Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

V nabídce Fordu už roky nenajdeme Mondeo v ostré verzi ST, případní zájemci ale úplně zkrátka nepřijdou. EcoBoost 2,0 totiž také není pomalý.

Tichá síla

Přiznám se, že downsizing není zrovna dvakrát mou velkou láskou. Kvůli limitům emisí CO2 (rozumějte normované spotřeby) kombinovaným s normami Euro už na trhu skončila řada výborných motorů a na místo nich se objevují záležitosti dříve absolutně nemyslitelné. Nové BMW M5 už nebude mít desetiválec, ale pouze osmiválec, zato s dvojicí turbodmychadel. Jiným případem je oblíbený šestiválec, který byl pro změnu nahrazen čtyřválcem 28i a když zabrousíme do vod podstatně menších motorů, můžeme vytáhnout na světlo světa přeplňovaný dvouválec od Fiatu. Zkrátka se nám na tom motoristickém světě dějí v poslední době dost divné věci (co třeba devítistupňová převodovka, tri-turbo nebo start/stop ve Ferrari?).

Aktuální vydání nejvýkonnějšího Fordu Monedo už nemá šestiválec jako ST, ani přeplňovaný dvouapůllitr, vystačit si musí s dvoulitrem. Jak je ovšem u moderních motorů zrozených v duchu downsizingu typické, výkonem převýší oba své předchůdce, a to poměrně výrazně. Nejmodernější rodina benzinových motorů z dílny Fordu se jmenuje EcoBoost a díky přeplňování a přímému vstřiku paliva není problém z nich dostat velmi vysoký výkon. Testovaná jednotka o objemu 1 997 ccm vyprodukuje při 6 000 ot./min rovných 240 koní a v rozmezí od 1 750 do 4 500 ot./min poskytuje 340 Nm. Na sedan střední třídy to jsou docela vysoká čísla a samozřejmě jim odpovídají také údaje o jízdě. Stovku zdolá tohle novodobé Mondeo ST za 7,5 s a maximálce chybí k hranici 250 km/h pouhé čtyři km/h.

Když už během tohoto textu několikrát padla zmínka o původním Mondeu ST a jeho nástupci s motorem 2.5T, sluší se podotknout, že v současnosti nejsilnější Mondeo citelně vyměklo. Taková už je zkrátka doba. Prodávat se musí všem, ne jen zarytým fandům ostré a adrenalinové jízdy. Aktuální sportovně založená auta jsou sice rychlejší než jejich předchůdci, ale nedají vám takový požitek jízdy. Platí to stejně tak pro testované Mondeo jako třeba pro aktuální generaci Subaru WRX STI.

U Mondea je toho jasným důkazem například odhlučnění interiéru. Určité rezervy skýtá kapitola hluk od kol, ale vše ostatní je izolováno naprosto precizně. Včetně zvuku motoru, což je zrovna u této verze docela škoda. Obecně jsou motory EcoBoost příkladně kultivované a tiché. Dvoulitr není výjimkou, a i když ho vytočíte k omezovači do 6 500 ot./min, projeví se svým zvukem jen velmi decentně, jakoby z dálky. O tom, že by vám ze zvuku tohoto motoru běhal mráz po zádech, nemůže být vůbec řeč. Je prostě příliš civilní. Vzhledem k prodeji širšímu spektru zákazníků to je určitě dobře, vzhledem k opravdovému požitku z jízdy nikoliv.

Ford Mondeo váží v testovaném provedení více než 1,5 tuny. Pro dvoulitrový EcoBoost není taková hmotnost žádnou překážkou a dokáže bez nejmenšího problému pořádně přitlačit posádku do těch skvělých Alcantaro-kožených sedaček. Zajímavé věci se dějí už od nějakých 1 800 ot./min, ten pravý tanec ale přichází až za hranicí třech a půl tisíc, kdy pohonná jednotka chytí druhý dech a ještě trochu přidá. Nad pěti tisíci se ale její elán pomalu vytrácí.

Ještě jsem vám neřekl, že nejsilnější EcoBoost nedostanete s manuální převodovkou, spolupracuje výhradně s dvouspojkovou skříní PowerShift. A ta také není zrovna výhrou. Ale než se dostaneme k této záležitosti, podíváme se na nečo pozitivnějšího. Dvoulitrový EcoBoost totiž dokáže být velmi úsporný, alespoň pokud příliš nevyužíváte jeho výkon. To je ostatně celý smysl downsizingu a motor tak bez ohledu na vysoký maximální výkon, přítomnost automatu nebo rozměry auta zvládne s tímto motorem jezdit i pod hranicí osmi litrů. Během testu jsem se po městě pohyboval za 10,3 l/100 km, na dálnici při tachometrových 140 km/h si motor řekl o 9,5 l / 100 km, na okreskách ukázal palubní počítač 7,6 l / 100 km.

Samozřejmě, jakmile „osolíte“, dostanete se na 16 litrů, když pojedete rychle, tak ke 20 a když se pořádně rozdovádíte, budete hledět na třicítku ani nemrknete. Ale přiznejme si, jak často takový manažer vlastnící tohle Mondeo bude řádit na okreskách? Motor na to má, auto jako celek ale už k takovém zacházení příliš nesvádí. Na motor tak lze hledět dvojí optikou - buď jako na ten, který má solidní myximální výkon, ale během normálních cest se umí chovat jako úsporný a podstatně slabší pohonná jednotka. Nebo jako na ten, který nezvládá s adekvátní spotřebou rychlou jízdu korespondující s dostupným maximálním výkonem. Vyberte si, který pohled je vám bližší.

A ještě malý bonus na závěr kapitoly týkající se motoru: ve výbavě chyběl systém start/stop, což rozhodně oceňuji.

Rychlý motor, pomalý automat

Už dlouhou dobu platí, že Ford vyrábí auta s nejlepšími jízdními vlastnostmi v tom kterém segmentu. Také naše testovací Mondeo to potvrdilo (a nakonec jsme jízdní vlastnosti chválili i v dřívějším testu jedna-šestky EcoBoost). Výbava Titanium S stabilitu jízdy ještě vylepší tužším sportovním podvozkem. Získat ho můžete nejen v kombinaci s benzinovým motorem o výkonu 240 koní, ale také s jeho slabším sourozencem a s naftovými agregáty 2,0 TDCi (163 k) a 2,2 TDCi (200 k).

O Fordu Mondeo můžeme říkat ledasco, ale ne že je těžkopádné. I když jde o velký automobil, do zatáček se nechá poslat hodně rychle. Řidiči si tak přijdou na své a velký díl na tom má nejen výkonný motor, kvalitní podvozek, ale také dost dobré řízení. Stinnou stránkou je samozřejmě komfort cestování především na českých silnicích. Jo, kdyby kvalita našich silnici odpovídala nákladům na jejich výstavbu, nebylo by co řešit. Bohužel je realita zcela opačná a tvrdší podvozek v kombinaci s osmnáctkami vás bude přesně informovat o tom, jak moc se stavba konkrétní dané silnice nepovedla.

Největší brzdou je v tomto případě automatická převodovka PowerShift. Jak jsem už zmínil, k nejvýkonnějšímu EcoBoostu si manuál nepořídíte, což je rozhodně škoda. Automat značky Ford je sice moderní konstrukce a využívá dvě spojky, mezi konkurencí ale známe i lépe pracující „dvouspojky“. Převodovka občas zazmatkuje během přeřazování ze zpátečky na déčko, ale během klidné jízdy samozřejmě problém nemá. Jenže testované Mondeo má potenciál i na dost neklidnou jízdu a při ní automat citelně nestíhá. Před každým výjezdem ze zatáčky si musíte pěkně počkat, než převodovka „dořadí“, což chvíli trvá a z výsledného sportovního zážitku to pár pomyslných procent ubere. Pochvalu si ovšem Power Shift zaslouží za režim manuálního řazení (nahoru se řadí pohybem páky dozadu, podřazuje se pohybem dopředu). Automat totiž poslechne řidiče na slovo. Škoda, že Mondeo nemá pádla pod volantem. Toto provedení si o ně vyloženě říká.