru, a to není špatné.

A zaujaly mě ještě dvě věci. Jednak šílený volant se zploštěným spodkem a rovněž mírně nekulatým tvarem v místě jeho obvyklého držení. Jak budete moci spatřit na jednom z přiložených videí, nezpůsobuje to díky ostrému převodu řízení větší potíže, nesmysl je to ale stejně. Neměl jsem pocit, že by ten centimetr navíc omezil prostor pro nohy a též na videu uvidíte, že při manévru vyžadující rychlou práci s volantem přesahující půlotočku. najednou nevíte, kde jej začít lovit, správný styčný bod je každou chvíli někde jinde. A to není třeba ani dělat takové vylomeniny, manévrování v městských uličkách způsobí totéž.

Pozoruhodné je také řešení analogových hodin nad středovým panelem - ve dne je to stylové, v noci se ale na hodinách rozsvítí jen číslice, rafičky vidět nejsou. Takže celou cestu koukáte na 12, 3, 6 a 9 a kolik je hodin zjistíte třeba ve čtvrt na jednu v noci, kdy rafičky náhodou překrývají osvětlené číslice. Jinak je na nich, pánové z Magna Steyr, vidět Grosse Scheisse...