Autoforum

zvětšit fotografii /

Jestli už jste začali hledat číslo na oční, přestaňte. Vidíte totiž správně. Pokud předchozí BMW 6 bylo velkým cesťákem, pak to nové je dvakrát větším.

Šestková řada je už dávno nedílnou součástí historie BMW, vždyť její první generace E24 se objevila na trhu již v roce 1976. Měl jsem možnost s tímto vozem najet jen pár desítek kilometrů, když mi kdysi byla krátce svěřena takřka ikonická verze M635CSi s báječným motorem z modelu M1 a byl to velmi zajímavý zážitek. Mám ale pocit, že více se o něm rozepisovat na tomto místě nemá smysl. BMW totiž v roce 1989 s výrobou této šestky přestalo a obávám se, že ji v paměti, v srdci a nebo ještě lépe v garáži chová jen pár nadšených staromilců.

Na tradici šestkové řady (dá-li se tak její předchozí třináctiletá „jednogenerační existence” nazvat) totiž v Mnichově navázali v až v roce 2003, čtrnáct let před tím nebylo v nabídce značky po podobném voze ani památky. A i vzhledem k tomu, že do roku 1989 představovaly v našich končinách něco jako BMW leda ruské Lady, bude dnes pro většinu lidí synonymem šestky generace předchozí (E63) nebo současná (F12). I proto se pro vykreslení obrazu nové verze 650i s pohonem všech kol podržím hlavně srovnání těchto dvou modelů, které by zájemcům o F12 měly být alespoň trochu blízké. Dnešní test bude o něco kratší, neboť vůz mi byl k dispozici jen na pár stovek kilometrů, to podstatné se ale pokusím říci.

Nuže, pojďme na to. Rudé kupé a jeho 407 koní, 8 kvaltů, 4 poháněná kola a 2 tuny (nevyhovující škrtněnete) čekají.

Fešák při těle

I když se nová šestka představila světu teprve letos a zvlášť na našich silnicích rozhodně nestačila zevšednět, mám pocit, jako by byla starou známou. Možná je to proto, že v zásadě stejně vyhlížející karbiolet oslavil premiéru již loni a ještě o něco dříve se v Paříži ukázal koncept kupé, který vypadal prakticky stejně jako jeho sériové provedení.

Buď jak buď, po letech banglovské kontroverze přišla F12 s relativně konvenčními, noblesními křivkami, které ctí tradice BMW a na předchozí generaci vzpomínají leda o něco mohutnější zádí. Je to zkrátka taková elegantní pětka s dvojicí dveří a právě něco podobného se od této řady očekává.

Nekonzultoval jsem tuto záležitost se širokým obecenstvem, ale mám pocit, že se vůz dle fotek zalíbil většině auditoria. Musím říci, že i naživo je BMW 6 F12 podmanivě elegantní a okouzluje svým hrdým majestátem. Co ale z fotek není vidět, je jeho velikost. Je to opravdu velké auto a i když šestka je tradičně velké kupé, z mého pohledu je mohutná až příliš. Ta předchozí se mi zdála být tak akorát, zde už před jakousi sportovní kompaktností jasně dostaly přednost jiné faktory.

Prvotřídní interiér, ve kterém skoro zabloudíte

Jedním z těch, které ovlivnily velikost vozu, je nesporně prostor pro posádku. Ten je opravdu velkorysý a i při svém (ano, přiznejme si, také trochu otylém) více než stokilovém těle jsem se uvnitř vozu poněkud ztrácel. Na délku, na výšku i na šířku je místa tolik, že se mi do mysli vkrádaly vzpomínky na sedan řady sedm. Je to špatně? Jistěže ne. Má to ale svá úskalí? Pochopitelně ano. Stejně jako vám sezení na židli uprostřed obýváku nedodá pocitu splynutí s domem, ani chvilky strávené v šestkovém kupé vám nedopřejí pocit splynutí s autem. Vůz vás i tímto drží tak trochu mimo hru a rozhodně to není jediný prostředek, kterým se stejným cílem zachází.

Pocit luxusu v daném voze umocňovalo i jeho provedení. Světle kožené čalounění sedadel a výplní dveří resp. světlé koberce použité k pokrytí spodní části interiéru se zřejmě nesetkají se sympatiemi redakce časopisu Zahrádkář (a béžové velurové koberečky bych si v klidu odmyslel i já), interiér ale díky tomu zářil pozitivní energií. A to i když venku panoval krutě sychravý podzim.

Na rozdíl od mnoha nedávných, ale i některých současných BMW nemohu navíc nic vytknout ani kvalitě použitých materiálů, ani úrovni jejich montáže. Jistě to bylo dáno i vysokou specifikací testovaného vozu, která do všech jeho zákoutí přihrála ty nejlepší příplatkové libůstky, ale nebojím se nazvat vnitřek této šestky prvotřídním. Čalounění a obložení jednotlivých častí interiéu, které jen tu a tam nechaly vyniknout beztak kvalitní výchozí plasty, nedávala žádný větší prostor ke kritice.

Svou zásluhu na pocitu výjimečnosti měla i vskutku bohatá výbava. Stěžujte si na špatnou atmosféru, když vám jízdu zpestřuje nejlepší audiosystém Bang&Olufsen, ventilovaná i vyhřívaná sedadla, automaticky dovírané dveře nebo plejáda parkovacích kamer nikoli nepodobná té, kterou se objevila v nedávno testovaném Range Roveru Evoque. Už z toho všeho je zřejmé, kam tento vůz svým charakterem míří, ale nepředbíhejme a podívejme se nejprve na jeho koňské spřežení.